„Můj prastrýc byl střelec, který rozpoutal první světovou válku... pro mne je skutečným hrdinou", řekl dnešní Gavrilo Princip, prasynovec mladíka, jehož čin se stal roznětkou k válečnému požáru let 1914–18, Tomovi Parrymu, reportérovi listu Daily Mirror.

KAREL SÝS

Historik a ekonom Luděk Toman rozmnožil řady konspirátorů dvojdílnou knihou Po tajných cestách a Neviditelná válka 1945–1989 s podtitulem Fiktivní demokracie versus policejní komunismus. K našemu tématu tu najdeme informace již známé, ale také konstrukce rozhodně nevšední. Sarajevský atentát nepřestává vzněcovat fantazii, neboť způsobil příliš mnoho zla:

MILAN BLAHYNKA

Už titul ROZPOMÍNKY, CO NA SEBE VÍM (Torst a Host, Praha a Brno 2013) je nadmíru výmluvný: vědět co na někoho se v češtině zpravidla pojí s něčím nepěkným nebo aspoň s tím, co ten někdo tají nebo by rád utajil. Milan Uhde tak už názvem svých pamětí inzeruje, že na rozdíl od memoárů pravidelně víceméně apologetických nebude při rozpomínání na svůj život nic o sobě tajit. A taky budí dojem, že si přímo libuje ve svém přiznávání k vlastním slabostem, pochybením a skutečným nebo jen domnělým omylům. Na jedné z prezentací knihy jsem zaslechl uštěpačný mladý hlas: „Teď už se snad přizná dokonce k tomu, že by byl i zlé totalitě sloužil tak úslužně jako pak premiéru Klausovi, jen kdyby mu byli k tomu dali šanci a mohl dál provozovat svou koneckonců mírnou satiru v mezích tehdy panujícího zákona.“

FRANTIŠEK UHER

S básněmi je tomu jako s květinami. Obdivujeme orchideje a lekníny, ale ve skutečnosti jsou nám nejednou bližší kopretiny na stráni a blatouchy u potůčku. S básněmi je tomu také jako s kameny. Některé ukládáme do základů domu, jinými pouze zpevníme příjezdovou cestu. Některá poezie duní jako bubny svolávající válečníky, jiná připomíná letmé dotyky klavírních kláves, hrajících třeba právě podle Rachmaninových not, další zase jemné chvění linek kytarových strun. Anebo ještě jinak: Některou poezii oceňujeme a respektujeme, jak nám rozum velí, jiná nás chytne za srdce, budí v nás milý pocit, že jsme naladěni na stejnou vlnu, zvučí v nás, tichne, ale nikdy neodeznívá úplně. Někdy čteme verše renomovaných reků na poetickém bitevním poli, jindy jsme zaujati tvorbou dosud nepříliš známých básníků. A přece je nám blízká.

VĚRA BERANOVÁ
Galerie DOX, tedy galerie současného umění v pražských Holešovicích, jako by překročila své kompetence představovat veřejnosti současné umění, umělecká díla. Výstava nazvaná První linie reaguje na výročí počátku 1. světové války (kurátoři Pavel Štingl, Kateřina Štinglová, Michaela Šilpochová, Leoš Válka).

ZDENĚK HRABICA

„Teklo hodně krve!“

Už ani nevím, kolikrát jsem vstupoval do městského bytu v jihlavské Jiráskově ulici a kolikrát už moje oči mířily k vyhlédnutým oknům, aby pohlédly do tváře Heleně Navrátilové-Pešutové. Vedly mne k tomu vždy tři důvody.

KAREL SÝS

Nejzastaralejšího houpacího koně, ba koně, který skončil v propadlišti dějin, představuje houpací kůň Model d´Este.

JAROSLAV VÁŇA

Píšeme si

MIROSLAV FLORIAN

Kolik už roků leží tady
na nekonečné dovolence
ty přísně vyrovnané řady
vojáků Jeho Excelence!