Se spisovatelem Jiřím Kahounem hovoří Michal Černík

Patříte mezi naše nejvýznačnější pohádkáře. Mohl byste čtenářům říci, jaké jsou hranice vaší fantazie při psaní pohádek?

Jsem pravý opak Verna. Vycházím ze života na zemi a přehrabuju všednost. V obyčejném nacházím poklady. Hezké, barevné, nedělní kamínky.

Promítl jste sám sebe do nějaké pohádkové postavy? Kocour? Čmeláci?

Zcela asi ne. Ale kousek z Kahouna se v nějaké postavě jistě najde.

Jakou roli ve vašich pohádkách hrají moderní technologie?

Mizivou. Lidé už začínají technice sloužit. Napsal jsem sice pohádky o mašinkách, autech a letadlech, ale vítězí zvířátka. A u těch se po staletí skoro nic nezměnilo.

Jaký význam přikládáte jazyku?

Slovník malých dětí a dobrých básníků mám rád. Píšu však především pro děti a děti rozumí jazyku rodičů a prostředí, kde tráví svůj čas. Text ze samých krásných a výjimečných slov se špatně čte. Také dospělých, kteří mají z podobného jazyka potěšení, je poskrovnu. Ztrácí se hodnoty a s nimi krásná slova. Nahrazují je podivné znaky, zkratky a přejaté výrazy.

Jaký význam ve svých pohádkách přikládáte filozofickému a výchovnému podtextu?

Nepíšu učebnice, ale něco málo z mých názorů v nich je.

Kteří čeští pohádkáři vás oslovili v dětství?

Moc jich nebylo. Knížka, z které mi první pohádky četla máma, se dávno ztratila. A s ní i název a jména autorů. Některé pohádky si trochu pamatuji a podle dvoubarevných obrázků, které jsme si spolu prohlíželi, bych knížku možná poznal. Druhá, na kterou si pamatuji, byla Babička Boženy Němcové a četla mi ji moje babička. V téhle knížce nejsou jen roční období na české vesnici, ale je v ní všechno. Babičku považuji za naše nejlepší literární dílo. Ale jak říkal pan Horníček, musí se slyšet v raném věku anebo číst až v dospělosti. Z dalších pohádkářů to byl Erben, Lada, Drda.

A kteří dnes?

Nemám o současné nadprodukci přehled.

A ze světových? Kdy si říkáte – něco takového bych chtěl napsat?

Byli to spíš autoři pro dospělé. V mladším věku jsem si to u některých říkal, ale teď už ne. Teď už je nedokážu znovu ani přečíst.

Má česká pohádka nějaké specifikum oproti pohádkám z jiných zemí?

Domnívám se, že ještě má. Například naše pohádky o čertech. Český čert nemá obdobu. Rozdíly však mizí. Opičení po tom, co se nosí, vidina zisku vede k napodobeninám.

Měl jste někoho za vzor, když jste začínal s psaním?

Líbila se mi spousta autorů. Bohužel byl každý jiný.

Jak se dnes díváte na svou první pohádkovou knížku? Pokud se nemýlím, byl to Pískací kornoutek.

Ano, byla to má první knížka, přidávám vydaná. Ne první napsaná. Ta nevyšla. Než jsem vyseděl Pískací kornoutek, trvalo to dlouhou dobu a myslím, že se docela povedl. Ilustrace Miloslava Jágra i grafická úprava Jana Žbánka souzní s textem a malí posluchači, čtenáři i odborníci přijali knihu příznivě. Letos po třiceti letech má vyjít ve francouzštině.

Kterou ze svých knížek si považujete?

Dívám se na dětské knížky jako na celek. K té první bych přidal Zvířátka z Malinové paseky s ilustracemi Aloise Mikulky, Ze zahrádky do zahrádky s obrázky Květy Pacovské, Školníka Kuldu s Vladimírem Jiránkem, Golema s Jaroslavem Sůrou, Štěstíčko a kocouří dědeček s Jiřím Fixlem a Chumelení s vlastními ilustracemi.

