VÁCLAV DUŠEK
Novým rokem, rychlým krokem, k prosperitě! Nemějte obavy, historii budeme přepisovat se zaujetím poddaných. Svět přemalují zplozenci zla. Vlajky na stožárech k míru doletí. Papež žurnalistiky šátrá ve zbytečnostech, řeklo by se, hle, fretka ku hraní. Mocipáni splaskli. Miliardářů překynuto, k rozdávání v dárkovém balení. Hrobař literatury, kopáč hniloby v mrákotách, když nevíš kam s mužínkem, mrskni ho do kultury. Zvony bijí na poplach – doma samý Shakespeare, Vinci, Dante, řády rozdány, plakety opomenuty, vyznamenaní pardálové a levhartky spokojeně mručí, budou opět napínat svaly, hanbatí umělci neznají studu a o pokoře slyšeli možná před lety; nahatá spisovatelka světových románů se předvádí čtenářstvu a nejen jemu, lačných po vysvlečených neubylo, ovšem vážená polo dámo, k ukazování toho mnoho není, jako to vaše přetrh dílo – mnoho povyků pro nic. Buďte v klidu, ještě máte naději státi se fotografkou, a nebudete první ani poslední. U hrobu kultury pozůstalí v postoji stráže – věnce, kytice, muzika, tichá bolest neutuchá. Rumová královna hledí s hrdostí k mramorové pamětní desce. Skomírající básník mlčí. Opuštěná kaplička v poli poctěna slovy poety v omítce: Láska zůstává v nás věky, míjíme se při svatém procesí, s bolestí myslíme dnů plochých – ku konci spějeme ve strachu z neznáma. K čemu strach, když druhý svět je pln laskavosti, lásky i míru? Nevěříš? Však poznáš… Přej a bude ti přáno, přej a bude ti dáno, říká se smířlivě v rodné zemi. Žel, pavlačové drbny stále v nekončící akci obhrouble hafají. Odborné debaty předčí večerní univerzitu v době kamenné, kde jsou ale odborníci?! Aplausu se nedočkáme. Čistá hlava, absence přínosných myšlenek. Za námi spálené mosty, před námi džungle příslibů. Čachráři se rojili, až čachráře zabili…
Chrliče výmyslů i nesmyslů v chodu. Filuta z kurníku beznaděje rozhodně zaútočil na svoloč, svůj k svému, tajtrlíku! Koleduješ si o uznání z ciziny, tumáš do frňáku, abys nám nevyrostl do nebe! Pamatuj, že grilovat kohosi přináší trapasy, i ty budeš grilován, všeho dočasu, prevíte. Zatím se modli, aby nám zahraniční luxy nevysály nadobro banky… bez peněz nejen do hospody nelez, státi se chudým příbuzným věc neveselá! Partajní trauermarsch vyhrává po volbách! Kapitulace nepřichází v úvahu. V nálevnách nabito. Adorace násilí přináší duchovní smrt slabším povahám. Závislost na moci – virus k neočkování. Víte, co nám jde skvěle? Urážky. Naděláme z těch vybraných mišpulínů prejt – my vám dáme lásku, víru, pravdu, pokoru, smilování! Galantní poslanci před kamerami ukamenují poslankyni, ze spolku Domovnické drbny. A taktnost se nevylučuje, ovšem ani nevyučuje. Šarmantní ovádi přednášejí národu poločas rozpadu. Citlivost politiků, výmysl. Stará paka nahradí Nová paka – mají i města, tihle chameleoni. Dojatý režisérský genius pravil: mé srdce bije vpravo. Kdepak, dneska je u nás doma všechno možné. Žijeme unylou dobu, jak kdo… Bezpečná loděnice Česko, sousedi se vytloukají, vraždí, my máme svoje znalce války, mají ustláno v postelích, duchny k přikrytí v pohotovosti – pracky i huby od krve, potlesk zbrojařům, pochvala, zbraňové systémy fungují na jedničku, sláva! Kolosální absence míru je šita na míru – prachy a ještě jednou prachy, zisk a nic víc. Ledová pravda vítězí. Cirkulární ekonomika. Cože? Jen pro příznivce. Buranství si užíváme plnými doušky, kde kdo myslí, že přináší pokrok – halamové neúcty, prospěcháři, zapomenutí buranství si užíváme, kde kdo myslí, že přináší pokrok – halamové neúcty, prospěcháři, zapomenutí proletáři, krkavci, Bože lásko, kde tě lidé poztráceli? Na horách prý nerosteš, v poli tě nesejí – tak kde jsi? Potkám tě, snad až se soumrak skryje s tmou? Říkáš lidská práva? Nechtěj mě rozesmát. Lidé umírají, zbrojaři si mnou ruce, jen do sebe, kuřátka – hele, co všechno máme k prodeji. I chemické milníky dokážeme překročit a s mírovými kafraly zatočit. V dnešní době, kdy vládní zmocněnci házejí miliardami, jako by šlo o halíře, dokážeš zbohatnout. Galerie průměrných je spíše galerkou, ne? Jsou přece jedni z nás, dědiců Pravdy, lásky a úcty. Zkratka, dáš trumbelovi moc a nestačíš se divit, mandluje se konkurence, podvádí se bezuzdně, vraždí se, kupčí se s kdysi společným státním majetkem. Rady porady, následují pády. Silážní jámy připraveny ku skladování prokazatelné neschopnosti. Chytřena vzkazuje: vláda není k tomu, aby lidem pomáhala… hele, pitominu a od čeho je, sakryš himl, abys mohla rajzovat do ciziny a vypouštět z jedované hubičky nesmysly, koulela faraonskýma očima a natřásala se před zrcadlem zloby, hlouposti a pýchy. Máme pro tebe doživotí v klidu vybraného ústavu. Štědrost musí být!
