LUBOŠ ZELENÝ

V deníku Právo jsem se nedávno dočetl, že ČR obsadila 31. místo na světě v žebříčku štěstí. To opravdu není špatné umístění.

Jako důchodce si toho cením, zvlášť pro jednu skutečnost.

Když jsem nastupoval na odpočinek v roce 2008, měl průměrný důchod ve výši 9350 Kč hodnotu 534 USD a nyní dokonce ční v hladině cca 11 350 Kč (v přepočtu momentálního kurzu tak získáte 460 USD). Takže v dolarovém pojetí si důchodci jaksi nepolepšili.

Naděje umírá poslední. Bude lépe. V tomtéž výtisku Práva totiž ministr financí Andrej Babiš slibuje valorizaci průměrného důchodu kolem 200 Kč pro příští rok.

V žebříčku štěstí tak jistě poporosteme opět blíž k první desítce států, protože 8 dolarů je 8 dolarů (při víře, že současný kurz udržíme, případně že se dolar nezřítí z virtuální výše). Pochopitelně dovedu rozlišit nominální a reálnou hodnotu peněz.

Kam bych se zařadil sám? Jak a kdy. Jsem člověk skromný a často lidské štěstí chápu v jiných hodnotách, než dokumentují peníze. Ohlížet se soustavně dozadu také nebývá nejlepším řešením.

Jen nevím, na jakém místě bychom se skvěli v celosvětovém žebříčku lítosti nad promarněnými příležitostmi.