ADAM M. PEKAŘ
Není správné čekat jen na výročí nebo kulaté jubileum Velké listopadové sametové revoluce. Velké úspěchy liberálně demokratického státu, které umožnila VLSR , je nutno připomínat stále a v kterýkoliv okamžik zejména proto, že lid Čech a Moravy si na svobodu a prosperitu darovanou mu Václavem Havlem a jeho statečnou družinou velmi snadno zvykl a bez soustavného připomínání pravdy o tom, komu za to vděčí a jak nesmírně velký je to dar, by se mohlo stát, že o svoji svobodu a demokracii zase přijde – je přece známým poznatkem z historie, že s rostoucími úspěchy demokracie se boj proti ní a odpor nepřátel svobody neustále zostřuje! Zkusme si proto provést malou rekapitulaci těchto úspěchů ve srovnání s dobou před VLSR a připomeňme si tak společně, jak by asi vypadal život na území Čech a Moravy nebýt osobností, které lidu svobodu a demokracii vybojovaly. Výčet revolučních výdobytků nemůže být, vzhledem k jejich nesmírnému množství a komplexnosti než velmi kusý a stručný. Zaměřme se v tomto okamžiku zatím jen na dvě skutečně klíčové oblasti:
Správa státu. Hlavní podmínkou a opatřením k co nejlepšímu nasměrování a zvýšení efektivnosti státní správy Čech a Moravy bylo ukončení existence Československa jako státu nadměrné velikosti a nenaplňujícího ty největší tužby lidu, kdy lid obývající sídelní celek Čechy a Morava vždy toužil ze všeho nejvíce po přátelském uznání od svého Velkého německého bratra a souseda, odpuštění svých historických chyb a zavrženíhodných činů vůči němu a po plném a již zcela definitivním začlenění – návratu do společné říše, za účelem dokončení své převýchovy a všestranné kultivace po zločinném období komunismu. Na prarodiče a rodiče dnes zde žijících generací tak v tomto smyslu padá strašlivá vina, hanba a opovržení, které vskutku není pro současné i budoucí generace snadné odpustit a odčinit. Přestože však uvedené ideály a sny, ze kterých V. Havel vycházel a kam směřoval, ještě nebyly formálně právně zcela završeny, cesta správným směrem byla energicky nastoupena a uvedené cíle jsou již na dohled. Efektivnost státní správy i v této dosavadní etapě vývoje po listopadu se však již podstatně změnila. Ve srovnání s dobou komunismu, kdy dvoučlenný federální stát – patnáctimilionové Československo – mohl zaměstnávat jenom necelých 200 tisíc státních úředníků (viz Stat. ročenka ČSFR 1990), počet zaměstnanců „ústředních vládních institucí“ samotné ČR v r. 2018 dosáhl celkem 290,5 tis osob a spolu s úřady místními pak již téměř 700 tis. osob (viz Stat. ročenka ČR 2020). A to bez existence zavrženého zločinného systému státního centrálního plánování a kontroly hospodaření tisíců výrobních a jiných ekonomických subjektů ve vlastnictví tehdejšího státu!
Tento nárůst (i bez zahrnutí dalších mnoha tisíc pracovních pozic profesionálních politických aktivistů v nevládním sektoru – NGO) je skutečně nesmírně pozoruhodným výsledkem plného a okamžitého převzetí metod toho nejvyspělejšího liberálně demokratického způsobu řízení společnosti, uplatnění „právního státu“, velmi těsného a rovnoprávného začlenění do lůna rodiny nejvyspělejších evropských demokratických států a využití výkonných informační technologií (které po ukončení dlouholetého embarga na moderní výpočetní techniku pro komunistický režim jsou demokratickému režimu již zcela nezištně poskytovány).
Zavedený, avšak stále prohlubovaný systém tak zajišťuje Česku za celé uplynulé období zřejmě velký primát co do množství a intenzity nově vznikajících a průběžně aktualizovaných zákonů, závazných vyhlášek všech úrovní správy, metodických předpisů, certifikačních procedur, akreditací , atestací, statistických zjišťování , průzkumů a velkého množství dalších a dalších regulačních a kontrolních aktů , hlášení a přiznání, potřebných nyní pro špičkovou (state of the art) státní správu té nejvyšší kvality a pro její další zdokonalování, umožňující i další soustavné zvyšování počtu státních zaměstnanců a jejich vysokou hmotnou zainteresovanost, garantující i tu nejvyšší možnou kvalitu každého úředníka jako lidského zdroje. Podávají velké výkony a stabilita systému tak díky tomu již dosáhla naprostého maxima!
