MIROSLAV KANTEK

Ptal jsem se onehdá,

ptal se sám sebe:

To, co je nade mnou,

je to snad ještě Nebe?

A je to vůbec moje Nebe?

Je to ještě

to sladký dětský Nebe,

Nebe skákací - Nebe peklo ráj?

Nebe, na němž s námi

přitom hrajou vabank o život

zpupné Pumy, Pumy padací?

Kdy všechno odchází v ten

Dokonalý Ráj

a svět se přitom v Prdel obrací?

A ty, spřízněnej blbečku,

jim na podplaceným flašinetu

hraj hraj hraj

na flašinetu svou kapitálem

vytahanou měchuřinou

funící

a já, užitečnej idiot,

svou štětkou do vln za lodí

se kroutících

marně píšu už po třech

prvních invalidech

po třech prvních dnech

smrtí páchnoucích

marně píšu:

Neptej se sám sebe,

Blázne ztracená,

o Nebe jsi nepřišel.

Tohle není tvoje Nebe

To je Třetí světová

Svinská válka světová.

To je navždy Prohra tvá…

Váš šašek královskej počmáranej