JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ

K destrukci a rozpadu předlistopadového Československa výraznou mírou – kromě zrádcovské úlohyM. Gorbačovapřispěli neobyčejně aktivně českoslovenští divadelníci.Oni to byli, kdo spolu s vysokoškolskými studenty vytvářeli razantní nátlakové skupiny a během několika dní provedli v průběhu stávkových vln změnu společenského systému. Domnívali se, že napomáhají pozitivnímu dějinnému pohybu, aniž by si uvědomili, že se stávají faktickými uskutečňovateli obnovy kapitalismu, kapitalistického pojetí demokracie a vlády. Po 25 letech, tehdy ještě studenti, dnes jistě prohlédli a jsou ve svých úvahách o výsledku nastolených změn rezervovanější a kritičtější.

KAREL SÝS

Po knize VOJSKO A VOJENSKÉ OBJEKTY (nakladatelství Paseka, Praha, Litomyšl, edice Zmizelá Praha) můžete sáhnout bez obav. Její autor Zdeněk Míka je zárukou erudovanosti, objektivity i čtivosti. To není běžné. Vzpomeňme povrchní publikace z téže edice Nevěstince a nevěstky, sestavené Radimem Kopáčem, nebo trapně režimního svazku Továrny a tovární haly, jehož autorka Kateřina Bečková si libuje v rozchvácení a likvidaci ČKD!

JAN JELÍNEK

V krásném ránu se nad Bodamským jezerem v Kostnici majestátně nesl hlahol zvonů. Nerozhoupával je Quasimodo, zvoník od pařížského chrámu Matky Boží, co vášnivě miloval cikánku Esmeraldu, ale možná nějaký odkopnutý čičmunda, který zrovna v Německu nemá práci a dostal šanci si vydělat zvoněním za úsvitu. Nad vodou letěly divoké husy. Vysoko na obloze kreslil bojový letoun bělostnou čáru. Na bruslích v parku jela mladá sportovkyně. Na tričku se jí na vzedmutých prsou vyjímal Che Guevara.

IVO FENCL

Někdo se stane pod vlivem zdravotních potíží, táhnou-li se léta, zlounem. Tak to Pavel ne. To nebyl jeho případ. Pavel byl hodný.

ANDREA VYHNALÍKOVÁ

Byla už tma, jen hvězdy třpytící se na obloze půjčovaly náměstí Jiřího z Poděbrad lehce pocukrovanému sněhem svůj třpyt. Sem tam do té nádhery probleskl paprsek světla z vánoční výzdoby a pružek světla z nějakého okna, kde maminky ještě chystaly sladká vánoční překvapení. Náměstí i přilehlé ulice byly tiché, jen občas bylo slyšet poštěkávání pejsků, které jejich páníčci venčili. I v kostele Nejsvětějšího srdce Páně bylo ticho, inu jako v kostele. Ve svícnech a na adventním věnci dohořívaly svíčky. Vše bylo nachystáno na nadcházející slavnostní den a ze stěn shlíželi filcovaní andílci. Najednou se nad oltářem rozlila nebeská záře a dveře kostela se potichu otevřely, i když bylo pečlivě zamčeno. Ze dveří se do slova a do písmene vyloupl podivný, asi třicetiletý mladík v bílých šatech a sandálech. Zmateně se rozhlédl kolem, ale pak si to namířil přímo do nejbližší (a taky, jak později zjistil, do nejzaplivanější) hospody.

JIŘÍ KNOPP

Píšeme si

A o co vlastně jde, ptá se pacient v nemocnici, který čeká na vyšetření a hrozí mu, že má zřejmě rakovinu.

MILAN DUBSKÝ

Český Ježíšek se narodil do chudoby a obyčejnosti. To nijak neponížilo a neumenšilo hodnotu vánoc, poesii, krásu a vytoužené pocity, těšení a radost, s nimiž jsou spjaty.

ZLATA ZÁKOUTSKÁ

Jeden z příběhů válečného dětství

Lázně Bělohrad, městečko mého dětství, bylo po celou válku přelidněno mladými Němci, členy Hitlerjugend. Často tvořili i nadpoloviční většinu obyvatelstva. Obsadili všechny hotely, lázně, lázeňské domy a vily. Na našich milých „pláckách“, kde jsme si hrávali, byli podrobováni tvrdému výcviku. Veleli jim mladí „führeři“ s dýkami a noži za pasem. Vychovávali je i kopanci a surovostmi, řvali do ochraptění. Cvičili i za mrazu kliky, plížení, pořadové cviky a zpěv, promodralí, v krátkých kalhotách a podkolenkách. Slabé nesnášeli, šikanovali je a oni trpěli. Dech se nám tajil hrůzou, když jsme je tajně z křoví pozorovali. Postižené jsme v koutku duše litovali. Vždyť ti malí nepřátelé byli s námi stejně staří, někteří i mladší. To už nebyl jen tvrdý dril, ale sadismus, při kterém tekla někdy i krev. Když dovršili 18 let, odjížděli na frontu a přicházeli noví, další mladý „kanonenfutter“.

red

V Městském divadle v Nymburce byla v úterý 24. listopadu slavnostně vyhlášena cena Františka Hrubína za rok 2015, která se uděluje nejlepšímu středočeskému spisovateli uplynulého roku.

MARTIN VODŇANSKÝ

Miss tisíciletí

Víš

co mě na mé ženě

mimo jiné přitahuje

STANISLAV ZEMAN

Neunosím už tolik rukavic

ponožek a košil

BOHUMILA SARNOVÁ

Přerovnám skleničky

setřu prach.