CAITLIN JOHNSTONEOVÁ
Je čas na další prezidentské klání v USA, kde populistické frakce na obou stranách stráví několik měsíců hněvivým očerňováním stávající správy, než budou hlasovat pro kandidáty ve všeobecných volbách, kteří budou plně sloužit stejnému zavedenému systému (nebo, jak uvádí originál, establishmentu, pro ty, kteří už respektují zákaz nebo sami nechtějí mluvit česky; pozn. překl.).

Myslím, že tohle je teď prostě norma. Nespokojenost veřejnosti s politickým statem quo USA je teď tak velká, že bude do každých prezidentských voleb zabudovaná nová funkce: „Hej děti, můžete si volit cestu k revoluční změně!“

Rok 2012 byl koncem politické éry. Největší mylná představa o politice je, že politické rozdíly mají vůbec nějakou smysluplnou existenci. Všichni jsou nahnáni do dvou frakcí hlavního (politického) proudu, jež obě slouží zájmům mocných, zatímco těch pár, které nelze sehnat do stáda, je odstrkováno do politické impotence.

A já tady samozřejmě mluvím hlavně o anglicky mluvícím světě. Globální jih má skutečnou politickou rozmanitost skutečných důsledků a má skutečné rozdíly od politiky statu quo impéria soustředěného do USA. Ale uvnitř tohoto impéria jsou politické rozdíly fakticky iluzorní.

Mám pocit, že jsme možná neudělali dost velký rozruch ohledně toho odhalení, že americká vláda má nyní tolik institucí, které se věnují „řízení vnímání“ a regulaci „dezinformací“, že vytvořila novou agenturu v rámci ODNI (Kancelář ředitele národního zpravodajství, řízení zpravodajských agentur USA; pozn. překl.), aby na ně na všechny dohlížela. Myslím tím, že každý dělal loni hodně rozruchu kolem „správní rady pro dezinformace“ DHS, a je to tak správně, ale jako celek se to zdá být mnohem křiklavější, pokud jde o vládní vměšování do lidské komunikace.

Problém s odporem proti opatřením na rozdrcení disentu je, že většinou přichází jen od těch, na které jsou taková opatření zaměřena. Novináři sdělovacích prostředků hlavního proudu vědí, že nebudou uvězněni jako Assange, protože nebudou dělat práci jako Assange. Liberálové hlavního proudu vědí, že nebudou cenzurováni na internetu, takže rádi jásají nad jeho cenzurou.

Opatření určená k ovládání příběhu a potlačování disentu jsou namířena na okraj, ne na hlavní proud, protože tam se vždy poprvé objeví nesouhlas se skutečnými důsledky. Nebudou to ti, jejichž projev je hlavním politickým proudem stále více vytlačován na okraj a překrýván algoritmy a umělou inteligencí, budou to ti, kteří jsou proti politickému statu quo. V budoucnu to nebudou ti, kteří mají hlavní světonázor utlačovaný věcmi jako sledování techniky, policejní roboti a digitální měny, ale ti, kteří jsou daleko za Overtonovým oknem (Overton Window; model k pochopení, jak se časem a vlivem politiky mění ideály; pozn. překl.) přípustné debaty. Průměrného člověka se taková opatření nedotknou, protože v naší současné dystopii ovládané myslí je průměrný člověk povolný a neškodný.

To je důvod, proč pokusy o získání velkého hnutí odporu proti těmto totalitním opatřením obvykle nezískávají významnou podporu veřejnosti: protože jen lidé na okraji mají důvod se jich bát.

Ovládnutím konsensu v hlavním společenském (a politickém) proudu naši vládci eliminují jakýkoliv smysluplný odpor proti jejich tyranii vůči skutečným disidentům, jejichž politika obecně leží daleko mimo tento konsensus. A protože je to jen rozšířená mainstreamová opozice, která by jim kdy dala důvod k obavám z odporu veřejnosti, mohou tato opatření k potlačování disentu dál stupňovat.

Já vlastně nemám žádné řešení tohoto problému; zírám na něj už roky a nevidím na něj žádné jednoduché odpovědi. Jen ho dávám do úlové mysli, snahy sdílet je s ostatními, aby povědomí o problému mohlo růst a my mohli začít kolektivně hledat řešení.

