IVAN ČERNÝ
Smutná zpráva zasáhla současný český výtvarný svět. Před krátkým časem, po dlouhé těžké nemoci, zemřela skvělá malířka, grafička a též bohatě literárně činná Inka Delevová. Až do letošního září žila a tvořila na pražském Žižkově, odkud tato vskutku renesanční postava odešla doslova od rozdělané práce. Zůstaly po ní skicáky plné tvůrčích plánů a nápadu, kresby pro řadu nakladatelství, v neposlední řadě pak i cyklus ilustrací pro dětský knižní komiks Válečné bubny zní nad Ohiem.
Vernisáže a křty děl Inky Delevové vždy byly prvořadou uměleckou a společenskou událostí. V živé paměti ještě pořád máme kupříkladu křest jedinečné básnické sbírky něžných veršů Pavla Štědrého s úžasnými Inčinými ilustracemi na téma okouzlení tancem. Kmotrem té sbírky poezie byl sám baletní mistr Vlastmil Harapes, Inčin kamarád, který tehdy mimo jiné řekl: Při prohlížení kouzelných obrázků Inky Delevové jsem si vzpomněl na citát: „Tanec je osvobozující – opojný a tančit můžete kdykoliv a kdekoliv, když ne jinak, tak alespoň v srdci.“ Stačí se nechat vést malířkou Inkou Delevovou a básněmi Pavla Štědrého…“
Ta bohatě ilustrovaná sbírka poezie vyšla před pěti lety v nakladatelství PAPAVER a dnes je sběrateli bibliofilií čím dále více vyhledávána. Zrovna tak autor těchto řádků s nadšením vzpomíná na Inčinu výstavu, která se konala za mimořádného zájmu veřejnosti v Kutné Hoře, kterou pro milovníky a sběratele výtvarného umění připravila místní ArcusGallery. Ta pro tuto příležitost vydala i unikátní sérii – faksimile vybraných děl jmenované kumštýřky.
A do vzpomínkové třetice všeho nejlepšího – jako talentovaná básnířka se Inka Delevová představila čtenářům jedinečným svazkem své poezie Praha na vlnách věků (nakl. Jindřich Kraus – PRAGOLINE). Kmotrem knihy, jak jinak než plné úžasných ilustrací na vlastní verše, byl legendární knihkupec, publicista a spisovatel Vráťa Ebr, Inčin obdivovatel a znalec její tvorby. Ten v předmluvě sbírky mj. konstatoval, že: „…Inka právě vytvořila velké básnické dílo. Řekl bych, že dokonce monumentální. Vylouplo se z řady jejích drobných sbírek a básnických skladeb. Předběhla ostatní autory pragensií i čas. Inka zachytila Prahu v jejích nezadržitelných proměnách –historických i uměleckých. Vytvořila básnickou skladbu se zvonitými rýmy, která – jakoby po proudu – zachycuje „Vltavu plynoucí časem, v toku svém úzkém, v jezer šíři, temnotou nocí, dnů svých jasem“. Někdy s máchovskou náladou a jindy se seifertovskou zpěvností nám připomíná Libuši, kněžnu s darem fantasie, Šemíka z Neumětel a Vyšehradské skály, filozofa Konstantina a biskupa Metoděje, oslepeného knížete Rostislava a tak dál… přes jednotlivá staletí až do dnešních chvil… Tato zcela ojedinělá básnická sbírka je nádherným hymnem na tu dějinami bohatou Prahu s její neodmyslitelnou Vltavou a Bedřichem Smetanou, Prahu se střádajícími se slohy a událostmi…“
Jak ve vzpomínané sbírce poezie věnované Praze Inka Delevová píše:
Mé dětství začínalo,
jak gejzír zázraků,
v domě na Starém Městě,
kde zove U Straků,
v ulici Benediktské,
uprostřed srdce města –
dá se říci nadsázkou…
K rozsáhlejšímu dílu patří i její jedinečný cyklus nazvaný Slavné dvojice. Pomocí dvoj aktů a výrazu jejich tváří se malířce podařilo vyjádřit filozofický podtext životních osudů známých postav, jako třeba Erfeus a Eurydika či Narcis a Echo. Populární byly její série hradů a zámků, kostelů i klášterů. Její tvůrčí rejstřík byl mimořádně široký. Navrhovala jak knižní obálky, tak i diplomy, certifikáty, medaile, nástěnné kalendáře, exlibris, novoročenky a v neposlední řadě i pohlednice.
Inka Delevová byla nejenom velký talent, ale i mimořádně pracovitý člověk. Neznala slůvko „nelze“, řídila se po celý svůj tvůrčí život známou větou z antiky – ani den bez čárky.