TOMÁŠ SYROVÁTKA
Polní maršálek Radecký z Radče pocházel z české šlechty, (Radeč leží poblíž Sedlčan), zemřel v roce 1858 a zanedlouho mu byl postaven pomník na Malostranském náměstí v Praze. Byl to věrný sluha rakouské monarchie a rakouských císařů, a byl císaři rychle povyšován za zásluhy o udržení celistvosti říše.
Italští nacionalisté se po roce 1848 snažili vytvořit italský národní stát a připojit Lombardsko a Benátsko, která dosud drželi Rakušané. Radecký zvítězil v bitvách na italské frontě, potlačil povstání v Miláně a v Benátkách a udržel Rakouské hranice na Jadranu.
Velké lidské oběti a válečná dobrodružství byla ale zbytečná, protože za dva roky po Radeckého smrti se Itálie sjednotila do dnešní podoby (prozatím bez území Horní Adiže s pro nás známým Brixenem).
Nakonec přirozeně skončila i habsburská despotická monarchie, osvobodily se všechny porobené národy a ve střední Evropě vznikla řada samostatných států. První světová válka, která měla Rakousko-Uhersko posílit, toto vězení národů nakonec zničila. Jednalo se o přirozený vývoj, protože v Rakousko-Uhersku byla německá národnost dominantní a ostatní národy byly diskriminované.
V roce 1918 vzniklo samostatné Československo a socha Radeckého byla vzhledem k jeho vazbě a podpoře monarchie z Malostranského náměstí odstraněna. Souběžně a stejně dopadli Radeckého ochránci, Habsburkové, monarchie, Bachův absolutismus a rakouské války se staly pro evropské národy ošklivou minulostí. Pomník Radeckého už v roce 1918 ztratil pro kohokoliv pozitivní smysl.
Ernst Denis, francouzský historik, profesor na Sorbonně v Paříži, byl znalec historie slovanských národů. Zemřel v roce 1921. Trvale obhajoval práva Čechů na samostatnost. Napsal několik významných děl z české historie: Hus a jeho doba, Konec samostatnosti České, Čechy po Bílé hoře.
Za první světové války neúnavně pracoval a významně podporoval Masaryka a Beneše v úsilí o samostatnost Československa.
V roce 1919 bylo po Denisovi pojmenováno nádraží v Praze. V roce 1920 navštívil Československo a dostalo se mu triumfálního uvítání.
Pomník Ernsta Denise od sochaře Karla Dvořáka byl odhalen v Praze na Malostranském náměstí v roce 1928. V roce 1940 němečtí okupanti Denisův pomník odstranili a zničili. Model pomníku se ale zachoval v Muzeu hlavního města Prahy. Jeho obnovení údajně vadilo obrovské měřítko pomníku a umělecká kvalita nebyla shledána vyhovující.
Jan Neruda se narodil na Malé Straně v Praze, žil zde a psal. Byl to básník, spisovatel, fejetonista, redaktor, novinář, bystrý pozorovatel a glosátor. Zemřel roku 1891.
Měl bystu na Újezdě, která byla odstraněna a následně v roce 1970 byla postavena socha Jana Nerudy na stráni na Petříně, mezi keři, mimo veřejný prostor. Tehdy byla změna umístění památky na Jana Nerudu v novinách hloupě zdůvodňována tím, že zde má Jan Neruda lepší výhled na Pražský hrad. Je zde tedy nyní, snad jen dočasně, ve vyhnanství.
Jan Neruda napsal 2000 fejetonů. Ovlivnil vývoj české žurnalistiky a je považován za pokračovatele Karla Havlíčka Borovského pro schopnost realisticky zachycovat okolní život. Vnímal politické a sociální problémy české společnosti, která se nemohla v Rakousko-Uhersku svobodně rozvíjet. Deset let Bachova absolutismu, která prožil, nazval „časem zaživa pohřbených“, protože ztroskotaly veškeré naděje českého národa na svobodu. V novinách podporoval například veřejnou sbírku na postavení Národního divadla i sbírku na postavení Českého průmyslového muzea. Toto muzeum se rozhodl vybudovat Vojta Náprstek pro urychlení řemeslně-technického rozvoje, průmyslu a pro ekonomické pozvednutí českého národa. Nechtěl žádné rakouské státní dotace, aby nemohl být touto cestou ovlivňován. Jan Neruda byl jedinečný, protože si všímal běžných i mimořádných věcí pražského života a společnosti, měl vlastenecké a pokrokové cítění. Všímal si a měl smysl pro chudobu, křivdu a společenskou nerovnost, pro situace, které zažil ve svém mládí. I během života, přestože byl autor neúnavně tvořivý a pilný, žil na hranici chudoby.
Chilský pokrokový básník Pablo Neruda se po Janu Nerudovi přejmenoval. Žil v letech 1904 až1973, a v roce 1950 žil v Praze. Je laureátem Nobelovy ceny za literaturu a je překládán do mnoha jazyků.
Socha Jana Nerudy by měla být přenesena z petřínské stráně a umístěna na Malostranském náměstí. Zde se Jan Neruda narodil, žil a psal, byl velice populární, čtený, uznávaný a svým realismem, s kterým viděl svou dobu, pomohl převést český národ z podřízenosti a nesvobody k samostatnosti.
Po jeho úmrtí bylo na domě, v němž bydlel, napsáno: „Jan Neruda pouť svou zde dokonal, duchem svým nás vede dál“. Tady by měla být báseň Jen dál. Ta je stále aktuální.