Jezdíte na besedy s dětmi? Máte odezvy ze škol a školek?

Jezdil jsem, často s Jiřím Fixlem, ale teď jen výjimečně. Odezvy jsem měl a mám.

Předčítal jste své pohádky svým dětem? Jak reagovaly?

Děti byly prvními posluchači a pravdomluvnými kritiky. Něco se jim líbilo, něco ne. Do určitého věku poslouchaly i s maminkou. Jak vyrůstaly, musel jsem psát pro starší a starší děti. Pak všichni tři přestali poslouchat. A teď už čtou svým dětem.

Dívaly se vaše děti na vaše Večerníčky a vy s nimi?

Když byly malé, tak jsme se dívali.

Které z ilustrátorů (našich i světových) pohádkových knížek si považujete?

Těch je dlouhá řada, a proto uvedu jen několik jmen: Burian, Lada, Trnka, Jágr, Seidl, Born, Franta, Pacovská, Paleček, Kovařík, Fixl… Slovensko: Brunovský, Machaj, Cipár, Kállay a další.

Sám jste si ilustroval dvě knížky. Můžete okomentovat pojetí svých ilustrací?

Už jich bude pět. O pojetí si musí udělat názor každý čtenář sám. Já jsem kreslil ilustrace, jak nejlíp dovedu.

Jak hodnotíte současný knižní trh v žánru pohádek po stránce textové a výtvarné?

O všem, co vychází, přehled nemám. Hodnověrnou kritiku supluje reklama. Velká, malá a hlavně žádná. Sem patří i žebříčky prodejnosti. Pokud jde o výtvarnou stránku, ta není tak namáhavá jako čtení. Ve výkladních skříních knihkupectví vídám, že se knihy často mění. Podobně jako se přesouvá zboží v supermarketech. V poslední době se mi zdá, že se dívám do střelnic na pouti. A mezi množstvím divných, třpytivých, okatých figurek na obálkách sem tam vykoukne podle mne hezká knížka.

Co dělá člověka skutečným člověkem?

Tak to nevím. Člověk je divný živočich.

Děsí vás něco?

Fanatici s neomezenou mocí.

Z čeho se dovedete radovat?

Z prvních vlaštovek na jaře.

Co je na světě pro vás nejkrásnější a nejcennější?

Moje děti, vnoučata a blízcí v rodině.

Co se vám v životě povedlo?

Ty děti a snad některé knížky.

Co pro vás znamená svoboda? Cítíte se jako tvůrce naprosto svobodný?

Na otázky o svobodě nemám jednoduchou ani složitou odpověď. Mám jen několik nesourodých úvah. Pojem svoboda je u různých živočichů daný velikostí volného prostoru. Protože žádný živočich není naprosto stejný, není stejná ani souvislost s pojmem svoboda. Svoboda patří mezi nejvyšší hodnoty. Jenže víme, že se hodnoty smrskly na jednu. Na peníze. Šíře svobody je daná množstvím peněz. Dítě narozené do anglické královské rodiny má neskutečné štěstí a také celoživotní nesvobodu. Bezdomovec, svobodný jako pták, sužovaný hladem a zimou, dělá všechno pro to, aby se dostal do vězení.

Měl by být spisovatel svědomím národa?

A komu by to přinášelo zisk? Všechno, co nepřináší zisk, je zbytečné. Až zhasne globalizace, která zhasíná, bude se o tom možná uvažovat. Ale spisovatelé svědomím národa nejspíš nebudou. Když to dobře dopadne, dostanou se s několika čtenáři do rezervace.

Měl by spisovatel vstupovat do politiky a společenského dění?

