MIROSLAV POŘÍZEK

Uplynulo již dlouhých pět let ode dne, kdy nás opustil písničkář Wabi Daněk. Jedna z největších osobností své generace, autor nesmrtelné Rosy na kolejích a majitel nezaměnitelného hlasu podlehl v 70 letech těžké chorobě. Svým dílem se natrvalo zapsal mezi nejvýraznější osobnosti českého folku a zanechal nám řadu písní, které dávno zlidověly. Své poslední koncerty odehrál v létě 2017, vážná nemoc mu další vystoupení znemožnila.

Rodák ze Zlína Stanislav Wabi Daněk se narodil dva roky po válce. Od mládí měl díky rodičům blízko nejen k muzice, ale i k přírodě. Ve svých deseti letech začal docházet do tehdejší lidové školy umění. Učil se tam čtyři roky na pozoun. Lákala jej ale kytara, na ni se doma souběžně učil jako samouk. Nemohly jej neovlivnit hudební trendy, které k nám pronikaly ze zahraničí. Zakoupil si proto po nějakém čase baskytaru. Za nějakou dobu poznal, že to není ono a prodal ji. Začal přemýšlet o vlastních písničkách. Ty první začal psát před vojnou a potom během vojny. Po letech vzpomínal, že vůbec první písní, kterou napsal byl asi Bláznivej pták nebo Malá Jane. Po vojně se Daněk stal členem sokolovské skupiny Plížáci. Tato formace vyhrála na Portě v Karviné roku 1971 v interpretační soutěži. Jako autor získal druhé místo za písničku Tommy. Tři roky potom pracoval jako údržbář v kombinátu Vřesová v západních Čechách. Na tuto etapu vzpomínal jako na jednu z nejhezčích ve svém životě. Poté se opět vrátil do rodného Zlína, kde pracoval jako zámečník, později jako řidič sanitky. Stále důležitější roli však v jeho životě hrála muzika. V roce 1974 na Portě ve Svitavách hrál se skupinou Rosa z Gottwaldova, která tehdy zvítězila. A v autorské soutěži získal Wabi Daněk opět druhé místo za píseň Dawson. Jeho textařský talent už tehdy nešlo přehlédnout, i když si na své nejúspěšnější tvůrčí období přece jen musel ještě nějaký čas počkat.

V roce 1979 získal Daněk v Olomouci zlatou portu za zásluhy o žánr. Právě Porta mu pomohla prorazit jako autorovi a písničkáři s nezaměnitelnou interpretací vlastních textů plných silných životních výpovědí. Právě na Portě vyrostly i další osobnosti folku v jeho nejslavnějším období. Wabi Daněk byl jednou z čelných osobností silné folkařské generace. V letech 1981 – 1983 vyhrál v autorské soutěži s písničkami, které patří k jeho nejznámějším – Ročník 47, Fotky a Nevadí. Daněk v tomto období vyzrál jako textař i interpret. Nebylo proto žádným velkým překvapením, když se stal po Kapitánu Kidovi teprve druhým z novodobých písničkářů, který natočil profilovou dlouhohrající desku. Psal se rok 1984, když vyšlo album nazvané Rosa na kolejích. První a zároveň nejslavnější album Wabiho Daňka doslova napěchované jeho největšími hity jako Fotky, Fram, Píseň co mě učil listopad, Outsider waltz, Stromy, Na cestě a další trhalo od prvního dne co se objevilo na pultech obchodů rekordy v prodeji. Za první dva roky se této desky prodalo přes 200 tisíc kusů a ředitel Supraphonu na konci roku 1986 Daňkovi předává zlatou desku. Byla to vůbec první zlatá deska v tzv. menšinovém žánru. Velkou zásluhu na zcela mimořádném úspěchu této nahrávky mělo velmi zdařilé aranžmá a zejména skutečnost, že nebylo nahráno jen autorem s kytarou, ale celou kapelou. Ortodoxní fanoušci sice byli poněkud zaskočeni, ovšem nahrávkám tato forma interpretace nepochybně prospěla. V roce 1986 pak vychází další album nazvané Vítr. I to obsahovalo řadu známých skladeb, jako například Pořekadla, Úspěšný muž, Mávej, Co dál, brácho, Plameny. V té době už populární písničkář působí na volné noze, jelikož množství vystoupení již nešlo plnohodnotně stíhat při zaměstnání. Zájem o jeho koncerty je v této době obrovský, vystupuje po celé republice a stává se přední osobností ve svém žánru.

Popularita však má většinou i odvrácenou tvář. Velké množství vystoupení, doprovázené častým cestováním, bere spoustu sil i času, kterého se nedostává třeba na novou tvorbu, přidávají se postupem času problémy se životosprávou a s alkoholem. Další album nazvané Pískoviště (Velká rybí škola, Boty, Las Palmas, Mírně rozhněvaný muž lehce středního věku, ad.) vychází až v roce 1997. Wabi Daněk se neztratil v silné konkurenci ani po převratu, měl stále své věrné publikum a nadále často koncertoval. S kytaristou Milošem Dvořáčkem vytvořili sehranou dvojici, která dokázala z každého koncertu vytvořit skutečný zážitek. Nezřízený životní styl si ale časem vybírá tvrdou daň. Třikrát se ocitl blízko smrti. Teprve potom pochopil, že pokud zásadně nezmění dosavadní život, může velmi brzy přijít definitivní konec. Musel se vzdát alkoholu a změnit i spoustu dalších věcí, aby opět mohl plnohodnotně žít a těšit se s fanoušky na další vystoupení i na nové nahrávky. V posledních letech života vystupoval i nadále ve dvojici s vynikajícím kytaristou Milošem Dvořáčkem i s formací Ďáblovo stádo, se kterou natočil i další alba a skutečně se zdálo, že zdravotní potíže zdárně překonal.

Jenže zákeřná nemoc se vrátila, a tak v polovině července 2017 Wabi na svém webu fanouškům sdělil, že ze zdravotních důvodů musí rušit již nasmlouvaná vystoupení. Jeho blízcí v té době věděli, že vážné onemocnění se dostalo do poslední nevyléčitelné fáze a zbývá mu již jen nedlouhý čas, zatímco fanoušci ještě stále věřili, že se svého koncertu přeci jen za čas dočkají. Právě proto byl pro mnohé velký a těžko uvěřitelný šok, když se ze sdělovacích prostředků dověděli 16. listopadu 2017 stručné sdělení, že po dlouhé a těžké nemoci zemřel ve věku 70 let písničkář Wabi Daněk. Muž, který se již za svého života stal folkovou legendou odešel do muzikantského nebe. Do posledních chvil, kdy mu to zdravotní stav ještě umožnil, se těšil na živá vystoupení a kontakt s fanoušky. Autor nesmrtelné Rosy na kolejích i dalších zlidovělých písní se trvale zapsal mezi největší písničkářské osobnosti a jeho dílo bude dále žít a nepochybně oslovovat i další generace. Co víc si vlastně může každý muzikant přát?