JIŘÍ JÍROVEC

6. 2. 1905 – 31. 10. 1980

Před deseti lety jsem pro Britské listy napsal článek ke stému výročí narození Jana Wericha. Od té doby se v české společnosti příliš nezměnilo. Původní text tedy nebylo nutné příliš měnit.

„Zklamaný prorok lepších časů“, tak označil Jana Wericha v roce 2005 článek v Lidových novinách. Opakoval se v něm blábol o „mladickém levičáctví“, v němž mělo adjektivum naznačit stav, z něhož lze vymoudřet věkem, kdežto levičáctví naznačuje neblahou politickou orientaci.

LUDVÍK HESS

Před padesáti roky zemřel básník Václav Hrabě

Václav Hrabě zemřel časně ráno 5. března 1965 v domě číslo 10 v malostranské Jánské ulici. O Hraběti hovořím s Jiřím Růžičkou, básníkovým důvěrným přítelem a spolužákem z Vysoké školy pedagogické.

KAREL SÝS

Och jaká touha nerozumná / Opouštět svoje rodná humna… napsal Vítězslav Nezval v básni, v níž se vyznává z lásky k rodné vesničce, která měla jen dvaašedesát čísel.

Kočka Malvína

Jak už všichni víme, Plaváček bydlel s tatínkem i maminkou v malé chaloupce u řeky. Všichni tři tu řeku milovali, milovali ryby, které v řece žily, i blízké hluboké a developery nedotčené lesy. Když chtěli uklízet nebo prát prádlo, tak dávali všichni a zvlášť Plaváčkova maminka pozor, aby neublížili řece. Vždyť to byl jejich domov a také jejich živitelka. Bez ní by Plaváček a jeho rodiče zahynuli.

JAROSLAV VÁŇA

„Haló, sousede, nezajdeme si na jedno?“ oslovil mne Honza, který se právě vrátil z důchodcovské roboty na přilepšenou.

IVO FENCL

Jsem idiot. Miluji Petera Sellerse i Boba Dylana. Proč? Ten a onen taky zůstanou chameleóny.

MILAN BLAHYNKA

Loni 1. června oslavil devadesátiny. Na fotografiích ze dne, kdy mu vedení ostravského střediska Obce spisovatelů přišlo poblahopřát (na jedné je spolu se svou ženou a s M. Stonišem, na druhé právě telefonuje s redakcí televizního studia o natáčení k jubileu) je sice pohublý, ale zřejmě plný života. Oba snímky pak na podzim zpřístupnilo – už jen elektronicky vydané – číslo ostravských spisovatelských Průhledů, které přineslo i hororovou Černou pásku přes oči, ukázku z rukopisného románu, z něhož jiná kapitola vyšla už v Průhledech 2013. Román vyjde však až posmrtně. Oldřich Šuleř, do svého konce svěží poutavý vypravěč (před nedávnem upoutal pohádkovou knihou pro děti É trli-frli aneb kdy nastane konec světa), 26. ledna zemřel.

JIŘÍ KNOPP

Původně jsem zamýšlel nazvat svoje povídání: Co takhle dát si špenát, nebo: To koukáte, co jsem měl dnes k večeři, ale nezamlouvalo se mi ani: Vařila myška kašičku, protože když lze napadnout „meteleskublesku“, necítil jsem se silný v kramflících ani v uvedených sloganech. Nakonec jsem tedy volil to, co jsem zvolil. Nic originálního, že, ale zato moje.

Pane tajemníku, ke konci roku představil novinářům váš pan velvyslanec Truong Manh Son projekt „Rok vietnamské kultury v ČR“. Můžete ho našim čtenářům blíže představit?

LUBOŠ ZELENÝ

Píšeme si

„Když jsem včera v jednom z předních tzv. seriózních listů četla další útok na Zemana, opřený o ‚spolehlivý místní zdroj, kterému se svěřila handicapovaná žena, která byla v restauraci na doslech rozhovoru mužů z Prahy s vedením pivovaru‘, tak na mě padla chandra. Ne kvůli Zemanovi, ale kvůli novinářskému řemeslu. Ztrácíme poslední zbytky důvěryhodnosti.“ To napsala Tereza Spencerová pro Parlamentní listy.

VÁCLAV HRABĚ

Alba minor

Kdybych měl dospat všechny svoje nedospánky

už bych se asi neprobudil Ale představa

BOHUMÍR POSPÍŠIL

Bohatým přidat peněz hodně,

chudá luza ať si chodí po dně,

LECH PRZECZEK

Jeho nová knížka byla plná recyklovaných slov.

VLASTIMIL TOMAN

Hledání světla

Rád zakopávám

o všední dny