MILAN BLAHYNKA

Na jedné straně knihy FELIX HOLZMANN, 100+1 let humoru (Nakladatelství XYZ, Praha 2022, 312 s.; k vydání připravila Petra Niederlová, obálka, grafická úprava a sazba Kristýna Sladká; četné fotografie v textu zřejmě z archívu autora), jejíž mimořádně kvalifikovaný autor David Šír (ročník 1983) dokládá, že Felix Holzmann je i básník; teď tu stranu nemohu najít, možná jsem si ji jen vysnil, ale i kdyby tomu tak bylo, po pročtení čtivé publikace, jejíž součástí jsou i (jak se inzeruje na přední desce) „kompletní texty všech známých i neznámých scének“, nelze pochybovat, že Holzmannův jedinečný humor stojí a nepadá s prácí v podstatě básnickou, těží z dvojznačnosti nebo neurčitosti slov a slovních spojení. To se vyjevuje v zaručeně komických nedorozuměních dialogů, které vede klaun Holzmann s nejrůznějšími lidmi.

Mimořádná zasvěcenost Davida Šíra, absolventa pretorijské univerzity, do Holzmannova života a díla, je korunována ztotožněním tohoto badatele (vysledoval genezi mnoha Holzmannových scének a srovnal jejich varianty) a školeného herce s jeho Mistrem až tak, že diváci si ho někdy pletou se samým Holzmannem, jako by ještě žil.

Holzmann ze smíšené česko-německé rodiny v Liberci si v mládí užil tvrdosti života. Odvedli ho do Wehrmachtu, při patrole na lodi v Gdaňském zálivu byl zajat sověty, ze zajetí propuštěn až řadu měsíců po válce a strastiplně velmi dlouho putoval domů. Přesto dokázal najít svou tvůrčí příležitost, plně ji využít a dosahovat u nás a v Německu úspěchu, aniž by se sebeméně vracel.

Felix je latinsky šťastný a plodný. Holzmann, česky Dřevěnný muž, dokázal v masce prkenného občana dávat význam i svému příjmení i jménu.

Šťastný to tvůrce, řekla by o něm kněžna z Babičky.