PETR ŽANTOVSKÝ

Při posledním mediálním připomínání konce války v hlavním městě a Pražského povstání jsme mohli z ledajakých úst slyšet úvahy o tom, že vlastně Praha už byla de facto od Němců očištěna, že tu zastavili vlasovci pod vedením generála Buňačenka na svém útěku do amerického zajetí, a že jako by vlastně už o nic nešlo. Praha se prohlásila svobodnou, ustavil se Národní výbor, Český rozhlas agitoval a ruští nacisté nás zbavovali nacistů německých. Dokonce jim za to jeden marginální politik z jisté městské části na to konto nechal vyrobit na návsi pomník. Rudá armáda jako by tedy dorazila 9. května 1945 do svobodného a válkyprostého města. V tomto přehlcení lží a překrucováním skutečnosti je namístě připomenout dokumenty, dokladující, že se věci odehrávaly dosti jinak, než by přepisovači historie rádi viděli.

Například dokument Policejního ředitelství v Praze z 16. června 1945 (č.j. 1743 pres.) adresovaný Ministerstvu vnitra v Praze (K čj.Z - 254/1945 z 9.6.1945). Dokument nese název Vraždění českého civilního obyvatelstva Němci v Praze ve dnech 5. až 8. května 1945

(ponechali jsme i původní pravopis):

Podle hlášeni polic. praporčíka Jindřicha Poláčka z 1. polic. revíru bylo usmrceno příslušníky SS v době od 5. do 8. května 1945 v Praze I., Na Františku více mužů střelnou ranou do týla. Mrtvoly nesly stopy násilností, uřezání uší, nosu, a modré skvrny po těžkých ranách, pravděpodobně od pažby pušek.