LUDVÍK HESS

Slovo úvodem

Kulaté číslo bývá důvodem k oslavám. Padesátka Divokého vína je pro mne spíše zadostiučiněním než důvodem k veselí. Kdo by se radoval, že je o padesát let starší, viďte, moji milí?

Historicky první číslo Divokého vína vyšlo 19. září 1964 z tryskající hyperaktivity mé, Mély Machálka a několika našich spolužáků, studentů gymnázia Na Zámečku v pražské Libni. Škola se tenkrát jmenovala SVVŠ. Neznáte-li význam zkratky, zeptejte se mých vrstevníků. Studium na SVVŠ jsme zakončili maturitou v roce 1965. Moje cesta vedla na novinařinu v Celetné. Škola se tenkrát jmenovala FON, pak taky FSVP. Aha, zase nevíte? Učil se na ní vědecký komunismus, politická ekonomie, dějiny mezinárodního dělnického hnutí, ruština, ale taky literatura a psychologie. Jejím učitelem byl legendární profesor Milan Nakonečný, dnes můj přítel. Milan je dokonce ještě starší, než jsem já, leč stále psychologii přednáší.

LUDVÍK HESS

Gymnázium Na Zámečku, Méla Machálek, Jiřina, Divoké víno

Výuka na gymnáziu, tehdy Střední všeobecně vzdělávací škole, byla zahájena chmelovou brigádou v Hředlích u Rakovníka. Psal se rok 1962. Vztahy, které na brigádě vznikly, přetrvaly celé tři nádherné roky. A trvají dodnes, po letech čtyřiceti osmi.

MILAN BLAHYNKA

Kdyby o knize VYMĚNÍM TÝNEJDŽRA ZA COKOLI (Oftis, Ústí nad Orlicí 2013) mohl psát recenzi Jiří Voskovec, označil by ji jistě svým oblíbeným epitetem za „skvostnou“, na to mohu dát ruku do ohně a navíc hlavu na špalek; tento milenec češtiny ve všech jejích rovinách by jako snad nikdo jiný dokázal ocenit, jak autorka Marcella Marboe suverénně ovládá jazyk dnešních dětí a dospívajících a jak je jí ta místy vulgární, někdy primitivní, jindy vtipná a často jadrná a výstižná řeč klíčem k porozumění dnešnímu mládí. Zapomínaný český myslitel odmítal vidět v dětech a dospívajících „malé lidi“, mluvil rád o nich jako o „jiných lidech“, protože myslících, cítících, jednajících jinak než dospělí, kteří, aby živi byli, dospěli k bytí plnému kompromisů, přetvářky, úskoků, podrazů, kalkulu. Ne že by děti a puberťáci nelhali a byli poctivost a spravedlnost sama, to by museli žít mimo rodiny, školky, školy, družiny, parky a party, to by museli být zázračně imunní vůči lákavému světu dospěláků a jejich nemožných možností, ale jejich svět na rozdíl od světa dospělých si dovoluje ještě nezapomínat na elementární lidskou soudržnost, přátelství, dané slovo, spravedlnost, potřebu porozumění, i když výchova v rodinách a ve škole často není výchovou k porozumění.

FRANTIŠEK UHER

Každý den má pouze čtyřiadvacet hodin, každý týden má pouze sedm dnů, ani nejhouževnatější čtenáři nemohou přečíst všechno. V současné době již ani nedokáží získat aspoň rámcový přehled o vydávaných knihách, třeba jen konkrétního žánrového zaměření. Množství velké, informovanost zanedbatelná, povrchní, často téměř nulová. Neboť reklama je drahá a výnosná záležitost, osvěta není uznávána.

Poprvé jsme se potkali na jednom literárním festivalu v roce 2004. Měl jsem dva roky po svém básnickém debutu, a když jsme si byli představeni, vrazil jsem mu jej hrdě do ruky s poznámkou, že nic lepšího dosud jistě nečetl. Knihu si dal do somračky, usmál se a vytáhl svoje Celebrity, do kterých mi napsal: „Pavlu J. Hejátkovi, pyšnějšímu mému já od Milana Kozelky.“

LUBOMÍR BROŽEK

Běsů, jichž jsem vyvolal, nemohu se zbýti…

Macbeth

Pokud si myslíte, že učitelem může být každý, kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu.
Dnes verbují do školství důstojníky s výcvikem pro přežití v extrémních podmínkách.