Tahle civilizace je tak duševně nemocná, že s vámi budou zacházet jako s blábolícím šílencem za to, že vyjadřujete nejrozumnější a nejracionálnější názory, jaké kdo může vyjádřit. Něco tak základního jako „Nejmocnější vláda na světě by měla přestat rozjíždět jadernou bariéru na více frontách“ způsobí, že s vámi bude zacházeno jako s cvokem, když je to opravdu tak zřejmé a selský rozum, že by to ani nemělo být vysloveno. To šílené masové vymývání mozků udělalo každému.

Nikdy nepodpořím žádnou formu kapitalismu, protože žádná forma kapitalismu – ať už skutečná nebo hypotetická – nebude mít nikdy odpověď na problémy ničení životního prostředí a potřeby starat se o potřebné.

Každé řešení založené na kapitalismu, jež kdy bylo pro tyto problémy navrženo, je evidentně směšné; představa, že privatizace přírodního světa může zachovat oceány a deštné pralesy, je infantilní nesmysl, který je vyvrácen celou lidskou historií, stejně jako představa, že o potřebné se lze postarat výhradně dobrovolnou charitou. Žádný intelektuálně poctivý člověk nevěří, že je to pravda. Žádný anarcho-kapitalista, jenž se dostatečně zamyslel nad ničením životního prostředí a péčí o potřebné, upřímně nevěří, že kapitalismus může tyto problémy řešit. Při své největší upřímnosti řeknou, že ničení životního prostředí člověkem a hladovění jsou nezbytné oběti, které musí být učiněny pro svobody a vymoženosti, jež chtějí mít pro sebe.

Oceňuji pravicového libertariána, který přímo přiznává, že mu nevadí ničení životního prostředí a to, že nejslabší členové společnosti umírají, místo aby předstíral, že tyto problémy může řešit „volný trh“, protože je alespoň upřímný v tom, jak si stojí.

A samozřejmě nefunguje ani současný západní model statu quo kapitalismu s trochou státního blahobytu a několika povrchními ekologickými omezeními, protože jsme tady. Všechny možné kapitalistické myšlenkové školy řešení těchto problémů najít nedokázaly. Můžete na mě křičet „ale komunismus je špatný“, ale to neřeší fakt, že lidé bojují o přežití a naše biosféra se řítí ke kolapsu a že doslova nic v kapitalistickém myšlení nemá na tohle schůdnou odpověď.

Nakonec nebudeme mít řešení pro ničení životního prostředí a vykořisťování, dokud masové lidské chování nepřestane být úplně poháněno honbou za ziskem proto, že jsou výnosné. Budeme si muset najít jiný organizační princip, máme-li na této planetě přežít.

Nikdy se nenechte setřást ze zřetele skutečnost, že jakkoli je situace zlá, skutečnost, že vůbec nějaké věci existují, je nesrovnatelně významnější než kterýkoli z našich maličkých lidských problémů.

Není to něco, o čem by se dalo mluvit pořád, protože lidé si budou myslet, že se chováte necitlivě k lidskému utrpení a ke všem problémům, které máme, ale pravda je taková, že i kdyby to bylo desetkrát horší než teď, pořád by to bylo mnohem méně významné než to, že žijeme ve světě a vnímáme ho a přemýšlíme o něm a sdílíme o něm představy místo toho, aby neexistovalo vůbec nic.

Ano, věnujte pozornost našim problémům a dělejte, co můžete, abyste je napravili, ale nikdy si nenechte ujít ze zřetele skutečnost, že žijeme uprostřed nepřetržitého zázraku nezměrné krásy a že my sami jsme s tím obrovským zázrakem nerozlučně sjednoceni. Pokud se budete upínat jen na myšlenky o našich problémech, stanete se zahořklými a neúčinnými v boji proti nespravedlnosti, a co je důležitější, promarníte zde svůj čas tím, že nedokážete ocenit úžasnost lidského života na této úžasné planetě.

Přeložil VLADIMÍR SEDLÁČEK