IRENA ŽANTOVSKÁ, PETR ŽANTOVSKÝ

Předneseno na Konferenci Unie českých spisovatelů

Téma hodnotových proměn ve vývoji umění a kultury svádí k povrchním soudům a subjektivním reminiscenčním nářkům. Je to pochopitelné. V sedmdesátiletém období od konce druhé světové války po dnešek se toho v naší zemi i v celé střední Evropě událo tolik, kolik by jindy a jinde vydalo na celá století. Konec války, který přinesl velmi odstředivé, ba zamítavé postoje veřejnosti vůči pravicové politice, jíž se dával za vinu nacismus se všemi jeho důsledky, vyústil v levicový zvrat poměrů a kvalitativní změnu společenského uspořádání – od pluralitního, byť po válce jen omezeně, k monolitnímu, k vládě dominující jedné strany. Přičemž slovo „strana“ zde skoro nemá smysl užívat, neboť pojem stranictví má smysl jen v systému více stran. Tam, kde vládne jedna názorová a zájmová skupina, je strana jen organizační strukturou, ale nemá politický obsah.

VLASTISLAV HNÍZDO

Závěr nejstrašnější války civilizovaných dějin v prvních květnových dnech před sedmdesáti lety, který se v Evropě odehrál na našem území, je spojen s povstáním českého lidu proti německým okupantům. Významnou roli v něm sehrála Česká národní rada v čele s jejím předsedou univerzitním profesorem Albertem Pražákem.

MILAN BLAHYNKA

Před třemi lety jsem tu uvítal knížku Všecko bylo trochu jinak, ve které profesor filozofické fakulty Karlovy univerzity na odpočinku Milan Hrala,nadaný uměním poutavě vyprávět, podstatně doplnil a leckde i notně korigoval již vžitý pohled na množství víceméně známých osobností, které zblízka poznal, a událostí, jejichž byl svědkem nebo i účastníkem.

Se spisovatelem Jiřím Kahounem hovoří Michal Černík

LUBOMÍR BROŽEK

Každá doba má své padouchy a hrdiny a občas se dokonce přihodí, má-li někdo to pochybné štěstí, že si ještě za svého života vyzkouší na vlastní kůži (případně na kůži své rodiny a blízkých), role obě. Většina padouchů se však stává hrdiny až po smrti, zatímco jejich místo naopak zaujmou ti, kteří si užili hrdinské slávy zaživa.

JOSEF ONDROUCH

Zrádce nebo oběť? Opakovaný dokument na ČT 2 o Emilu Háchovi v režii Petra Lokaje navodil už v názvu odpověď. Není tak jednostranný jako Banderovci. Především díky historiku Robertu Kvačkovi. I univerzitní profesor Tomáš Halík budí dojem objektivity. Zatímco první ho označuje dnes za osobu tragickou, jezuita Halík ho považuje za zrcadlo české povahy. Jiné hlasy téměř unisono Háchu pojaly jako oběť; ať už povahy Čechů či proradného Beneše.

MILAN KOHOUT

V den oslav osvobození Československa, zdůrazňuji Československa, jsem přicházel k budově Západočeské univerzity v Plzni, kde přednáším na Filozofické fakultě. Hned se mně do zorného pole nacpala obrovská americká vlajka zmítající se v poryvech jarního vichru. Plácala sebou jako šílená a svými pohyby fackovala vlajku českou, jež se krčila vedle ní. Chvíli jsem na tu scénu zíral a říkal jsem si, že museli do látky té americké dát nějaké olověné nitě, že tak snadno vítězí v boji o místo ve větru nad tou českou.

BOHUMILA SARNOVÁ

Je 9. květen. Den, v dřívějších dobách vzpomínaný a oslavovaný jako den ukončení druhé světové války. Píše se ale rok 2015. Opět vzpomínáme. Přestože byl tento den přesunutý na datum 8. května.

LUBOŠ ZELENÝ

V deníku Právo jsem se nedávno dočetl, že ČR obsadila 31. místo na světě v žebříčku štěstí. To opravdu není špatné umístění.

L. TALIÁNOVÁ

V únoru mi bylo 89 let. Přečetla jsem si přílohu Haló novin LUK č. 18 a velice mě potěšily fotografie památníčku v Radlicích.

po

Poviedku slovenského spisovateľa Pavla Janíka Emilia uverejnil v aktuálnom vydaní literárny časopis STAND Magazine (Volume 13(2) – #206 - May 2015), ktorý začal vychádzať v Londýne v roku 1952.

MICHAL DUNDA

„Je právě sex hodin!“

ČRo 1945

Zatímco se bavíme dost improvizovaně
plošně vyhladili jódovou sůl