DUŠAN SPÁČIL

Konečná

Octl jsem se v koncích

řeknu ti jaký to tam je,

vystoupíš na vidrholci,

tam u konečné tramvaje…

dál vede cesta - samá díra,

je blátivá a vymletá,

ztrácí se v poli, nepředstírá

že vede někam do světa.

najednou našlapuješ měkce

jsi na konci či u cíle?

uvidíš, jde se po ní lehce.

A kolem krouží „motýle“.

Hráči

V dusivě přecpaném podzemním krytu

září jen malinký obdélník svitu

to páťák Maxim na čínském tabletu

vede svůj vlastní boj za tuhle planetu

Venku se zablesklo, asi to začne znova

výbuchy roztřesou i ten sklep u Charkova

pak přijde mrtvý klid - až mají dlouhou chvíli

a Maxim v tabletu střílí, střílí a střílí.

Detektivka

Od loňska mi z hlavy mizí slova,

tak jen pátrám kam se mohla schovat

Jedno jsem teď doma našla ve skříni,

schovali se mi tam do ní delfíni,

bůhví proč se skryli mezi kombiné,

přitom patří k moři, mezi ryby, ne?!

Jindy se zas stane - jako třeba dnes,

že mě zvláštní slovo samo přepadne,

Koukám na něj v strachu jak na divný hmyz.

Musím si dát sprchu - a prosím ho zmiz,

(Tak jsem tuhle v koutě našla manžela,

Teď přemýšlím o tom, co s ním udělám.)

Nová geometrie

Z bodu A do béčka,

už nevede úsečka!

octli jsme se v nesnázích –

tak se všechno obchází!

Vyhlašujem politiku:

Jenom žádné body styku!

Stát vám bude vděčný –

když zrušíte tečny!

I největší krasavici,

obcházejte po kružnici,

zapomeňte na polibky –

Ty by nám zas zvedly křivky!

Kdo se chová zakřiveně,

v naší době stoupne v ceně,

držet se dál Eukleida,

měl by jenom obejda!

Zombie

Neurvale chytil mou ženu za prs.

Když jsem běžel na pomoc,

odstrčil ji na podlahu a přiložil mi pistoli k hlavě.

Výstřel už neslyším…

Tady by mohl můj příběh končit.

Jenomže o dva týdny později,

cítím, jak mým páchnoucím tělem kdosi cloumá

a drobné úlomky z roztříštěné hlavy

dává někdo dohromady.

„Nechte mě už proboha spát,“

chci říct, chci moc říct.

Ale můj jazyk už dávno zabydlela

rodinka odporných brouků.

A tak tedy vstávám, potácím se z hrobu

jdu a všichni přede mnou prchají.

Jen v dáli, prý v Praze, kdosi triumfálně volá:

„My jsme to vedeli, ze by to neudelal!“

Spojené nádoby

Mám XXL klobouk značky Bushman

ale tohle už prostě nedám.

Bobtnáme jak kefírové houbičky

Jsme stále chytřejší,

mastné ideje tečou z úst.

a kokosy se nám pak o to víc nadouvají!

V londýnském pubu Šílená husa

angličtí vědci po pátém pivu zjistili

že jsme s vesmírem spojené nádoby!

Nasáváme nové a nové mlhoviny jak černý stout,

ale na pisoáru nás děsí černá díra.

A jak nacpat celý svět do příručního zavazadla?

Zámky vyskakují, z přecpaného kufru lezou

ušmudlané kravaty a zapomenuté podprsenky

Zoufale běháme po chodbičkách Titanicu.

Co se jednou stalo, děje se stále.

Na horních palubách něco praská

To jako zralé kaštany rupají první hlavy.

Karanténa

V penzionu v Srní,

pan vedoucí chrní.

Nemá si s kým potlachat,

turisti maj zaracha.

U kuchyně ve skladu

jsou i myši o hladu,

a tak i v tom Srní,

cestovní ruch krní.

Robinsonáda

Není slyšet slova pro dunění hromů

Po nákupních centrech dupou stáda slonů

a pár milionů místních Robinsonů

volá úpěnlivě: „ET spěchá domů!

Je tu v těchto časech nepříjemné klima,“

Jenže mléčná dráha zrovna nepřijímá

roste zadlužení, zdražují se byty,

a tak každý večer ET končí zlitý.

Ještě včera všechno bylo v pořádku,

říká roztrpčené večer u Pátků,

pak jdou balit svršky, křičet na děti.

A jen Pátek tuší, že nic neletí.

Poselství

Už mám tři frčky v rameni

(důstojník armády spásy)

Jak jiní hledám znamení

co umí zvednout masy.

Jenomže masy před brody

předčasně stahují slipy

(co taky dělat s národy

co sdílí víru v čipy.)

Zkrátka na místo komety

je v nebi černá díra

tak zní poselství poety

v epoše netopýra

Ayahuasca

Na nebi zas něco praská

za chvíli zlomí se rok

dochází ayahuasca

tak pro nás už ani lok!

Na čele přibyla vráska

domem se šíří smrad stok

Sejdem se po bále v maskách

potkat se bez nich je šok.

Duha

Přilít jsem k tobě z města

Sklouzl se po duze

Byla to dlouhá cesta

a tak jsem nastuzen.

Když ale zahřeješ mě

tak nebe nad námi

dotkne se čelem země

zahraje barvami.

Lelkování

Povídal jsem si s holičem

Dostal jsem rychlokurs v chytání lelků:

Žádný ten rozhovor o ničem –

byla to promluva co je v zájmu celku!

Tak lelci prý líhnou se z vejce

proto se holt musí vysedět

A když se jim na náš svět nechce

Pomůže řečí pár - nebo pár cigaret

Když lelci pozvednou perutě

figaro radí nám: „Dejte si dvacet!

Anebo můžete sedět dál nehnutě:

lelci jsou anděly prokrastinace!“

Ostřice

Až vše se kolem utiší

odtrhnem ústa od číší

Sami pod svitem měsíce

Pak lehneme do ostřice

V tom lese něžných čepelí

Nebudeme už nesmělí

A když ty budeš divoká

Tu trávu spase vysoká

Štětka

Zatímco jsi mi říkala něco důležitého

koukal jsem ti přes rameno

na nádhernou dvacetiletou holku za pultem.

Když jsi to zpozorovala, znervózněla jsi

a tak jsem se urychleně zahleděl do tvých hnědých očí.

Vždyť tam je přece můj svět.

I spatřil jsem lavinu valící se údolím

nebe bobtnající mraky

jak přetékající prádelní hrnec

a taky onu dvacetiletou prodavačku

která byla ale nevkusně našminkovaná

a kroutila se u tyče jak nejlevnější štětka.