JAROSLAV ČEJKA

„Co se zase děje, že nás svoláváš těsně před Velikonocema?“ zeptal se plešatý Leoš, který dorazil do kavárny jako obvykle poslední.

„Tak zaprvé,“ řekl zrzavý Chrudoš, „Velikonoce začínají už Modrým pondělím. A od pondělka jedná pan prezident o nových ústavních soudcích. Ale zatím, jak figura ukazuje, se mluví hlavně vo modrejch kandidátech. A mě napadlo, že jako senioři různýho politickýho vyznání bysme se k tomu měli postavit jako Gottwald k masám. Tedy čelem. Takže se vás, chlapci, ptám, jestli byste náhodou nevěděli vo nějakým vhodným kandidátovi. Nebo kandidátce.“

„Což o to,“ řekl skromně Drahoš, „já jsem, jak dobře víte, něco jako věčnej student právnický fakulty Ú Ká a navíc častej návštěvník soudních síní, takže mám určitě větší právní rozhled než jistej v Plzni vyštudovanej právník, kterej kvůli nepřetržitýmu zastupování lidu v parlamentu neměl čas ani na sepsání plnohodnotný diplomky. Takže pokud nejste proti, já bych do toho klidně šel.“

„Což vo to, to já taky,“ zvedl ruku plešatý Leoš. „Já sice žádný právnický vzdělání nemám, ale za komančů jsem bejval soudce z lidu. A na lid se, pánové, v dnešní době nebezpečně zapomíná.“

Jenže to už se u jejich stolu objevil číšník, který Leošovu zvednutou ruku považoval za objednávku, a řekl: „Vím o vás, pánové, vím, ale tak jsem se zaposlouchal do tý vaší debaty, že mi to trvalo trochu dýl, než jsem vám ty plzně natočil. Ale jestli dovolíte, měl bych taky návrh. Já bych byl tady pro pana Chrudoše. Ten umí mluvit jak Palacký!“

„To jo,“ řekl s despektem Leoš. „Přímo si říká o facky. Dyť von je rusovlasej jak Ilja Muromec! Dokonce i bíbra míval stejný barvy. Hotovej Rudovous!“

„To je pravda,“ přejel si Chrudoš po své hladce vyholené bradě, „jenže to není pravda celá. Plnovous mi dávno zešedivěl, skoro jako to dnešní Šedivý úterý, po kterým následuje Škaredá středa. Navíc mám namířeno tam, kde mě bude víc třeba.“

„A to jako kam?“ zeptal se se zájmem Drahoš.

„Na Hrad,“ odvětil vážně Chrudoš. „Pan prezident už seznámil národ s poradci, který si vybral pro různý úseky, nad nimiž budou vykonávat svůj dohled, ale marně jsem tam hledal poradce pro kultůru. Je možný, že v ní vidí jenom svou noční můru. Ale já se v kultůře pohyboval celej život, skoro jako von v armádě. Vždyť já svýho času dělal kulisáka pod stejným Radkem Procházkou, pod kterým von vo dvacet let pozdějc dělal kontráše, i když už v jiným paktu. A ne jenom v jednom aktu. Může mě von vůbec odmítnout? Já by sem řek, že nemůže. Církev mu v tom ráda pomůže…“

„Tak na tvou cestu na Hrad!“ pozvedl svou sklenici Drahoš. Leoš chtěl přispět neuctivým rýmem, ale pak se nenápadně rozhlédl a opatrně se připojil. Čert přece nikdy nespí a o štěstí se jenom nesní…