MILAN BLAHYNKA

Trocha teorie snad festivalovou konferenci nezabije

Plnohodnotnou literaturu tvoří jednota trojice autor-dílo-čtenář. Bez autora – třeba neznámého – žádné dílo nevzniká, bez čtenáře (posluchače, diváka) – třeba budoucího – dílo ztrácí smysl. Aby se dílo ke čtenáři (posluchači, divákovi) dostalo, musí být zpřístupněno, zveřejněno, ať ústně (kdysi jen ústní slovesnost prostředkovaná bardy a uchovávána tradicí, dnes audiovizuálními elektronickými nosiči), ať písemně ve formě letáků, periodik a knih.

EVA FRANTINOVÁ

Bylo mi asi kolem pěti let. Trávila jsem léto v Peci pod Sněžkou, v závodní chatě tehdejšího Krajského národního výboru. Vedoucí chaty, paní Boženka Chudanová, byla tady nejen výbornou kuchařkou, ale i recitátorkou. Jaké bylo mé překvapení, když si jednoho dne stoupla doprostřed horské louky a začala recitovat: „Manon, ach Manon…“ Mohla jsem na ní oči nechat, prvně mne zaplavily rýmy a slova, slova a rýmy nějak jiné než z dětských říkanek. Jméno autora jsem neznala ani se po něm neptala. Vítězslav Nezval mne zaplavil a nelze na to zapomenout.

IVO FENCL

Je tomu letos už dvě stě šedesát let, co se (4. 4.) narodil v saské vsi Helbigsdorf u Freiberku jistý Spiss. Od mládí projevoval sklony k herectví, v sedmnácti se přidal ke kočovné společnosti Karla Wahra a dospěl s ní do Prahy. Čechy už neopustil.

Za Antonínem Drábkem

Antonín Drábek, nakladatel a spisovatel, již není mezi námi. Dne 8. září ve věku 75 let podlehl těžké nemoci. Již není mezi námi – a přece je! Zůstává přítomen vším, čím žil naplno takřka do posledních dní svého života: prací, láskou, přátelstvím, obětavostí, poctivostí, čestností, velkorysostí. – V ruštině takovým lidem říkají „světlý člověk“. Ano, byl naplněn světlem, které tiše, nezištně a samozřejmě předával všem kolem sebe.

MILAN ČERNÍK

Zatápět v kamnech v mém případě není ani trochu jednoduché. Jako by se všechny síly proti mně spikly. Už kolikátý den to trvá. A nezatopím, nezatopím, nezatopím… Nakonec zatopím, samozřejmě. Ale jak to dlouho trvá. A co to stojí sil, psychických sil. A vždycky, když už jsem téměř na dně, doopravdy téměř na dně, dojde ke kýženému obratu. Ale nežli ještě dojde k tomu kýženému obratu, tak nejméně třikrát se zdá, že už dochází či došlo ke kýženému obratu. Omyl! Nedošlo. To snad jsem si myslel, že už dochází, ale nedocházelo. Tak tak to je. Alespoň v mém případě to tak je. Zatápět v kamnech není jednoduché. Ani trochu jednoduché. A to mám dříví nakrájené na dračky. A pěkné uhlí, co pěkně hoří. A pěkná kamna, v kterých to uhlí pěkně hoří. No jo, ale nežli chytne! Uhlí? Dříví? Papír…