JAN JELÍNEK
V krásném ránu se nad Bodamským jezerem v Kostnici majestátně nesl hlahol zvonů. Nerozhoupával je Quasimodo, zvoník od pařížského chrámu Matky Boží, co vášnivě miloval cikánku Esmeraldu, ale možná nějaký odkopnutý čičmunda, který zrovna v Německu nemá práci a dostal šanci si vydělat zvoněním za úsvitu. Nad vodou letěly divoké husy. Vysoko na obloze kreslil bojový letoun bělostnou čáru. Na bruslích v parku jela mladá sportovkyně. Na tričku se jí na vzedmutých prsou vyjímal Che Guevara.
Opodál na silnici s železničním přejezdem klesají závory a červeně blikají světla signalizace. Záhy po kolejích přerachotí osobní vlak a na blízkém nádraží z něho vystupují na peron cestující. Nádražní budova stojí v sousedství historické budovy Koncilu, kde se v letech 1414 až 1418 konal sněm nejvyššího katolického kléru, aby ukončil církevní rozkol, reformoval církev a odstranil kacířství. Ve vražedném soukolí koncilu se ocitli dva čeští kazatelé a reformátoři – Jan Hus a Jeroným Pražský, upálení na kostnické hranici. Jejich smrt je aktem zločinné církevní msty!
Na okamžik jsem si odpočinul na lavičce pod rozkvetlou košatou slovanskou lípou naproti gotickému vchodu do budovy Koncilu. Nádherně voněla a v její koruně bzučely včely. V indické restauraci při silnici chystali snídani. Kuchtík na pánvi před pohostinstvím smažil vajíčka a slaninu s cibulkou. Aroma omastku, koření, kávy a čerstvého pečiva se mísila s vůní lípy, symbolu české státnosti, který tu držel čestnou stráž na památku našich mučedníků. Budova byla postavena v letech 1388–1391. Původně sloužila jako sýpka a skladiště zboží. Církevní sešlost se odehrávala i na dalších místech v Kostnici. Ale když bylo potřeba zvolit nového papeže, za nejvhodnější místo preláti vybrali tuto velkou budovu na břehu Bodamského jezera.
Spory a dohadování, kdo jím bude, se vlekly. Proto kolem budovy chodila procesí přímluvců a modlila se, aby se volba papeže urychlila. Jak nám pověděl průvodce Stefan Geisl, který na kostnické univerzitě vystudoval dějiny a je zasvěceným znalcem zejména průběhu celého koncilu, kardinálové, zasažení boží domluvou, prý měli začít plakat a naříkat, válet se kajícně po podlaze, a poté se sjednotili na volbě nového papeže. Nejvyšší pomazanou hlavou z jejich vůle se stal Martin V.
Avšak v rychlé volbě spatřují historici pragmatičtější důvody. Konkláve zasedala od 8. do 11. listopadu 1417 a papeže Martina V. zvolila tak rychle proto, že kalendář ukazoval svátek Martina a přitom vládlo velmi studené počasí a církevní vrchnost se třásla zimou. Prahla po vyhřátém prostředí. V budově totiž nebylo topení. Faktem zůstává, že severně od Alp je Kostnice jediným místem, kde se volil papež.
V blízkosti Koncilu se nachází přepychový hotel Steigenberg. Býval to dominikánský klášter žebravého řádu, založený roku 1235. V někdejší chrámové lodi návštěvníci obdivují raně a pozdně gotické nástěnné malby, jež jsou nejstaršími malbami svého druhu v Evropě. Nyní zde sídlí také Univerzita Kostnice.
Dnes jsou místnosti kláštera přestavěny na luxusní apartmány, kde strávit jednu noc znamená zaplatit kolem 300 eur. Ke stěně hotelu se přimyká bílá věž, v níž byl 89 dní vězněn Mistr Jan Hus. Ve věži mají hosté hotelu k dispozici pokoj, kterému říkají Husův. Mohou si v něm dovolit přespat snobíci, schopní pořádně se plácnout přes kapsu. Hus byl také žalářován v nedalekém Gottliebenu a sousední celu jednu noc obýval svržený papež Jan XXIII. Tady i tento vyvrženec církve zemřel. Inu, každý chvilku tahá pilku jak ve světské tak i církevní politice. To platí i v 21. století.
