FRANTIŠEK UHER
Hravá slova jsou jako barevné balóny, uvádí Iva Fontana ve své knize veršů a aforismů VŮNĚ A BAREVNÉ LISTY (nakl. Kampe, 2023, 108 str.). Ivan Fontana patří k pilným tvůrcům, poezii a svou tvorbu vůbec vidí (cituji) jako moře a čím jsme hlouběji, tím je tmavší a nevidíme dno. Jeho poezie a jeho aforismy, rozdávající náruče humoru, někdy vyžadují výraznou koncentraci, mají někdy (zase cituji) tvářnost šíleného měsíce. Nepředstavuje se však jako agresivní halapartník šermující kopím, jeho tvorba je vyvážená, zahalená jemným baldachýnem moudrosti. Bílé je pro něho bílé, zelené zřené, černé smutné. Ale někde vespod stále tlumeně zrní naděje.
Pro současnou poezii, zejména pro mladší tvůrce, je charakteristická opatrnost, malá odvaha vyjádřit svoje mínění otevřeně. Občanský postoj. Stávající politické ovzduší vede spoustu mladých k nezájmu o všechno, co se má rádo nebo nerado pod cirkusovým stanem zvaným politika. Širokým obloukem obcházejí oficiální dezinformace, pomíjejí i ty opačné. Svoboda slova slzí lítostí, proto raději ruce pryč od formulování občanských stanovisek.
Připusťme, že nejednou je ta praxe ku prospěchu poezie jako takové. Iva Fontana má příliš mnoho životních i uměleckých zkušeností, než aby se uchyloval k laciným estrádním šarádám, třebaže z minulosti víme, že jeho šaramantní vtip umí správně nastavit mušku a zasáhnout cíl. Vzhledem k běhu let měl příležitosti se tomu naučit. Pamatuji ho – je tomu přibližně čtyřicet padesát roků – jako talentovaného účastníka literární soutěže, vypsané při příležitosti každoroční tzv. Haškovy Lipnice v Lipnici nad Sázavou. Charakter několikadenních literárních, hudební a společenských událostí se někdy potácel od břehu ke břehu, ale stále si udržoval renomé bohatě navštěvované kulturní akce. V literární soutěži se také muselo lehce kličkovat, možná právě tam se Fontana naučil dát vlastní tvorbě osobitou formu. Značné části jeho tvorby je vlastní poněkud intelektuálský tón, čtenářskou obec však zřejmě neodrazuje. Fontanův tvůrčí rejstřík doznával v průběhu let rozličné dimenze. Z přebohaté plejády jeho knih neznám všechny, vycházím z toho, co jsem četl, co pamatuji.
V knize Vůně a barevné listy se střídají verše s aforismy, které působí cizelovaněji, mnohé jsou správně mířenými šípy, schopnými zasáhnout nejeden terč. Čtenáři se nesporně zadumají nad úvahou Pravdy žijí ve vzdušných proudech a zámcích. Lži ve vzduchoprázdnu. Kéž bychom těchto slov nemuseli vzpomenout na svých každodenních poutích!
Pojetím tvorby se Ivan Fontana často přibližuje k pozici satirika; ti jsou v současnosti hrubě vzácní, suplují je ojedinělé pokusy, které se většinou pokoušejí sklízet žito na pokoseném lánu. Neboť satira není vítána, chvěje se až příliš v těsné blízkosti pravdy. Nicméně nějaká ta roztroušená satirická zrnka nacházíme ve Fontanově poezii a verbální holoubci by se štědře nasytili na rozlehlých lánech jeho aforismů. Nepoučují, neosočují, jsou předkládány k nahlédnutí, nepřímo varují před neuváženými skoky přes bystřiny, ponechávají však na vybranou: Rub líc, dvě stránky života, záleží na tom, kterou si oblíbíš.
Pozorný čtenář rozhodně najde svou duhovou kuličku.
Ivan Fontana ovšem nehraje na jednu strunu, dokáže nahlédnout i za oponu se zralým úsudkem, dosahuje mezí poznání, naznačuje, že není radno zavírat oči před tím, co se člověku příčí, co by neměl opatrnicky dusit v sobě. Je to také o nutnosti sebereflexe. Přečtěme si Rybí útulky: Neptej se ryb v potoce, v řece, tůních / a v moři na hříchy mládí. / Už celé roky drží bobříka mlčení.
Což vskutku není prázdný bonmot, nýbrž přímá výzva. Až příliš dlouho drží bobříka mlčení ti, kteří měli už dávno promluvit. Ivan Fontana to učinil svou knihou.