JANA ŠIMULČÍKOVÁ
U matčina hrobu
Přes slzy vítám
a vyprovázím slunce
a vzpřímený kříž
upevňuje mou naději.
Zlatý déšť vlasů
byl skvostný rám,
když slunce malovalo
tvoji tvář.
Byla jsi šeříková.
Z májové vůně
točila se mu hlava,
když jsi ho vyvolala.
Dozrály třešně.
Kouzlit už se nesmí?
Odmaturoval chlapec,
zmoudřel a už chápe,
že je konec vesny.
Kauza
Nadarmo se srdce vzpírá,
když láska odumírá.
Cynik se kdesi chechtá,
jak se i do vesmíru šíří,
že milý
milou nechce.
Ještě jednou víno
pohár zarosí.
Je dopité.
Účet si (ne)prosím.
Ze slovenštiny přeložila EVA FRANTINOVÁ