FRANTIŠEK UHER

Na knihkupeckých pultech se objevují desítky fotografických publikací různého zaměření a rozdílné kvality. Listujeme jimi s jistou nostalgií, neseme v paměti tutéž krajinu, města, vesnice i památná místa v dřívější podobě. Probouzejí vřelé či nepříliš vítané vzpomínky. Čas je v tomto směru vzácně laskavý, většinou vyplouvají na povrch ty příjemnější.

Neobyčejně výraznými se staly specifické krajinné publikace Zdeňka Vošického, pořízené z letadla. Kromě dokonale zvládnutého řemesla, prozrazují autorův vřelý vztah k Vysočině, jakož i k jižní Moravě, v sousední zemi někdejšího království českého zakotvil posléze z pracovních důvodů. Postupně se dostaly ke čtenářům knihy Toulky nad Havlíčkobrodskem (2007), Toulky nad Pelhřimovskem (2008), Toulky nad Třebíčskem (2009), Vysočina shůry (2011), oceněná jako nejkrásnější kniha havlíčkobrodského knižního veletrhu, a konečně Jižní Morava shůry, I. díl (2015).

Buďme objektivní, výrazný podíl na jejich realizaci patřil i pilotu Radku Klimešovi.

Kromě zajímavě koncipovaného dokumentárního charakteru se uvedené knihy vyznačují vysokou uměleckou úrovní. Zdeněk Vošický se postupně jednotlivými fotografiemi prosazuje i mimo knižní produkci, stal se nositelem řady uznávaných a mezinárodně respektovaných ocenění v tuzemsku i v zahraničí.

V současnosti vycházejí podobné publikace, na nichž se ovšem podílejí levnější, pohodlnější a technicky jednodušší metody, zejména využitý dronů. Díky i za ně, v časech uvadajícího vlastenectví přibližují krajinu domova, dopřávají nahlédnutí do historie i na současné bezprostřední okolí bydliště či na vlastní dům pohledem čápa z hnízda na komínu. (Pouze na okraj: v tomto směru odvádí mimořádně kvalitní fotografickou i vlastivědnou práci nakladatelství Tváře v Polničce).

Doba plná nezvyklých dramatických situací, finanční situace a další neovlivnitelné atributy přiměly Zdeňka Vošického připravit další elegantní publikaci věnovanou jihu moravské země s názvem JIŽNÍ MORAVA krásná známá neznámá (Aerovydavatelství a Zdeněk Vošický, 2022) – tentokrát bez ptačího nadhledu, z pozice chodce poutníka a objevitele půvabů přírodní i kulturní krajiny, s ohledem na přirozené vztahy, dovednosti dřívějších i stávajících obyvatel.

Volil výstižný střízlivý přístup v detailním zpracování. Krajinářská architektura nabízí nespočetné varianty tvůrčího úsilí a jeho historického vývoje. Jedna každá fotografie je samostatným uměleckým dílem, které nejen zobrazuje, ale přímo mluví jazykem atmosféry okamžiku. Několik příkladů za všechny: Petrovická došková chalupa v objetí tuhé zimy… Zda ve mně neoživila vzpomínky na zimy mého dětství, kdy jsem kroky školáka chodil pěšky sedm kilometrů k vlaku a dalších sedm odpoledne od vlaku, mezi bariérami sněhu vroubícími silnici, přes které nebyla vidět okolní krajina. A pro koho nebude prvotním poznáním fotografie mandloňového sadu, větrný mlýn pod Kuželovem nebo velkopavlovické Opilé sklepy! Pro starší generace okouzlení; ta místa pamatujeme v podstatně odlišné podobě. Každému uměleckému dílu je vlastní jistá hranice horizontu, které nemusí být vždy dosaženo. Známe mnohá hudební díla, spoustu překrásných obrazů a slovesných děl, které neseme uloženy v sobě, aniž bychom si to plně uvědomovali, drobné střípky se nám ovšem při občasných příležitostech nečekaně vybavují, vykřesávají plamínky, které nic neuhasí. I nepříliš muzikální lidé si z celé opery pamatují a vybavují drobnou pasáž, z Hubičky třeba v tichu hlubokém kročej za krokem, pozor největší, jsme-li v bezpečí… Jen dál! Jen dál! Podobně se nám z básnické sbírky stane nejbližší jedna báseň, případně pouze několik veršů, z románu či filmu krátký citát.

Totéž platí o fotografiích, o fotografických publikacích. Zajisté s uznáním respektujeme a hodnotíme celé soubory, konkrétně ty z ateliéru Zdeňka Vošického. Hluboko ve sklepeních paměti uvízne několik snímků, které k nám promlouvají hloubkou, idylickým pohlazením nebo drsnějším dramatickým obloukem.

Zhotovit fotografii není při dnešním přístupu k potřebnému vybavení zvlášť náročné, lze získat kvalitní krajinné i rodinné snímky, zajistit nejedno dokumentární svědectví. Stanovit limit mezi zdařilým dokumentem a uměleckým dílem je komplikované, náročné a vždycky poněkud problematické. Neboť platí, že každý jen tu svou má za jedinou. Nelze však nevidět často částečně skryté, avšak podstatné rozdíly. Umělecká fotografie čehokoli, pořízená v jakémkoli okamžiku, disponuje nejen vzepětím schopnosti odlišit podstatné, ale především strukturou vnitřního zanícení, svébytného okouzlení. Má vlastní vůni, vlastní rytmus a vlastní melodii, vyžaduje zamyšlení, úsilí o věcné uchopení a pochopení, aby pomluvila celou svou dominantností. Samozřejmě není ve chvíli stisknutí spouště hotovým dílem, vyžaduje další tvůrčí iniciativu. Zmiňme se namátkou o snímku Brno – Hvězdárna a planetárium, Spirálové rozhledně či Archeoparku Pavlov, o jihomoravském ornitologickém klenotu vlze pestré, o snímku zachycujícím volavku popelavou nebo panoramatu Pavlovských vrchů. Nezapomenutelně vstupuje do dějin fotografie Bouře ve vlnách, Vlny v polích a naprosto fascinují závěrečný snímek Levandulová pole, o němž vskutku platí přísloví, že konec korunuje dílo. Dílo nadmíru zdařilé, k němuž se budeme vracet, jako se vracíme k předcházejícím publikacím Zdeňka Vošického.

Z pohledu historika začínají dějiny fotografie v roce 1342, kdy byla poprvé popsána camera obskura. O tři sta roků později došlo k objevení laterny magiky, po dalších dvou stoletích vznikly první fotografie a praxe dostala dnešní označení. Pokrok v technickém potencionálu se následně ubíral kupředu mílovými kroky, v čemž pokračuje a nesporně pokračovat bude. Fotografie pořízené mobilním telefonem se staly zcela běžnou součástí komunikace. Stále však platí, že souběžně s rutinním fotografováním existuje vzácnější varianta, sféra citlivého vidění, vnímání a specifického zobrazování.

V tomto směru se ubírá Zdeněk Vošický a konstatujme, že tak činí s nevšední skromností, s plnou mírou využití dosažitelných alternativ fotografického umění, se vzácným talentem a vytříbeným vkusem, s obdivuhodnou houževnatostí a pracovitostí, bez níž se žádné kvalitní dílo neobejde. Umělecké, jakož i každé jiné.