Demokracie jakožto skutečná vláda lidu. Obrazem, výsledkem a nejvyšším cílem demokracie jsou volby těch nejlepších reprezentantů lidu, ze kterého veškerá moc vychází. Volby za komunismu byly prakticky na okraji zájmu obyvatel – platy a jiné hmotné přínosy či výhody volených, či na nich závislých úředníků (tehdy trefně nazývaných papaláši), byly tehdy zcela nedostatečné – pohybovaly se pouze v oblasti průměrných platů či mezd plus případné náhrady cestovného ve II. třídě ČSD, celostátně stanoveného příspěvku na stravné (8 až 32 Kčs na den) a případné ubytování v různých podnikových ubytovnách nebo hotelích nevalné úrovně. Málokdo o to stál a lid se po odpracování svých osmi hodin denně raději bavil, věnoval dětem, chatařil, kutil či zahrádkařil, namísto vedení soustavných angažovaných politických jednání právě ve prospěch svobody lidu a neustálého prohlubování demokracie! Předvolební kampaň byla vždy mediálně zcela formalistická a laciná a volbami potvrzovaní úředníci se rekrutovali z naprosto nedostatečného a dnes těžko uvěřitelného počtu pouhých tří politických stran! Do demokratických voleb po listopadu je naproti tomu zapojeno vždy několik stovek volebních subjektů s desítkami tisíc demokratů – pretendentů na místa úředníků a dalších činovníků státní, stranické či oblastní správy a do jejich podpůrných služeb, vždy po dobu mnoha měsíců před datem konání voleb a s náklady státu na tento komplexní demokratický proces v řádu stovek milionů až miliard korun (dle druhu voleb)!
Vzhledem k již velmi dokonalé, široké a hluboce promyšlené struktuře orgánů liberálně demokratického „právního“ státu a různým termínům voleb do všech těchto úřednických pozic jde prakticky již o volební proces zcela permanentní a intenzita demokracie dosahuje tak skutečně nejvyšších možných hodnot. V každém okamžiku jsou v běhu či na obzoru nějaké volby, zahájené zadáváním a vyhodnocováním „průzkumů veřejného mínění“ a v návaznosti na to zakládáním nových stran a hnutí, promýšlením strategií a taktiky vzniku všemožných, preferovaných nebo záložních variant koalic, hledání mocenských a personálních průniků a kompromisů, kompenzací, typování budoucích obchodních příležitostí a odměn pro zasvěcené aktivy podporovatelů a sponzorů.
Bylo také již dosaženo skutečné zralosti systému, který již dlouhodobě a perfektně funguje prakticky bez ohledu na dosahovanou volební účast, která se v některých případech pohybuje i jen okolo 15 i méně % voličů (naštěstí další markantní pokles volební účasti dnes už příliš nehrozí, jelikož je již velmi efektivně zajišťována dlouhodobě rostoucím zastoupením úředníků všech druhů a úrovní a jejich rodin v elektorátu s jejich silnou existenční motivací na udržení stability systému – aby nedocházelo k plýtvání s těmito nejcennějšími lidskými zdroji, musí uplatnění v úřadech nakonec najít i ti kandidáti, kteří se po volbách přes nesmírné úsilí a vynaložené náklady dočasně nepropracovali přímo na hlavní mocenské posty). Není však pravdou, že demokracii již není možné dále prohlubovat a zkvalitňovat. Nemalé rezervy skýtají možnosti zavedení elektronických či korespondenčních voleb, jakož i potřebné snížení volebního věku, nejlépe jen na 15 nebo i méně let, s ohledem na již nezvratně zakotvený vliv moderní a inkluzívní liberální výchovy dětí a mládeže, které už nebyly zasaženy a jsou proto již zcela vyspělé a odolné proti zhoubným myšlenkám jakékoliv sociálně rovnostářské ideologie.
Velkých úspěchů svobodná společnost v uplynulém období dosáhla naprosto ve všech oborech a odvětvích průmyslu, ve školství, v kultuře, rozvoji dopravní infrastruktury, v ochraně životního prostředí, v mezinárodních vztazích včetně náročných úkolů pokročilé bojové přípravy a samotných preventivních a vítězných bojových nasazení České armády v Africe, daleké střední Asii i jinde. I ten nejstručnější popis šťastného a plodného života českého lidu v dalších oblastech by však znamenal vskutku nadměrný rozsah tohoto diskusního příspěvku a bude proto předmětem diskusního příspěvku příštího.