VÁCLAV DUŠEK

Svatá slova uložena: Některý lidi jsou už tak inteligentní, že se na nic nehodí. Žíravina moci rozleptává poslední zrnka slušnosti a vědomosti o realitě. Meta: prachy a sláva. Žíravinu moci dostanete v partajních stáncích na počkání. Hlavně nic neočekávat, příteli, a budeš zdravý, jako řípa. Zákon a nepořádek, sláva bývalým věštcům, polo schopným prognostikům a věřícím nevěřících. Věrozradci jsou jako politi živou vodou. Vytáhnou do pole v plné zbroji. Burza s lidskými ostatky roste. Bohužel. Politická policie kvetla, kvete a kvést nepřestane, dokud bude stát neschopným mrzáčkem. Leporela vznikají snadno a rychle – nejprodávanější je vládní obezlička.

Neschopnost není důvod ke ztrátě zkaženého optimismu. V současné krásné době dověje polopravda od polopolitika k užaslému lidu, stále ještě naivnímu. Bdí nad námi ústavní soud, nenechte se vysmát; ústava chabá náhrada práva. Soudní stolice zřídla. Justiční diblíci a filištíni jsou figuríny lehké pouťové trapnosti – mluvíš, umluvíš, vemluvíš, pindy pana mindy! Věřit v justiční orgány – hrozí ti zelený zákal. Má se šetřit, tož vytvořme unii samosoudců a nebudeme živit věčně hladové krky stovek na oko spravedlivých z nejnespravedlivějších. Víte, Metúšáel se nepřestává podivovat nad hojností právních velikánů z jílu. Nu, pravda – z cizího krev neteče, jak potvrzeno a známo. Vejlupků z vajec nakažených trvalý dostatek. Světem pobíhají ministři i prezidenti z leknutí. Teď už máme, co jsme chtěli! Sláva! Pastvy bohaté, ale ne pro každého, trubci. Nebudete nám uždibovat. To si vyprošujeme. Skal a stepí divočinou uhání polo politik, nechat uhánět, pravidlo k nezaplacení. Očekávejme skutečné stěhování národů – přijdeme na jiné myšlenky, zbude-li nám čas. Pravda? A korán máš? Dobře děláš. Pod taláry škrundá, povede se bitva o největší samorost. Host u domu, pozor, pozor – hlavně žádný pečlivý dozor, my si vystačíme, my se zařídíme, my se nebojíme! Popravčí společného koláče jásají – lid je ochočený, nestaví se na zadní, pár břídilů z řady lůzy vyřadíme, ostatky zničíme – lidské hyeny neuhynou! Zbytečně nepěstujeme odstrašení nepřítele. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti – po nástřelu se vzneseš k oblakům natráveným atomovým svinstvem, přehlídkový plac pozůstalých a salvy obdivu!

Dejme si virbl, přátelé, a vítejme nedovzdělané fuchtle, domovnické zárodky, vyschlé tresky i napapané paničky, ministerské kozly od přesypaných krmelců… není Rakušan, jako Rakušan, není- liž pravda pane rakušan? Přidej hřebce blbečku a máš zaděláno na daň z nemohoucna. Syslí parta chráněna zákonem o nedotknutelnosti hospodaří v polích bohatě zasetých ku sklizni. Sešli se nám náhle: šulín, hadrník, půlpán, bastard, lichvář, lišče, mlíčnák řídící svět, pako, lupen – perlí moudrosti dávno překonané. Neutralizovat nevědomost a partajní tuláctví, toho třeba krom jiného…

Pozor, literární mrtvice naznačuje, že se řítíme do vesmírného ticha. Nervy kariéristů na pochodu, generální pardon za blbství ve službách ideologií platný. Euro komisariát pod zámkem v ústavu chorob psychických. Ústavní patálie pominou. Mašírovat budeme v semknutých řadách, raz dvá raz. Pochoduje lamželezo, koketa, třasořitka, čvachta, rumpál, škrabošky halí zrádné tváře; ples žebráků začíná, taneční nuda prosperuje, opereta země politických trpaslíků – zwergů, rmoutí přemýšlivé osoby, hodina spodina, chatrná chátra, paraziti ruku v ruce chlemtají krev revoluce. Jucháme, mydlíme schody nepříteli našich geniálních postupů v ledovém světě bez hranic. Paseky hlupství obsazeny. Co bylo včera, nikoho nezajímá – chceme klid, úspěch, štěstí, charakter se vytratil, komu se chce na kříž? Briliant pravdy zmizel v nenávratnu.

