MIROSLAV FLORIAN
Kolik už roků leží tady
na nekonečné dovolence
ty přísně vyrovnané řady
vojáků Jeho Excelence!
Čtu si ta jména zašlá lety:
Jakšič a Buday, Václav Bílý –
na hruď jim dlouhé bajonety
kokardu rudou přišpendlily.
Žhnulo jim taliánské nebe,
haličské mrazy bodaly je,
teď leží klidně vedle sebe,
sáh slehlé země všechny kryje.
Nad nimi nikdy nezavlaje
prapor a píseň vlastenecká,
to poražená armáda je
a verše o nich nečtou děcka.
Netruchlí anděl, hlavu v dlaních,
nad těmi hroby. O ty nedbá.
Jen bodlák temně hoří na nich
tak jako z práchnivých úst kletba.