IVO FENCL

Den 1. září 2015 připomněl i sto čtyřicet roků od narození „Krále dobrodružství“ Edgara Rice Burroughs, mj. duchovního otce Tarzana. Tento zvláštní muž začal smysluplně psát teprve v Kristových letech – a vyprodukoval na sto knih; často bohužel brakových. Podobně jako jeho předchůdce Henry Rider Haggard nebyl sečtělý, nicméně vzory našel. Kiplinga, Londona, Bauma, Swifta… V životě nebyl v Africe, ale to mu nevadilo. Psal věrohodně také o tamních masakrech, o otrokářství i slonovině, černoších a Arabech, pověrách, šelmách, o bílých kolonizátorech i v pralesích prý skrytých národech a rasách. A Tarzan?

MILAN BLAHYNKA

Hned dvě osobnosti, jichž si velmi vážím, oceňují na útlé knížce DOPIS EVĚ (Sumbalon 2014), kterou napsal Miloš Kopecký, nejen velké stylistické mistrovství, sebeironii, nadsázku, myšlenkové bohatství i kritického ducha a umění pojmenovat (Vlastu Chramostovou Kopecký nazývá „národní statečnicí“), ale i hloubkový ponor do vlastního nitra, snahu vysvětlit známý nešťastný televizní projev proti emigrantům a odvahu přiznat se, že nechtěl vypadnout z kola, že se tuze bál pomsty režimu, kdyby odolal naléhání promluvit tak, jak promluvil. Obávám se, že věc je daleko složitější.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Pod původním názvem MOUDROST STARÝCH ČECHŮ vyšla v červnu tohoto roku kniha Romana Osipoviče Jakobsona (1896 v Moskvě – 1982 v Bostonu), jedné z nejvýraznějších osobností českého meziválečného literárního strukturalismu. Vyšla péčí Miloše Zelenky (vedoucího katedry českého jazyka a literatury na PedF JU v Českých Budějovicích) a Tomáše Hermanna (1974, pracovníka Ústavu pro soudobé dějiny AV v Praze). Editoři doprovodili text zevrubnou interpretační předmluvou, v podstatě monografickou stostránkovou studií, dále poznámkovým aparátem, edičním komentářem (ukazujícím historii vzniku spisu a jeho další osudy), obrazovými přílohami, rejstříky atd. Odvedli obdivuhodný kus práce.

VĚRA BERANOVÁ

Knihu třiceti autorů O UMĚNÍ S ROZUMEM vydalo nakladatelství Host 2015. Publikace byla podpořena příspěvkem Fondu vzdělávací politiky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR 2015.

JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ

Česká politika po mnoho století se při závazném rozhodování přikláněla na stranu mocných; nakonec na to vždy doplatila. Výjimkou z tohoto neblahého příklonu bylo období husitské, které znamenalo společensko-kritickou iniciativu, vycházející z českého prostředí. Další takovou výjimkou byl obdivuhodný proces obrozenský. Obě tyto dějinné etapy jsou dnes však nedoceňovány, ba přehlíženy. Došlo k účelovému přístupu k českým dějinám, k záměrnému akceptování jejich složek konzervativních, profeudálních, prokapitalistických.

ZDENĚK HRABICA

S čínským kolegou, se slovutným fotografem Caiem, jsme napjatě sledovali nedávné zpravodajství z Pekingu u příležitosti 70. výročí konce druhé světové války na několika čínských televizních kanálech i na programu České televize. Potěšilo nás, jaká pozornost byla věnována návštěvě prezidenta České republiky Miloše Zemana a zvláště pak jeho setkání s prezidentem Čínské lidové republiky.

JAN JELÍNEK

Zasedání církevního koncilu v Kostnici v letech 1414 až 1418 přilákalo do města na břehu Bodamského jezera desítky tisíc lidí včetně zástupců mnoha řemesel – kramáře, šenkýře, ale i taškáře a komedianty. A též vykonavatelky nejstaršího řemesla na světě. Nevím, zda se nejvyšší katoličtí hodnostáři tvářili pohoršeně, když více než sedm stovek kněžek lásky nabízelo sexuální služby. Zatím se mi nepodařilo vypátrat, zda tyto poběhlice svými vnadami obšťastnily též některého z kardinálů či alespoň některého z nižších kleriků, kteří poslali na smrt Jana Husa a Jeronýma Pražského.

JOSEF ONDROUCH

Prvořadou se zdá být honba za senzací. Hrou na city, mající cenu odporného bulváru, se nevyhýbají ani podvodu. Jen těžce a až poté, kdy došlo k nevratným škodám, přiznávají pak média pravdu. Vykreslení zdrceného otce, který ztratil svoje utopené dítě je příkladem. Že nejde tatínka, ale o zrůdu, která v honbě za dolary utopila celý člun s matkami a dětmi, přiznávají neochotně až pod tíhou důkazů, teprve když pomohly v rozpoutání kšeftu s utečenci.

BOHUMILA SARNOVÁ

Ano, i tak by se dalo to veškeré dění okolo nás shrnout do jedné věty. Otázky, otazníky s vykřičníky. Dotírají na náš život, na svět, ve kterém žijeme, právě ty neodbytné otázky. Zaměřují se na věci sice zdánlivě spolu nesouvisející. Ale ve své podstatě zjistíme, že k sobě tzv. sedí, jako vejce k vejci.

MARIE VESELÁ

Jíva

Kočičky jsou

v hermelínu,

voda pádí

FRANTIŠEK HRUBÍN

Odešla jsi, zbylo teskné

ticho po krocích.

Jako chorá věc se leskne

luna v potocích.