JIŘÍ KNOPP

Původně jsem zamýšlel nazvat svoje povídání: Co takhle dát si špenát, nebo: To koukáte, co jsem měl dnes k večeři, ale nezamlouvalo se mi ani: Vařila myška kašičku, protože když lze napadnout „meteleskublesku“, necítil jsem se silný v kramflících ani v uvedených sloganech. Nakonec jsem tedy volil to, co jsem zvolil. Nic originálního, že, ale zato moje.

Prohlásím-li, že bych něco dobrého snědl, pak mám na něco chuť, ale nevím na co. Takže sáhnu pro inspiraci ke knize. Tak zvaných kuchařek se v poslední době vydává mnoho. Dalo by se říci, že se s nimi doslova roztrhl pytel. Zatímco v roce 1907 vyšlo v nakladatelství Šimáček již 9. vydání kuchařky Magdaleny Dobromily Rettigové, a ještě naše babičky z tohoto kuchařského slabikáře, lépe řečeno kuchařské bible, stále čerpaly s okřídleným rčením Vraž do toho pět vajec, pak současné hospodyňky nevědí, do které kuchařky, kterou napsala (sic!) některá slavná herečka, se podívat a najít inspiraci.

Dávno jsou pryč doby, kdy každá novomanželka si do manželství přinesla velký školní sešit a v něm opsané ty nejlepší recepty na vybraná rodinná jídla, které se dědily od matek, tchýní, tet a dobrých sousedek. V současné době stačí napsat do internetu heslo třeba svíčková omáčka a důmyslný přístroj okamžitě vychrlí několik desítek receptů na výbornou svíčkovou.

Ale to všechno nic není – na každé televizní stanici začnou před vámi vařit kluci v akci, Italové, Asiati, ba i sprosťák pan Pohlreich. Kdyby vám to nestačilo, počkáte si na pořad Prostřeno nebo Sama doma či Jste to, co jíte… Divím se, že dosud nikoho nenapadlo, aby při přímém přenosu fotbalového utkání se komentátor neozval: Vážení přátelé, zatímco domácí marně dobývají svatyni soupeře, nadiktuji vám recept na výborný gulášek Slavie ve vlastní šťávě.

Nestačí-li vám tyto podněty, sáhněte po stolním kalendáři, na kterém jsou pro každý týden uvedeny recepty, nebo po reklamních sešitech supermarketů, a to by v tom byl čert, abyste nakonec nekápli na to, na co jste dostali chuť. A ještě jsou v prodeji nejrůznější časopisy a ve všech najdete recepty na nějakou dobrotu.

A tak se ptám sám sebe – proč se všechna media tak snaží předkládat svým čtenářům, posluchačům a televizním divákům recepty na nejskvělejší jídla? Je to snad proto, že je třeba lidem zavřít ústa, aby přestali kritizovat a nadávat na poměry? Vždyť jak jinak lidem zavřít ústa než osvědčeným způsobem: dát jim najíst. Tato doslova snůška všech možných pořadů o vaření a smažení má za úkol odvrátit lidi od úvah o politice a postavit před ně nádherně upravená jídla z celého světa. O tom svědčí lidový slogan: Když nám chutná, je nám všechno putna.

Vařte a smažte z těch nejlepších a nejdražších ingrediencí, z nejlepších druhů masa, používejte jen ten nejlepší olej a vše, co je dodáváno od farmářů. Je to sice drahé, ale co je dneska zadarmo, že?

V televizi se nevaří z bůčku, ani se nepoužívají levné vnitřnosti, ale soutěžící připravují mlsoty z nejdražších kousků masa, z panenky nebo svíčkové.

Ale to není všechno, dozvíte se, že krmi je třeba připravovat dlouho, pomalu vařit na mírném ohni několik hodin, jen tak lze prý dosáhnout chuti, která bude i labužníkům chutnat.

A to jsme se ještě nedostali k pečení – vejce pouze z vybraného chovu slepic, smetana a máslo od známého farmáře a pro koření si zajeďte do místa jejich původu – nejlépe do nějaké asijské země.

Jestli se vám to snad nelíbí a brbláte, že nemáte peníze na drahé ingredience a čas vařit několik hodin vývar, pak, paní či pane, tyto pořady nejsou pro vás. Musíte si uvědomit, že televize přece nebude vysílat recepty pro ty, kteří berou osm tisíc měsíčně, že nebude vysílat recepty pro nezaměstnané a bezdomovce.

Tvrdý chléb pomazaný odtučněným tvarohem s prošlou záruční dobou je jídlo pro ty, kteří – jak se lidově říká – mají vysoko do žlabu. No, a když si k tomu otevřou televizi s programem Prostřeno, hned se jim zdá život krásnější a stravitelnější. A o to nám přece jde, že?