EVA FRANTINOVÁ

Bylo mi asi kolem pěti let. Trávila jsem léto v Peci pod Sněžkou, v závodní chatě tehdejšího Krajského národního výboru. Vedoucí chaty, paní Boženka Chudanová, byla tady nejen výbornou kuchařkou, ale i recitátorkou. Jaké bylo mé překvapení, když si jednoho dne stoupla doprostřed horské louky a začala recitovat: „Manon, ach Manon…“ Mohla jsem na ní oči nechat, prvně mne zaplavily rýmy a slova, slova a rýmy nějak jiné než z dětských říkanek. Jméno autora jsem neznala ani se po něm neptala. Vítězslav Nezval mne zaplavil a nelze na to zapomenout.

Jednou jsem – jako dítě – otevřela maminčin památník a četla: „A kdybychom se nikdy nesetkali bylo to krásné a bylo toho dost…“ Známé verše jsem ve svých deseti letech neznala, pod písmem psaným černým inkoustem nebylo napsáno jméno autora. A tak jsem si myslela, že verše psal mamince kdosi neznámý. Četla jsem ty řádky z černého inkoustu, vidím je stále před sebou – i když ten památník v sametových deskách dávno neexistuje.

Na konzervatoři mne potkalo štěstí. Náš češtinář, pan profesor Vlček, který neřekl třídě jinak než chaso, a jemuž jsem nosila do kabinetu své první básně, češtinář, který vyprávěl o svých vrstevnících – básnících tak poutavě, že jsme poslouchali se zatajeným dechem. Jednou jsme probírali Nezvala, kterého pan profesor osobně znal. „Víte, co si dával k obědu v kavárně Union? Mísu indiánků!“, prozradil třídě. Byla to krásná hodina a krásný den.

A nedávno jsem jela do Rychnova nad Kněžnou. Mají tam knihovnu a knihy také prodávají. Za korunu. Najednou jsem objevila Nezvalův román Jak vejce vejci. Četla jsem si to celý týden. Potom jsem jela na ostrov Mali Lošinj a naše bytná měla v knihovně slovník osobností, chorvatský slovník z padesátých let. Jaké bylo mé překvapení, když jsem tam našla heslo Nezval a pod ním názvy sbírek – Pět minut za městem, Per minula izvan grada, Menší růžová zahrada, Manje vrt ruža, a nakonec Jak vejce vejci, Kao jaje jajetu. Básník mne dostihl i zde!

Jednou se u nás doma objevily pod vánočním stromkem – bílí rackové se složenými křídly dlouhých rukávů v krabici s průhledným víkem… „Á jejej, zase dederonka,“ vzdychl při rozbalování tatínek. V těch košilích vypadali všichni jak vysoustruhovaní a na koncertech nebo čajích přímo svítili. Žehličky najednou neměly co dělat a tatínek mi vysvětloval, že označení dederon vzniklo z německé zkratky DDR a v Německu se také vyráběl.

Symbolem dederonu se stal slon, který tancoval na dederonovém vláknu a tím dokazoval jeho pevnost a spolehlivost.

Dederon však měl i českého příbuzného, tak úspěšného, že předznamenal nástup plastických hmot do našich životů. V názvu silon by křížovkáři našli určitě slona, název silon prý ale vymyslel Vítězslav Nezval! Vždyť sám psal básně k neroztrhání.

Předneseno na Nezvalově Třebíči 2015