Hus přišel do Kostnice z Čech 3. listopadu 1414. Měl bydlet se svým doprovodem v domě U Červené konve u vdovy Fidy Pfisterové do 28. listopadu. Právě odtud měl být vylákán a odvlečen do vězení. Pouze pětadvacet dní pobýval na svobodě. Zde v Husově ulici se nachází i Husovo muzeum. Na průčelí krajané roku 1875 umístili jeho kamennou bystu. O tři roky později sem byla vypravena druhá národní pouť, jejíž účastníci osadili na domě pamětní desku. Za kostnického pobytu bydlel v domě U delfína Jeroným Pražský, Husův věrný druh a spolubojovník. Statečný kněz, jenž by měl být s Husem papežem Františkem prohlášen za svatého. K prosazení tohoto aktu však kardinálové Dominik Duka a Miloslav Vlk stále zbaběle mlčí.
Nepřehlédnutelnou dominantou Kostnice je na Münsterově náměstí románská sloupová bazilika Panny Marie Sněžné, vysvěcená již roku 1089! Chrám upoutá gotickým průčelím. Svatostánek doplňuje gotická kaple. Vnitřek dómu sugestivně zkrášlují stavební slohy románský, barokní a renesanční. Právě tady pod klenbou, podpíranou šestnácti masivními sloupy, hájil Mistr Jan Hus své učení a pravdu, která vítězí. Tady byl odsouzen církevními inkvizitory k bolestivé a potupné smrti. Jeho krutými soudci byli kardinálové Pierre d‘Ailly, Francesco Zabarella a další. Stoupenci husitů je navěky prokleli. Zločin církve pobouřil doma věrné stoupence Husova učení. Svědčí o tom i stížný list české a moravské šlechty kostnickému koncilu proti upálení mistra Jana Husa z 2. září 1415. Podepsalo jej sto jedna velmožů, pánů, předáků a šlechticů Království českého a Markrabství moravského.
Sedím unavený po pochůzkách městem v jedné z lavic chrámu. Do chrámu zrovna přišel ženich s nevěstou po svatebním obřadu, který se konal na jiném místě Kostnice. Lilie v náručí nevěsty svítí v přítmí chrámu jako zažehnuté svíce. Novomanželé zřejmě neodolali právě tady zašeptat modlitbu pro své štěstí a věrnou lásku. Jejich kroky se dotkly i místa na chrámové dlažbě, kde stál souzený Hus. Ten prokletý bod dodnes mění barvu tak, až zčerná. To proto, poťouchle tvrdí dogmatici z katolické církve, že za Husem prý přišel do kostela sám ďábel, jenž kněze svedl k šíření bludů. Vědátoři provedli výzkum zvláštního jevu a seriózně zjistili příčinu černání. Na tomto místě se totiž nachází pod podlahou prostor, v němž se drží voda, obsahující rozličné chemické látky a bakterie. A když její hladina stoupne, na dlažbu, která pak chemickým působením mění barvu až do černa.
Z každé uličky a zákoutí starobylých domů s vinárničkami se vznáší nad propastí času vzrušující duch historických dějů. U džbánku si zapisuji události líčené průvodcem. Například že sem na slonu přibyl sultán z Osmanské říše. Ale hostitelé si nevěděli rady, jak s obrovským zvířetem zacházet, čím ho krmit. A tak tlustokožec nakonec chcípnul hlady.
Poblíž domu U slona stával pranýř pro vyvrhele ve tvaru sloupu. Jestliže si člověk troufnul vyslovit kritický názor vůči katolické církvi – byl opravdový hrdina. Biřicové ho dovlekli na pranýř a na kůl mu přibili zlolajný jazyk! Krev přitahovala i děsila dav čumilů. Někteří omdlévali, někteří byli v transu a žádali i hlavu provinilce. A trestanec přesto dostal šanci na přežití. Díky milosti se mohl sám od sloupu osvobodit. Prudkým cuknutím odtrhnout od něj jazyk.
V Německu si Jana Husa velmi váží. Z jeho učení vyšel reformátor Martin Luther. Svědčí o tom i výstava, uspořádaná letos v Berlíně. Ministr spolkové země Bádensko-Würtenbersko Peter Friedrich zde řekl, že Mistr Jan Hus byl nejen fascinující osobností, ale silně ovlivnil průběh církevních dějin. Unikátním exponátem expozice byla textilie, údajně pocházející z Husova pláště. Látka je o to senzačnější, že po kazatelově upálení 6. července 1415 bylo všechno, co na hranici zůstalo, vhozeno do Rýna, aby se zabránilo Husovu kultu. Na berlínské výstavě byla k vidění i pamětní schránka ze dřeva stromu, který měl vyrůst na místě, kde tenkrát plála hranice.