Za Antonínem Drábkem
Antonín Drábek, nakladatel a spisovatel, již není mezi námi. Dne 8. září ve věku 75 let podlehl těžké nemoci. Již není mezi námi – a přece je! Zůstává přítomen vším, čím žil naplno takřka do posledních dní svého života: prací, láskou, přátelstvím, obětavostí, poctivostí, čestností, velkorysostí. – V ruštině takovým lidem říkají „světlý člověk“. Ano, byl naplněn světlem, které tiše, nezištně a samozřejmě předával všem kolem sebe.
Rodák z Kozlan na Vyškovsku, vzděláním chemik a kandidát věd v ekonomickém oboru, působil v potravinářství a dlouhá léta pracoval v úřadu pro jakost výrobků. Ačkoli psal od mládí verše „do šuplíku“, krásné literatuře se coby autor, překladatel a nakladatel začal věnovat až v popřevratovém období, kdy se jako mnozí jiní ocitl na dlažbě, maje ke všemu zodpovědnost za početnou rodinu. V 90. letech se živil zpočátku jako publicista, v roce 1995 pak založil vlastní nakladatelství Balt-East, jehož byl zároveň i jediným řádným „interním“ pracovníkem, redaktorem, editorem, korektorem, grafikem, sazečem, dělníkem, dříčem a v neposlední řadě i sponzorem.
Název Balt-East zrcadlil aktivní trvalý zájem Antonína Drábka o Estonsko a Pobaltí. Svého času strávil služebně delší dobu v tehdejším Sovětském svazu a v poslední dekádě 20. století pak uveřejnil řadu odborných studií zabývajících se hospodářským vývojem pobaltských zemí (jak postsovětských republik, zejména Estonska a Lotyšska, tak i Finska). V r. 1991 se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou Česko-estonského klubu.
Coby spisovatel debutoval Antonín Drábek teprve ve zralém věku v r. 1995 sbírkou Příboj nad hladinou souzvuků a proseb (básně z let 1956–1994). Celkem napsal a vydal patnáct knížek: sbírky poezie (Něžný obláček mezi plameny, Cesta na Sever, Oplať láskou); pohádky pro děti a pro dospělé (Rytíř Mourek, Mořský vlk a Karkulka – spolu s I. Husárkovou, Sicilský hrad); povídkové soubory (Něžné portréty, Trojúhelníky, Chirurg); romány (Rozloučení s první láskou, Dům v Karviné); dramata (Posvícení, Betsabé); rovněž přeložil a vydal Ruské pohádky od A. N. Afanasjeva a estonský román Srdce medvědice od N. Baturina. Jeho tvorbu uzavřely Krátké pohádky (2014).
Balt-East neboli Antonín Drábek osobně dokázal za dvacet let vydat více než dvě stě knižních titulů v malých nákladech, vždy starostlivě vypravených, vybavených doslovy a ilustracemi. Do světa literatury pomohl vstoupit mnoha začínajícím českým básníkům a prozaikům, vydával ale i díla renomovaných tvůrců. Publikovali u něho často spisovatelé levicového zaměření. Vedle převažující beletrie, v níž významné místo zaujímala tvorba pro děti, objevily se v produkci Balt-Eastu také např. práce z oboru literární vědy, dějin umění aj., rovněž i několik překladů ze současné italské beletrie.
Jako nakladatel byl Antonín Drábek ke „svým ovečkám“ mimořádně laskavý a vždy se jim snažil maximálně usnadnit možnost vydat knihu také z hlediska finančních podmínek, na což nezřídka doplácel podle přísloví „Za dobrotu na žebrotu“.
Držím teď v rukou jeho poslední básnickou sbírku s výmluvným názvem Oplať láskou (2014). A v básni Vyhnání z ráje čtu příznačný verš: „Ať k životu se upne každá moje chvíle.“ A když otočím na titulní list, spatřím optimistické logo nakladatelství Balt-East: malou lodičku, sličnou plachetnici. A tak jsem si jistá, že Antonín Drábek ráno 8. září určitě nenastoupil do pochmurné bárky Charonovy a nepřeplul řeku Styx, nýbrž nyní dál putuje se vztyčenou bílou plachtou kdesi na vlnách milovaného Baltu a Vltavy a Dyje.
Ivana Blahutová
Upsal se krásnému slovu
Za UČS smuteční projev přednesl Michal Černík
Vážení pozůstalí, vážení přátelé,
slovem přátelé si dovoluji oslovit všechny ostatní zde přítomné, i když třeba s některými se znám jen málo anebo vůbec ne. Přátelé pana inženýra Antonína Drábka, kandidáta věd, byli a jsou i mými přáteli. Spojuje nás lidskost. Lidskost byla i pečetí osobnosti Antonína Drábka. Poctivost, skromnost, čestnost, zásadovost, mravnost, soucítění, solidárnost, upřímnost, laskavost, pracovitost, dobrotivost – to všechno jsou vlastnosti, které člověka povyšují na člověka s velkým Č, a všechny tyto vlastnosti jsem nacházel u pana Drábka.
Když jsme se poznali, byl již v důchodu, věnoval se nakladatelské práci a já u něho začal vydávat knížky. Pracovně jsme se obvykle scházeli v kavárničce u metra Opatov. Jednou mi vyprávěl, jak nabízel známému distributorovi mou knížku poezie. Distributor se zeptal: On ještě píše? A poezii? A koho dnes poezie zajímá, kdo ji bude číst? Knihu odsunul a zeptal se: Nemáte něco čtivějšího? Ani tenhle pragmatický přístup pana Drábka neodradil a nejen mou poezii vydával dál.
Technické zpracování knihy, případně návrh obálky autorovi dělal zdarma. Nepatřil k nakladatelům, pro které jediným cílem je zisk, nepatřil době, kde chamtivost se stala ctností. I když byl chemik, po skončení své profesní dráhy se upsal krásnému slovu, poezii a pohádkám, a to jako nakladatel i jako spisovatel a překladatel. Přitahoval k sobě lidi s podobným cítěním světa. Dnešní uzurpátorský svět ho bolel, ale nepřiměl ho k tomu, aby se mu podřídil. Při setkáních v kavárničce na Opatově jsme klábosili o dění u nás a ve světě. Moc ho trápilo, jak je naše republika rozkrádána a rozvracena, jak v politice i ve společnosti vítězí nestoudnost, jak upadá morálka a právo, jak se naše společnost duchovně vyprazdňuje. On ale neslevil ze svých mravních zásad, nedal odpočinout svému dobru, zůstal věrný sobě. Tím vítězil a získával si lidi. Byl nádherně samozřejmý a srozumitelný.
V soukromém životě, pokud je mi známo, se choval jako vzorný a milující otec. Přítomnost jeho dětí a vnoučat mu vždy přinášela radost a potěchu, jak mi kdysi sdělil. Po smrti manželky se spřátelil s básnířkou paní Marií Veselou a soužití s ní počátkem léta tohoto roku už těžce nemocný stvrdil sňatkem, který jsem chápal jako akt úcty a poděkování. Celým svým životem se jako člověk obhájil.
Vážený pane inženýre Antoníne Drábku, milý Antoníne,
za Unii českých spisovatelů Vám děkuji za to, jaký jste byl. Budou o Vás svědčit výsledky práce, na níž jste se s některými členy naší spisovatelské organizace podílel, bude Vás i nadále provázet naše vědomí, že jste žil dobře a nebylo to zbytečné. Zůstává po Vás laskavé ticho, jako po někom, koho jsme měli rádi. Sbohem.