Demolice ducha v rukou vykladačů obřích úspěchů. Nimrové kvákají v častuškovském rytmu, dojmologiím není odzvoněno, naopak. Liprcoulové běsnění. Polo dámy chrastí zbraněmi, lůna vyschlá, k nepoužití – budeš-li odporovat, máme k dispozici moderní palečnice, neunikneš andělům smrti. Neléčitelné trauma hrozí budoucím utrpením. Po ruce máme pravdivé víry, nemýlící se Bohy, vyzdobené oltáře, inspirace k nezaplacení, přesto podléháme nepravým vykladačům růžové budoucnosti. Do foroty nasyslíme majetek a počkáme v blaženosti, až přijde neodvratný konec – nářek, věnce, projevy. Pocta pomine. Budeme nadále poctivě mydlit schody označeným bratřím a sestrám. Můžeme spatřit při dobré vůli i hydru – napůl žena, napůl had. Posloucháme krvelačná zvěstování podpořena křiklouny, veršotepci i písničkáři – nicota z lidí zbabělce činí a čeká nás všechny prach. Politická šmíra čaruje, idiocie dosahuje velikosti střechy světa, podporována televizními hrátky – já jsem chytrý, on je chytrý, i ona je chytrá, a meleme a meleme, až se semeleme. Překupníci pravdy tančí chorovody. Confiteor Deo omnipotenti, beatæ Mariæ semper Virgini, modlitby nestačí.

Pozor, soudní stolice opravdu zřídla. Život plyne i bez nás. Rozdávají si metály, za pár let po nich ani pes neštěkne. To si pište, drahoušci! Dmout hrudě, sláva bude! Ohebné právo nemyslí zranitelných osob. Přestárlost se musí trestat, pamatujte dvou hereckých zwergů, kterak radili bábě i dědkovi, jak voliti. Klamání voličů, oblíbená žurnalistická disciplína, žvaníme ať to stojí, co to stojí, před námi nikdo neobstojí. Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa. Prosíme nestrašit. Třaskavá doba vyhovuje nemravné chase, co každou špínu spase! Neobávejte se o špičkové tlučhuby a marné Nanynky Kulichovy – bambulárny jsou nachystány. Kdysi před lety disident chápající humor byl zatýkán státní tajnou policií, co všude byla, všechno znala… a hoši ve strážním koši natáčeli lapeného nepřítele a on, realista a čirý humanista, těm břídilům zdarma poradil: nenatáčejte to, později by to mohlo být použito proti vám… Věřte, že nic se neztratí, ani nezakoudelkuje. Padni komu padni – setrvalý stav odplaty!

Společný koláč zmizel. Kam nevíme, vládní mrzouti mnoho reálií před námi tají. Dědicové bez majetku, břídilové, zanechte planých bojů – máme vás v hrsti, rozhodujeme, zdali bude lépe, či hůře – a ruce máme holé, peněžní toky odkloněny do bezpečného zahraničí. Hladomor myšlenek, justiční, politická i literární mrtvice, novodobé rabovací gardy mašírují, přehlídka levot nebere konce. Snůška televizních debat zakládá jediné – nevnímat pokusy o moudra. Nicota v myšlení chrastí ubohostí. Chamraď se pokouší vzdorovat, jen ji nechte běsnit, vychladne, srovná krok a společně spějeme ku štěstí.

Kličkovanou hrajeme s radostí. Legrace musí být, i kdyby prý fotra věšeli. My se nestačíme divit, jak se kolem nás adoruje fašounství. Pomníky vrahů se tyčí nad hlavami nevěřících lidiček, padni na kolena, děkuj všemocnému, že jsi nežil tehdy, kdy i On mlčel hrůzou z toho, co umí konat jeho nepovedené děti za zvěrstva v zájmu velké pravdy. Přijmi hostii a urážej čistotu Pána, šmudlo. Zlatá žíla odpočívá v pokoji blízkosti srdce světa našeho – střeláci připraveni k odpalu zeminy, rabovací žlaby odklízí komory, joj, budeme si mastit kapsu, milodary odmítáme, loupení nám vyhovuje, co bude zítra? Kdo se ptá? Opona času se zvedá pomalu. Výsluhy očekávají chráněnci pekla v zákulisí partajních kanceláří!

Techniky klamání voličů se zdokonalují, takže budeš překvapen, kdo se postaví do čela lidu podřipského. Užitečný vzkaz do senátu i parlamentu, vlády, i nám občanům od Konfucia: Pokud někoho nenávidíš, znamená to, že tě už dávno porazil. Zkáza přichází nepozorovaně, postižení pýchou se nevzrušují, elastičtí politici a političky stojí před zrcadly lži, ptají se, kdo je na světě nejchytřejší, přece ty, ovšem, že nepoznají výsměch… generál z rodu rychlokvašek prská pravdu bitkařů – povolávací rozkaz na vás, budete krmivem tetičky Války. Rojí se nespokojenci, šílí mírotvorci, houfují se partyzáni, pomocníci darebáků, vrtichvostů. Prchlivostí daleko nedojdeš. Hromobití zbraní hromadného ničení zatím pospává v silech. Smrtící technika v dostatečném množství – na nepřítele pal!