Ozdoba Země živitelky, solární panely na každém kilometru; znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les – jo, bývalo, otrapové, studánky přikrmené chemickými sajrajty, běda, hrozí otrava, panstvo skotačí, oči se vám protáčí – kdyby blbost kvetla, máme v Podřipsku rajskou zahradu poznání i rozkoší. Veřejný odpor v dohledu? Okouzlení vládními dárky – děkujeme, pakujte se, břídilové. Registrace placených uvědomělých lichotníků vás neochrání. Rychlokvašky rozhodně odmítáme, bývalo jich hafo! Jo, holt doba pro hození si mašle v bohaté nabídce, i když studování hlubších úvah o ekonomických, lidských, právních a jiných prioritách připomínalo hru všechno se už vaří, maso na talíři, přijde na tom sežere to… Rozhlédněte se voliči: Tohle není přece komtesa Šotek, ale komtesa Hulvátka! Ficka v kuchyni by jí slušela. Vládní garnitura pečuje o málo zdatné poradce. Halabala názory rozpalují do běla skutečné odborníky, leč, politicky nevyrovnaný, neslužební. Nepoužitelní v lavírovaní na hranách propadlišť… U nás zkrátka pouze kmocháčci, kmotři operují v jiných destinacích. Radost bez hranic za jalovou mezí všehomíru. Co je americký sen? Americký sen? To musíš usnout – řekl kdosi poučený. Návrh: Pohádky zázraků odmítnout. Signály přicházejí. Zázraky z pekla, neomalená šmelina, nízké pokrytectví, vyšlechtěné zrůdnosti, zanedbané resorty; návrh za otrávenou vodu doživotí nediskutován! Máme pech, ministr všeznal poučuje voliče, politikaří, silnice a dálnice značka halabala, drážní koridory ve psí. Štěstí, že nediriguje mírovou armádu. Salakvarda lustruje řádně, žádný strach. Malocharaktery před branami očistce plácají třesky plesky, už zapomenuli človíni, jak vítali neodvratně agrese, surové represe, a máme splněno – pilování výmyslů, nominaci těch, které uvítají justiční čtveráci u hodovního stolu v samotce, navlečeme šněrovačku, těšení na šibřinky, otevřené palírny, pařit se bude zítra všude – zlatá věta veteránů. Takhle, porážku dokáže přiznat jen velký člověk – já takového nepotkal. Utajené růžové představy kopulují se soumrakem falešných božstev. Harpyje vyhlíží chutnou oběť. Dej zajít prchlivosti, směšnému machrování, kraválům bez příčiny, víš, nadutost evokuje plynatost.
Princezna poezie očekává zatím marně prince. Slova v úpadku, bohužel. Zaposlouchejte se někdy do vládních pokřiků, kdy vám v přímém přenosu, u nosu, pere špinavé prádlo vámi zvolená smetánka – zkysla, říkáte, zhořkla, říkáte, nevyvedla se, říkáte? Přestaňte říkat a jednejte – volte odpovědně! Například. Mnoho let dozadu, píseň Dobrý den, majore Gagarine, tak jsme se přeci jen dočkali, a mistr holič řekl zákaznictvu? Tohle dlouho nevydrží, nadšení je křehká věcička. Opravdu dlouho nevydrží. A my se dočkali věcí, byly k pláči, vzteku, pohrdání i oklamání… Zapomínáme zásluhy, likvidujeme určené osoby, zakládáme podezřelé korporace, zlehčujeme národní deformace, válcujeme odpůrce, obraz doby od Marca Chagalla není k mání, škoda. Vyspělost – vyčpělost. Handrkujeme se o kormidlo, plujeme prý do záhuby a hudrujeme do vzduchoprázdna. Dovádíme zvesela. Co bude zítra, nestrašte, však po bouřích opět modré nebe – ubalíme hustého špeka, zlatá věta v pustině, kde lidí je jako sardinek. Zapaříme, zatančíme, zapějeme, kdo oponuje bývá zasažen virem nechuti. Soumrak s tmou už vidím, a nebudu sám. Šíření hladu pokračuje, lékaři bez hranic bojují i za nás a naše pochroumané svědomí! Pošahaní volají: Voják je pán… Boží majstrštyk nepřichází, jestli on si nevybral druh k neochočení… Hradní hlášení – máme potíže, ale stále jsme evropskou gigantickou silou. Musíme se semknout, šetřit slovy i finančními prostředky. Rodina, pěšák státu, zatněte zuby, máte-li jaké. Pomni, občane, že stále ještě žijeme, což není málo, či už ano? Historie nás obejme, určí přednosti, vyhne se nepohodlným šlamastykám, historie se s nikým nepáře, pán, kmán, všechno na jedno brdo, jistě, může se mýlit, krapítko zalhat, ale bude vyučována a žactvo unuděné k smrti bude říkat: Proč a k čemu?! Minulost – hořkost. Chceme se bavit a žít! Nu, třeba máte pravdu.