BEDŘICH STEHNO
Sbohem! Já jsem malíř smutnej!
loučila se s Teigem
múza Devětsilu
Toyen
a odjela nočním taxíkem
malovat svůj sen
Snad se jí cestou nerozplynul
Sny to někdy dělávají
Objeví se a zmizí
jako něčí život
Obrazy Toyen budou žít dlouho
jestli svět nezničí kramáři
kteří je dneska
kupují za miliony
Ponoří do nich někdy svá srdce
aby okusili chuť pomněnkové duše
dívky ve štruksových kalhotách
a bundě z manšestru?
Kdoví
A je to vlastně jedno
My v těch obrazech svá srdce
utopili
Sbohem! Smutná Manko Černínová!
Sbohem! Šťastnej malíři Toyen!
Jste jedinej spisovatel
kterýho čtou vězni
oslovil neznámý Bukowského
Ve vašich knihách
které jdou z cely do cely
se vidí
jak si to šinou temnými uličkami
v bílém zabláceném buicku
k nějakýmu zapadáku
ve kterém se napijí
jak ze svatého grálu
svobody a piva
Vidí se ve vašich štětkách
s nohama utahaných andělů
sní o kalném ránu v barvě jantaru
které přijde
a oni to spočítají vachařům
co jim doničili jejich životy
a pak vběhnou do parku
kde na pěšině mezi stromy
blízko šumícího vodotrysku
potkají tu rozesmátou holku s rozevlátou sukní
ve které se rozplynou a zmizí
Je to pro mne čest
odpověděl neznámému Hank
protože podvádět lidi v pekle je to nejtěžší
a jestli se tam někdy vrátíte
vyřiďte jim
že jsem vždycky sázel na jejich koně
a že v příštích letech
to nehodlám
měnit
Uklidni se A miř dobře Zabiješ člověka
byla poslední slova Che Guevary
než seržant Torán
stiskl spoušť
Guevara a možná i seržant
toužili každý po svém
vyměnit odrhovačku z lidského flašinetu
Ódou na radost
Proslýchá se
že nedávno promluvily
k jednomu z posledních šamanů
jejich duše
Guevarova prozradila
že Che by dnes
rád léčil lidi v havanském špitálu
Toránova duše řekla
že seržant by dnes rád sázel stromy
na holinách Bolivie
Duše se také rozklevetily
o koncertní síni vesmíru
Prý v ní často sedává
duše opilého Beethovena
S hlavou v dlaních
občas zaskřípe zuby
a zní to
jako první takty
Osudové
Ve večerním parku
milovník bojových umění
trénuje údery
Na konci cvičení strne
a náhlým kopem
roztříští hlavu sněhuláka
kterého za pískovištěm
postavily děti
Pak muž odchází spokojeně do tmy
která se za ním zavírá
jako opona v krematoriu
Nad bezhlavým sněhuláčkem
vycházejí hvězdy
aby na studeném nebi
zatančily svůj menuet
Je ticho
Jen z nedaleké kaple
je slyšet
jak tam lidé šeptem
podpírají svá srdce
trámem modlitby
Na fotografii
ze závodu veteránů v Kanadě
nalétá na běžícího starce
orel
Krajina závodu je strohá
Silnice stoupá
vzdálené domy polyká šeď
Strom za škarpou
který běžec minul
rozpažil větve
jako kříž čekající na Ježíšovy ruce
Každopádně
šťastná chvíle pro fotografa
Strom jako kříž
Dravec jako osud
A stařec
který co nevidět
proběhne cílem
Oblázky na hrobu Oskara Schindlera
připomínají na kámen položená lidská srdce
Oskar Schindler to své potřísnil jako mladý
a teprve později
pro ně hledal místo ve svitavské křtitelnici
Židé
kterým pomohl přežít šoa
mu z vděčnosti na konci války
vytavili ze svých vytrhaných zlatých zubů
prsten
Odpustilo mu ale
šest milionů spálených?
On sám
Spravedlivý mezi národy
po vychladnutí pecí v Osvětimi
jednou prohlásil
že při modlitbě Otčenáše
často vynechává slova
Odpust nám naše viny
Když nad sebou pocítíte
ostří Damoklova meče
není dobré vzpomínat na dny
kdy si s vámi povídaly kytky
štěstí si pletlo půlnoc s ránem
a za staženými záclonami
se svítilo
Ani není dobré
malovat si do kalendáře Smolíky
abychom nebyli lidem
a tomu nad námi
pro smích
Lepší je
jako toulavý psík
vyběhnout do vlahého rána
běžet kam tě nohy nesou
a vytrvale hledat
něco k snědku
Podél silnice před Nedvězím u Semil
jsme tenkrát minuli louku s několika olšemi
zalehlou kopretinami a sluncem
Jsou taková místa na světě
V nedalekém domě
před plátnem natřeným šedí
seděl na štokrleti malíř Vladimír Komárek
v kostkované košili a kalhotách na šlích
Dělám zrovna tohohle panáka
přivítal nás
a dál maloval anděla
Jsou takoví lidé na světě
Také Edmund Hillary
na všetečnou otázku novináře
proč chce dobýt Everest
odpověděl jen: Protože tady je
Jsou takoví lidé na světě
a jsou takové louky i hora
i anděl
A je i červená bavlnka
která od nepaměti
ovíjí a drží pohromadě svět
A tou bavlnkou je láska