Diplomatické fígle nemá každý diplomat, protože není a nebude nikdy diplomat, pouze žvanivý slimejš a basta fidli. Kejkle předcházejí maléru. Chytrolíny můžeme vyvážet, jsou přizpůsobiví, příchylní, obětaví, sloužit budou do roztrhání těla – snad… Před volbami jim neviděli do hlavy – kolotoče, veletoče, střelnice, hromobití, lupiči i radodajky, smažky, úporné blběny, nedouci. Za paravánem u tryma nával padouchů při líčení před výstupem v politické komedii a tragédii. Režie zahraniční, kontrola zahraniční, demokracie zmutovaná, evropská šlichta podávaná pravidelně. Jen houšť a větší kapky! Levoty nám zahrají u katafalku, prodejní poeti vymáčknou verše ku poslední cestě všehoschopných rabiátů. Jo, vodí nás po jevišti, podobáme se marionetám, vzhlížíme k úlisným hlasatelům slibů. Pořádek a klid. Nechte nás jednat, uvidíte, co dokážeme. Smích osvobozuje.

Co nám zbývá v pralese štěstí i neštěstí? Obrnit se před Hlásnými troubami a jejich pomahači i placenými přeběhlíky. Korekce kroků nezodpovědných činitelů prý neutuchá! Lovci větří snadnou kořist. Dramatik vybavil svou Idiotku platnými slovy: Dobře žije, kdo se skryje. Odpuštění není hříchem, opravdu? V jisté situaci se říkávalo, babo raď. Omyl. Máme sporné neohrdinky v čele ochromené společnosti a… hoď kamenem, kdo jsi čistý.

Vlna evropanství zaplavila hladové země toužící po úspěchu pro svůj lid. Kdepak, miláčci, poslouchat se musí, a dělat domácí úkoly budete bez držkování, kdo neposlechne, bude potrestán – nebudeme trpět vyvoněné misionáře budoucích úspěchů. Kadidlem nás neohromíte. Nezanecháte-li pochybování, vytasíme proti vám smyšlené zrady, bratříčkování se za uralským výbojným bojarem, použijeme trumpety, horny, kornety, lesní rohy, bubny a vlajky vyletí na stožáry nesvobody a pochybné prosperity – vyjmenujeme bez zaváhání skryté nepřátele Evropy. Státní policie připraveny k nutnému zákroku, justice chvalitebně zaškoleny, vládní garnitury drženy v šachu, mlčet, poslouchat, nevyskakovat, za vynaložené nemalé peníze sloužit a hrbit se, bude-li nutné – hejhulové, pamatujte, na každýho se něco najde. Opravdu. Neprovokujte! Se vzpínajícími se nebudeme, mazlit. Prostředků ke zkrocení furiantských myšlenek máme dostatek. Chcete převrat, řekněte si a uvidíte!

Pochopte, mezuláni, tato doba není nakloněna samorostům! Musíme čelit hrozbám ze zahraniční. Buntujou proti nám neomaleně, klidně v tichosti bohatnou, vojensky sílí, tmelem jim je společná nechuť k západním vymoženostem.

Kdo neposlechne rad dobře míněných, s tím zatočíme, toho snadno sestřelíme, toho vymažeme z mapy demokratického světa plného násilí, zničujících bomb, povolených vražd, výrazných podvodů; vyrojili se hrdinové, ještě předevčírem nadité kapsy s modrými knížkami, nepřipraveni sloužit míru, dnes naopak bez knížek burcují k válečným krokům – a někteří zoufalci je okřikují, píší zlostné listy, vyhrožují jim smrtí…

Odporný puch společenských přehmatů. Nechci jmenovat zbabělého voškrdu, ale přijde den a bude přešlapovat u prahu pekla, v nebi ho již razantně odmítli, v pekle se ho zoufale bojí, bude bloudit zeměmi a naříkat… Zmlkněte zpozdilí hrdinové povoleného okamžiku, místo odporného zbrojení a siláckých keců poraďte, jak docílit míru: Krev a mrtvé máte vtisknuty ve svých demagogických prackách – velkohubí zločinci, odejděte do země zvané Hnusinec. Přivítání bude pompézní, odměna sladká – medaile za zásluhy připraveny. Kdysi masakr, včera masakr, dnes opět masakr. Pochybovači trousí jedovatou polopravdu, chtějí důkazy… Odporní zločinci se kochají nemohoucností těch, kdo mluví o míru. Host do domu, Bůh do domu. Opravdu?!

Srdečné pozdravy ze žaláře národů – EU!