IVO HAVLÍK
V Oděse, třetím největším městě Ukrajiny, koncem roku 2023 rozhodli odstranit pamětní znak „Puškinův stín“.
Oznámila to historicko-toponomastická komise Oděské městské rady. Pozoruhodné je, že o tom ani řádkem neinformoval oficiální web města. Zřejmě si uvědomuje, že zcela nedávno byly blízké budovy Oděského divadla, opery a baletu a Oděské filharmonie Davida Oistracha zapsány pod „dočasně posílenou ochranu kulturních hodnot UNESCO“, a jít nyní na buben s řízenou kulturní devastací není zrovna moudré.
„Objekt přestěhujeme do dvora Literárního muzea. Tam by totiž měla skončit i socha Puškina,“ prozradil Alexandr Babič, předseda komise a uvedl, že rovněž je nezbytné přejmenovat Puškinovu ulici.
Babič poznamenal, že komise projednala „velké množství otázek o zbavení města názvů souvisejících se sovětskou a komunistickou minulostí.“ Zřejmě do ní patří i nebohý Puškin.
Současně bylo přijato usnesení o přejmenování ulice Běloruská na ulici Konstantina Kalinowského, spisovatele, novináře a revolucionáře, který zasáhl do běloruského, polského a litevského národního obrození a byl jedním z organizátorů tzv. Lednového povstání proti ruské carské vládě v letech 1863-1864.
Zdůvodnění nemá chybu: „Je to vzkaz Bělorusům o tom, že nejsme proti Bělorusku jako takovému, nejsme proti lidu Běloruska. Je to rovněž pozdrav těm chlapcům - Bělorusům, kteří nyní bojují na straně Ukrajiny. No a takový, chcete-li, malý trolling současným běloruským představitelům,“ vysvětlil historik.
Slovem trolling, které zatím není zcela běžné, nazýváme útoky v on-line diskusích. S trollingem se setkáváme v kontextu hromadného šikanování na sociálních sítích, kdy skupina uživatelů v početní převaze terorizuje jiného uživatele nenávistnými projevy.
Nezůstalo u Puškina. Komise ještě doporučuje zrušit název Park Maxima Gorkého a nahradit ho názvem Park Marka Twaina. Sochaři už dostali zakázku na vytesání postav z knih amerického spisovatele, což prý „Oděsu propojí se světovou literaturou“. Sic! Připomeňme, že Twain (1835 - 1910) proslul ostrou kritikou americké společnosti, nikoli ruské, tím méně sovětské. Naopak, z celého díla Gorkého je patrný jeho odpor k carskému Rusku.
Navrženo také je, aby pomník ruského spisovatele Lva Tolstého (1828 - 1910), autora románu Vojna a mír a Anna Kareninová, byl „vzhledem k aktuálním událostem označen jako bezcenný“.
K dílu Tolstého se hlásili Gustave Flaubert, Ernest Hemingway, Thomas Mann, Romain Rolland, James Joyce nebo Virginia Woolfová, která ho označila za největšího romanopisce vůbec. Nebo se ctihodná komise ztotožnila s ruskými futuristy, kteří v manifestu Políček veřejnému vkusu v roce 1912 vyzvali ke „svržení Tolstého z piedestalu“?
Tak nebo onak, Tolstoj se jako jeden z prvních úspěšně pokusil ruskou literaturu, potažmo ukrajinskou, přiblížit západní civilizaci.
„Puškinův stín“ je, řečeno současným slovníkem, zvláštní artobjekt na nároží ústředních bulvárů Deribaská a Richelievská. Horizontální básníkova grafická silueta v dlažbě je přibližně tři metry dlouhá. Specifické výtvarné dílo bylo odhaleno 26. září 2013 u příležitosti literárního festivalu Puškinův podzim.
Místo instalace bylo zvoleno s odkazem na to, že právě tam v první polovině 19. století stál hotel, v němž v letech 1823 a 1824 Puškin nedobrovolně bydlel.
Jak se z Petrohradu dostal do Oděsy? Puškinova báseň Óda na svobodu v roce 1820 přiměla ruského cara Alexandra I. politicky nevhodného autora poslat do vyhnanství, nejprve na Kavkaz, později na Krym a poté do Moldávie. V Kišiněvě se stal zednářem a napsal tam svou nejslavnější hru, drama Boris Godunov. V hlavním městě Moldavska zůstal až do roku 1823, poté se přestěhoval do Oděsy, kde se opět střetl s vládou, která ho v letech 1824 konečně poslala do exilu na venkovské panství jeho matky nedaleko Pskova.
Uplynulo přesně 200 let a Puškin je z Oděsy vyhnán znovu. Tentokrát nikoli ruským carem, ale ukrajinskými šovinisty z historicko-toponomastické komise Oděské městské rady, kterým na ušlapaném chodníku překáží „Puškinův stín“, Puškinova ulice a Puškinova socha. Ta si půjde lehnout do zastrčeného dvora Literárního muzea, kde už je povalena nedávno stržená obří skulptura Kateřiny II., ruské carevny německé národnosti, zakladatelky slavného města, o němž Issak Babel napsal: „Oděsa je jediné město v Rusku, kde se může narodit ruský národní Maupassant.“