JOSEF BÍLEK

»Moravská Bastai« MOBA (Brno) vydala knihu, román?, vyprávění? Františka Niedla POSLEDNÍ BATALION. Není to autor v moravských končinách, ani v nakladatelství samotném neznámý, vždyť mu zde již vyšly v edici Historický román dvě knihy (Čtvrtý králův pes, Čas vlků). Posledním batalionem se zaměřil na průběh a ještě víc na konec Velké války 1914-1918, především na italské bojiště. Jak známo, Itálie, kdysi válčící s Rakouskem, se po složitých diplomatických šarádách dokázala s touto zemí spojit, a tak vznikl Trojspolek, zatímco Rusko, Anglie a Francie vytvořily Trojdohodu. Tyto spolky se v průběhu času měnily, velkou změnou byl již odklon Itálie.

Autorovi snad nešlo ani o pohled na složité diplomatické hry a vojenské akce, jednalo se mu především o úlohu »dělníků války«, tj. těch, kteří nesli na svých bedrech všechnu tíhu později vynášených oslnivých vítězství. Zvolil si k tomu účelu důstojníka českého původu Viktora Kouteckého z Lichvic, relativně vzdělaného člověka, kterého však vír válečného běsnění vtáhne do svých sítí, a je nucen bojovat, aby si alespoň uchránil holý život.

Na knize lze ocenit mnohé, především schopnost prokreslit detaily života, pohled na rozpětí mezi bohatými a chudými, nástin možností, které válka sama otevírala, včetně proletářské revoluce. Sleduje svého hrdinu, který se vždy nechová ani hrdinsky, ani zcela čestně, protože je nucen zabíjet.

Pohlédneme-li do bibliografických zpracování Velké války, jednoznačně vidíme, že jak česká veřejnost, tak i historikové byli více než skoupí při zachycení událostí na italském bojišti, hlavně od rozpuštění 28. pluku, kterému se také říkalo Pražské děti. Už název napoví, že jeho vojáci byli z velké části českého původu, ale byli v něm i příslušníci jiných národností, žijících v Čechách a zvláště v Praze. Tento útvar byl zprvu nasazen na východní frontě proti Rusům, ale od zmíněného data byl »s hanbou« rozpuštěn. Především byl oslaben velkými ztrátami v Karpatech a také se mezi těmito vojáky již šířila pacifistická nálada. Poté, co se ze spřátelené Itálie stala Itálie nepřátelská a Rakousko již citelně krvácelo na bojištích, bylo zapotřebí otevřít novou frontu proti Italům. A to byla právě okolnost, o které se brzy po r. 1918 psalo, ale bez nějakých hlubších sond, ačkoli italské bojiště patřilo k nejkrvavějším. Oslavovali se tehdy legionáři francouzští, ruští, ale i srbští, zatímco italští jen váhavě, ačkoli skupina těchto mužů doprovázela prvního prezidenta republiky T. G. Masaryka v prosinci r. 1918 na cestě do vlasti.

Autor dramaticky píše o situaci na bojištích i v zázemí, o úžasném rozkladu veřejné morálky. Jeho hrdina přežije uzavření míru, ale vydává se po válce zpět do Itálie a zde skoro nehrdinsky umírá. Zvlčilost morálky demonstruje i na chování zdánlivě »slušných žen«, z nichž mnohé pracovaly jako ošetřovatelky v poli. Místy se však může zdát, že zdánlivě živá konverzace mezi postavami díla je příliš vykonstruovaná, až umělá, nikde však neuvádí, z jakých pramenů přitom čerpal.