IVO FENCL

Malíř Vojtěch Kubašta, jaká škoda, že jsem jej osobně nepoznal! I má chyba. Narodil se před sto roky, 7. 10. 1914 – jako syn vídeňského bankovního úředníka jihočeského původu, přičemž Vojtěchova maminka byla z Vysočiny. Do zlaté Prahy se rodina vrátila se vznikem Československa a usadili se v Jinonicích. Kubašta navštěvoval gymnázium Na Santošce a vystudoval architekturu (ČVUT 1933–1938). Disponoval neskutečně vyvinutým prostorovým viděním a s přáteli Hirdem, Pokorným, Ungerem a Ječným se již za studií pustil do tvorby modelů. Říkali si Čtyřlístek a Pokorný se měl stát profesorem Columbijské univerzity v New Yorku. Ale to ještě netušil. Tři z nich rýsovali a sháněli zakázky, Kubašta byl však hlavní. Dokonával. Občas podporováni Pokorného tátou, zástupcem to ředitele Škody Praha, zachytili ti braši veliké schodiště Clam-Gallasova paláce a obdrželi cenu za ztvárnění stanice metra Anděl, byť nikdy nerealizovaného. Uspěli v soutěži o blok domů na Karlově náměstí a Kubašta navrhl interiéry hotelu Sykovec na Vysočině. Kreslil viněty a už tehdy myslil jako ekonom. S Pokorným také už před válkou navštívili Alpy, kde rovněž kreslil (co jiného?), a roku 1938 pobyl v Istanbulu. 1937 se podílel na knihách Staropražské senzace a Mozart a Don Giovanni. K Mozartovi se měl vrátit ještě mockrát. Rád.

KAREL SÝS

Každý historický přelom je prubířským kamenem zbabělosti i odvahy. Proto Bronislava Rokytová svou knihu s podtitulem Exilová výtvarná scéna v Československu (19331939) příhodně nazvala DOST TICHÉHO ŠEPOTU (vydal Památník národního písemnictví Praha). Někdo byl zticha, někdo šeptal, někdo mluvil nahlas a někdo bojoval i za cenu sebezničení.

VLADIMÍR KOLÁR

Zdálo by se, že spisovatel, kterému už před padesáti sedmi lety udělili Nobelovu cenu za literaturu, nemůže dnes už ničím novým překvapit. A přece se to podařilo Albertu Camusovi,alespoň ve vztahu k českým čtenářům neovládajícím francouzštinu, pro které v jednom svazku vycházejí jeho ESEJE (Host Brno, 2014, překlad Denis Molčanov) – z nich dva soubory Rub a líc a Svatba u nás zcela poprvé, jen třetí sbírka Léto vyšla roku 1999 v překladu Vlasty Dufkové.

JOSEF BÍLEK

»Moravská Bastai« MOBA (Brno) vydala knihu, román?, vyprávění? Františka Niedla POSLEDNÍ BATALION. Není to autor v moravských končinách, ani v nakladatelství samotném neznámý, vždyť mu zde již vyšly v edici Historický román dvě knihy (Čtvrtý králův pes, Čas vlků). Posledním batalionem se zaměřil na průběh a ještě víc na konec Velké války 1914-1918, především na italské bojiště. Jak známo, Itálie, kdysi válčící s Rakouskem, se po složitých diplomatických šarádách dokázala s touto zemí spojit, a tak vznikl Trojspolek, zatímco Rusko, Anglie a Francie vytvořily Trojdohodu. Tyto spolky se v průběhu času měnily, velkou změnou byl již odklon Itálie.

BEDŘICH STEHNO

Jedna z tisíce tváří

Nebylo mu ještě čtrnáct a už na vlastní oči viděl, jak vypadá peklo. Jmenoval se Karl Buhl a peklem byly rozbombardované Drážďany. Několik dnů hledal v tom pekle maminku a také kamarády ze svého domu. Dům zmizel a maminku ani kamarády nenašel. Buď je pohřbily trosky, nebo leželi někde na hromadách mrtvých. Zabití měli znetvořená těla, jiní leželi na zádech, jako by se nic nestalo, jen se nehýbali a měli oči ze skla.

BOHUMILA SARNOVÁ

Když se, tak jako každý den, vydávám na ranní procházku s naším psem Bimem po hrázi Zbinožského 25 hektarového rybníka za naší chalupou a uslyším mohutné hučení a burácení vody u stavidla, je mi to naprosto jasné. Už to letos začalo, vypouští se! Jen co malinko opadne voda a obnaží stvoly rákosového porostu, objeví se pás bahna, které zvolna vysychá pod ustupující vodou. To je signál pro volavky šedé, které se usadí kolem dokola v kruhu a svým typickým postojem, s tělem trčícím k obloze, pozorují pohyby na vodní hladině.

Píšeme si

LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Shodou okolností leží přede mnou dvě knihy: Timur a jeho parta Arkadije Gajdara a Velký doktor od Radima Kalfuse. První zcela záměrně – touha oživit dávnou dětskou vzpomínku. Druhá mne oslovila z regálu malé městské knihovny, kam mne putování za „Timurem“ zavedlo. Gajdara jsem nakonec získala ze skladu jedné z největších městských knihoven u nás – v dětském oddělení rovněž chyběl.

vp

V letošních květnových medailóncích jsme si připomněli narození spisovatele Jiřího Marka. Nyní pouze připomínáme 20. výročí jeho úmrtí (10. 12. 1994).

JIŘÍ KNOPP

Nechtěl bych, aby byly děti připraveny o ten nádherný pocit těšení na Ježíška, na vánoční stromek, rozsvícené svíčičky, prskající prskavky, na koledy a dárečky.

VLADIMÍR STIBOR

Odjakživa jsem psával Ježíškovi, aniž bych tušil, že se mi dopisy určené nebeské poště stanou vášní; ukrývají dodnes cosi záhadného. Nejdříve jsem svá přání maloval pastelkami. Sotvaže jsem začal chodit do školy, nejraději jsem používal plnicí pero, protože doma se smělo psát jen obyčejnou tužkou, špačkem. Později jsem přesedlal na čínskou propisovačku, jež pro mne coby žáka šesté či sedmé základní třídy byla znakem bohatství, a pochopitelně závisti mezi spolužáky. Všichni jsme svorně dávali obálky s adresou Vleževážený Ježíšek, U šťastné hvězdy vlevo na okno a spoléhali na nebeské pošťáky, že si je za tmy nezapomenou vyzvednout a odevzdají je včas do patřičných rukou.

JAROSLAV HOLOUBEK

Utíkám za rozbřesku slunci vstříc

hlubokým údolím Dyje,

po krásné noci nemám skoro nic

a nevím, která bije.

MARIE VESELÁ

Song 2014

Dnes,

v tento den,

v roce dva tisíce

čtrnáctém,

FRANTIŠEK UHER

Klíč k bohatství nám dali, zamlčeli však, že k němu neexistuje žádný zámek.