LUBOMÍR BROŽEK

Bleší trh

(blues o ztracené neděli)

Usmrkaný deštík si ještě nezastrčil podolek

a neděle: Kampak dnes? Už dělá psí oči.

Když tak hezky prosíš…,

ty pitomé psisko, dostaneš obojek

a půjdeme: Tam, kde se točí svět.

Jak po muší kořalce obecní blb,

který se ožral a trošičku zešílel

a teď na plese masek a zrůd,

na plese bez lidí motá se opile,

jak vpleten do kola, bez šance na milost…

Neštěkej, hloupá, vezmi si kost

a půjdeme: Na bleší trh.

Někde se musí vyvenčit ta otravná psice

aby vám nečůrala na peršan,

nežli doma nudou chcípne.

Bleší trh je krámů chrám.

Kramáři jsou tu veleknězi.

A věřící ti, co v svatost krámů věří.

Svaté obrazy se podobají bankovkám.

A andělé v tom chrámu jsou samé krámy.

I Kasacink, bůh kramářů, je krám.

Když mu zaplatíte, dá vám požehnání:

Máš prachy? Vítej mezi nebešťany.

Jsi švorc? Zdechni u nebeských bran.

S ušlou nedělí u nohou, sám ušlý jak pes.

Palce jak dvě voskovice trčí ke hvězdám.

Slyšíš, jak se ti krámy smějí?

Tiše a úporně. Jako když srdce žere rez

s hladovou beznadějí.

Vítejte v nejprodejnějším ze všech světů!

Všechno a všichni jsou tu k mání:

Růže malým princem opuštěná v opadání

prodá svůj příběh do kupletu.

Dříve než se za pár šupů vyspí s vámi,

poslední zápalkou připálí vám cigaretu

děvčátko se sirkami.

Nakonec vám neděle uteče do noci jak prašivá psice.

Čert ji vem, je to jen jeden z psích dní.

Děvčátko špitne: Miluji tě.

A vy slyšíte: Buy or die.

Slyšíte, jak v duté tmě krámy spílají vzpomínkám:

Jaké to bylo… tenkrát… když ještě byly lidmi.

Jak dlouho ještě

Občas mě navštěvuje nespavost,

ke stáru nejvěrnější z žen.

Nahlíží, zatímco kolem plyne noc,

škvírami paměti: Babička sedí u kamen,

mele kávu… Ty ještě nespíš, hochu?

Ukrytý v daleké tmě, neodpovím.

Drcená zrnka vržou, jako by v botách po dědovi

na prahu přešlapoval osud.

Dědečku, kam bys šel tak pozdě v noci?

Na nebi září měsíc jako hostie.

Babička se ani neotočí.

Mlčky kávu horkou vodou zalije.

Mlčky si do ní budou s dědou lámat chléb,

tvrdý jako žití.

Venku je tma a ve tmě svět.

A ticho, že slyšet je

kroky anděla od Sodomy k Sodomě.

Tma přede mnou, tma za mnou, tma na sto let.

Jen uvnitř mé paměti se svítí.

A káva voní. A babička s dědečkem z ní lžičkou vybírají chléb…

Jak dlouho ještě? Dokud mne, Bože, nezhasneš.