Proč ne? To je každého svobodné rozhodnutí. V tomhle svoboda je. Dál už pokulhává. Spisovatelé mívají vlastní názory a ty jsou v systémech, které o sobě tvrdí, že jsou demokratické, často nepřípustné.

Proč vlastně píšete, tvoříte?

To bych také rád věděl.

Má v dnešní době devalvace lidských a uměleckých hodnot nějaký smysl psaní třeba poezie či skládání vážné hudby?

Pro samotného autora to smysl má, ale musí se smířit s tím, že možná jen pro něho.

Myslíte si, že umění má tu moc, aby dělalo lidi lepšími?

Některé umění pro několik stejně naladěných jedinců možná. Umění není jen dobré, ale taky zlé. A lidi prý tíhnou spíš ke zlému. No a všechno, co se dnes vydává za umění, nemusí uměním vůbec být.

S novou dobou se změnil i vztah k hodnotám. Které hodnoty mají pro vás trvalou platnost?

Vztah k hodnotám se změnil na jednu. Na dobře směnitelné peníze. Ještě jsem nezapomněl na hodnoty, o kterých jsem se dověděl od mámy.

Čemu jste přestal věřit?

Strejda Ferda říkával: Věřím tomu, že z kila hovězího je dobrá polévka pro dva. Já jsem tomu také věřil, ale už nevěřím. Maso prý se vyrábí z umělé hmoty.

Myslíte si, že uspořádání světa je nezvratitelné, jak se dnes tvrdí, nebo má lidstvo šanci na jiný, lepší svět?

Na jiný svět šanci má. Jaký bude, to nevím. A nevědí to ani ti, co se vydávají za ty, co to vědí.

Jak chápete pojmy jako sociální spravedlnost? Socialismus?

Bez spravedlnosti a rovnoprávnosti nebudou lidé nikdy spokojeni. V každém člověku je prý zakódován smysl pro spravedlnost a pravdu. Jenže věda v různých oblastech, právě díky vlastnostem člověka, vlastněná několika jedinci, postoupila nebezpečně daleko. Mamon a obdivované slovo pokrok přináší lidem více starostí než prvotních radostí. Vědci mohou některé genomy z živočicha nazvaného člověk odstranit. „Utěšit“ nás může další neveselá skutečnost. Všechno, co se vytvořilo a v čem žijeme, je na dluh. Nesplatitelný dluh. Finanční systém, podobně jako věda, se lidem vyškubl z opratí. Podle jistého filozofa, o kterém se v nejlepší době ze všech dob nemluví, má finanční systém své zákonitosti, které se nedají změnit. A teď babo raď.

Jak by podle vás měl vypadat svět?

Jako kvetoucí zahrádka plná bzučících včel a čmeláků a ne dronů. Část užitková a část okrasná, o kterou by pečovali urostlí zahradníci a hezké zahradnice.

Jak chápete pocit štěstí?

Tohle ví jen OSN. Nedávno jsem četl zprávu, že OSN hledá skladatele, jejichž hudba bude přinášet posluchačům štěstí.

Jiří Kahoun se narodil v Praze v roce 1942. Je ženatý a má dva syny. Dětství prožil s mámou u babičky a dědy v Těchniči. Vesnice na břehu Vltavy odpočívá na dně Orlické přehrady. Jako dítě chytal s dědou ryby a rád kreslil. Absolvoval Průmyslovou školu pro umělecké zpracování kovů a kamenů v Turnově s oborem rytec kovů. Seznámil se tu s doprovodnou kresbou k oboru a se základy dějin umění. Kreslil, maloval, četl a trochu psal. Později se to obrátilo. Po vojně byl zaměstnán jako aranžér, kameník, výtvarník, stavební dělník, pálil dřevěné uhlí. Ve volném čase se věnoval psaní a trochu výtvarnému umění. Literární příspěvky a také kreslený humor uveřejňoval v různých časopisech a novinách. Pohádky zejména v časopise Sluníčko. Od roku 1984 se věnuje psaní knih.