VĚRA BERANOVÁ

Knihu třiceti autorů O UMĚNÍ S ROZUMEM vydalo nakladatelství Host 2015. Publikace byla podpořena příspěvkem Fondu vzdělávací politiky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR 2015.

Na necelých 150 stranách se představuje 30 autorů různých profesí zamýšlejících se nad staronovým problémem. Jedná se o chápání, vidění a hodnocení umění. A to deklarovanou metodou - „rozumem“, na který si osobují právo autoři statí, jako například dramaturg, geolog, fyzik, fyzikální chemik, biochemik, statistik, ekonom. Bohužel u některých autorů se nedozvíme jejich profesi, ale spíše jejich funkce.

Pozorný čtenář už při přečtení názvu publikace a seznámení se s profesemi a zaměřením autorů poněkud znejistí. Snad by bylo výstižnější nazvat soubor různých pojednání jako pohled na umění z jiného břehu. Tedy deklarovaný název O umění s rozumem jako by vylučoval rozum z pohledu estetiky dějin a teorie různých druhů umění, tedy disciplín, které se zabývají soustavně uměním již drahně let. A to vůbec nevzpomínám filosofii, aspoň od dob Aristotela. Je zde deklarován takový postoj, rozumový přístup k umění, který jako by mohly mít propachtovány jen tzv. exaktní disciplíny. Pohledy přírodovědné, ekonomické atd.

Aby nedošlo k omylu, je velmi cenné se dívat, posuzovat umění z jiných pozic, ale je poněkud zavádějící to deklarovat jako jednoznačný pohled rozumový. V podstatě to odporuje i některým příspěvkům v uvedené knížce, které jsou naopak vystavěny na intuitivním přístupu k umění, na citových vazbách.

Má poznámka nesměřuje k jednotlivým statím, ale k deklarované koncepci knihy prezentované vlastním názvem. V této souvislosti by jistě plejáda českých estetiků, kteří již na počátku 20. století usilovali o exaktní přístup k umění a celé oblasti mimouměleckého estetična, byla velmi překvapena, dokonce velmi znepokojena. Vždyť o co šlo českému strukturalismu, jako jednomu z evropsky uznávaných filosoficko-estetických přístupů, v čele s Janem Mukařovským? Byl to právě exaktní přístup vybudovaný na pevných metodologických a metodických principech.

Nejen T. G. Masaryk, jehož citují editoři, věděl a deklaroval specifiku vědeckého a uměleckého poznání. Vzpomínaná specifičnost těchto poznání neměla u těch chytřejších autorů nikdy nic společného s dělením na poznání vědecké, tzv. rozumové a nevědecké, tzv. citové.

Tato má poznámka nemá nic společného s posuzováním jednotlivých statí, které by si zasloužily, aspoň většina z nich, podrobné zamyšlení. Svým způsobem jsou jistě obohacením jak pro estetiku, tak i pro teorie a dějiny jednotlivých druhů umění.