MILAN BLAHYNKA

Znali jsme se od jeho objevu hodnoty obrazů naivního malíře Libora Vojkůvky na přelomu 70. a 80. let a od jeho úspěšné práce na Vojkůvkově proslavení. Oba jsme se narodili na Slovensku a našli domov na Moravě. Líbily se nám stejné dívky. Líbila se mi jeho povaha a umění nepoddávat se křivdám, nalézat vždycky znovu způsob, jak být užitečný svému okolí, svým přátelům a svému městu Šternberku, v němž natrvalo zakotvil na prahu mužných let. Líbily se mi jeho publikace a s chutí jsem je recenzoval, rád jsem jezdil na večery z jeho díla ve šternberské knihovně, kde jsem viděl, jak věrné čtenáře nejrůznějšího věku má, jak si rozumí s muzikanty, sám muzikant, ale i s lékaři a s pedagogy olomoucké univerzity, na níž studoval, dosáhl doktorátu jako kunsthistorik; pak ale práci Výtvarné umění a ekologická výchova obhájil na Masarykově univerzitě v Brně (CSc. 1990). Beletrii začal publikovat až ve víc než zralém věku (narodil se 4/10 1937) - od roku 2000. Vášnivě četl poezii a verše i psal a tiskl, ale jeho parketou se stala próza (Křest vínem, 2002; Přelízky, 2004; Listí na vodě, 2005; Milé promile, 2008; Povídky od Sitky, 2010 aj.). Cenné jsou jeho portrétní studie (Nekrology, 2009; Boršč, 2013) i editorská činnost (básně a překlady Josefa Sedláka, studie k dějinám města Štemberka a vzpomínky Jiřího Holzmanna). Jako znalec naivního umění byl dobře znám i v Praze, jako beletrista hlavně na Šternbersku a Olomoucku, jako bystrého kritického glosátora dneška ho znají čtenáři Obrysu-Kmene a LUKu.

Znali jsme se od jeho objevu Libora Vojkůvky a naposled jsem recenzoval jeho šťastnou třetí publikaci o této pozoruhodné a nakonec poněkud problematické svérázné osobnosti. Recenze vyšla letos 22. února a znepokojilo mě, že Jaroslav se mi na ni neozval. Nestoná? Netušil jsem, že kruh jeho díla a života se už uzavíral. Jaroslav Váňa umřel 9. dubna, pohřeb měl o týden později. Už netoliko mně chybí.