ALEXEJ MIKULÁŠEK

Od roku 2009 vydává brněnské nakladatelství Host ročenku nazvanou NEJLEPŠÍ ČESKÉ BÁSNĚ, která „nemá sugerovat iluzi objektivity, naopak má představit subjektivní pohled editorů na poezii daného roku i na poezii jako takovou“, jak uvádí jejich redakční komentář. Byly tak už vydány sborníky „nejlepších českých básní“ podle Karla Šiktance a Karla Pioreckého (2009), Miloslava Topinky a Jakuba Řeháka (2010), Petra Krále a Jana Štolby (2011), Simony Martínkové-Rackové (2012 Sto nejlepších českých básní), Ivana Wernische a Wandy Heinrichové (2013), Petra Hrušky a Olgy Stehlíkové (2014) a konečně Petra Borkovce a Tomáše Gabriela (2015, vyjde až v listopadu letošního roku). Má se jednat o výběr básní, které byly zveřejněny „jako básnické novinky česky píšících autorů knižně, časopisecky či na internetu“.

IVO FENCL

IRICIONÁLNÍ MUŽ = zbrusu nový film Woody Allena. Aniž jsem podobný postřeh kdekoli postřehl, jde také o odpověď na příběhy s chytrým vrahem Tomem Ripleym. Z děl Patricie Highsmithové. I plakát s hrdinou u moře to naznačuje. A variace se zdařila, byť hrdina taktéž připomíná Amona Göthe ze Schindlerova seznamu, reálného šéfa koncentráku. V něm pak velikášství Říma. Jedna scéna i proplyne sloupovím a představitele „Iracionálního muže“ Joaquina Phoenixe (nar. 1974) známe coby zrůdného diktátora z Gladiátora.

JAROSLAV ŠTRAIT

Svět je nespravedlivý. Devadesátník prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc. (nar. 1. 6. 1925 v Praze), významný český internista, není uveden v žádné československé (české) publikaci Kdo je kdo. Jistě mu to nevadí. Jeho lékařská a spisovatelská dráha mluví za všechno.

Unie českých spisovatelů zve své členy na valnou hromadu v sobotu 14. listopadu 2015 v 10 hodin v Praze 1, ul. Politických vězňů 9, 3. patro, místnost č. 153. V souvislosti s Novým občanským zákoníkem je nutné schválit nové stanovy a zvolit předsednictvo.

MILAN BLAHYNKA

První sbírka Jiřího Žáčka Ráno modřejší večera (1970) se uzavírá básní Bez pochyby, básní touhy bezpochyby milostné (je dedikována Evě), touhy bezpochyby nenaplňované („Jsem sám se svým chtěním“) a trýznivé: „V sebeprázdnu hmatám / Hladem po doteku“). Sbírka se otvírala básní, v níž „lžička chtění nezacinká / o šálek citu – děravý.“ Citu jen milostného?

KAREL SÝS

JIŘÍ ŽÁČEK: 70!

Psát paměti – na to je ještě brzy. Ale je docela možné, že pravý okamžik už minul. Napadají mne pouhé historky, anekdoty, teskná zastaveníčka nad rozsypaným životaběhem.

JIŘÍ ŽÁČEK

„Kdy na světě zvítězí boží spravedlnost?“ ulevil si XY při TV zprávách o summitu světových mocností. „Až po ropném kolapsu a computerovém Armagedonu zubožení otroci všech kontinentů skoncují s naší slavnou civilizací, která je staletí vykořisťovala, zneužívala a vraždila, a pověsí za koule do průvanu pokryteckého Pámbíčka, který celá dlouhá staletí pomáhal chamtivým bílým mužům dělat ze světa koncentrák.“

JIŘÍ ŽÁČEK

Píseň Čechů

s chvalitebným oumyslem

Havlíčkovy předpojatosti napraviti

zkomponýrovaná

Zle, matičko, zle…

Karel Havlíček Borovský

JIŘÍ ŽÁČEK

Liják

Být liják! Padat z oblohy

a spláchnout z ulic všecku špínu.

A ženy líbat na nohy

a mezi prsy stékat k jejich klínu…

JIŘÍ ŽÁČEK

(úryvek)

A ty,

češtino naše vezdejší,

snivá a básnivá,

jadrná a jiskrná,

LUBOMÍR MAN

Jistě, tak jak nás to učil pápa Goebbels. To, co se naší ideologii nehodí, zakryjme, případně od toho odveďme pozornost, to je dnes to jediné, co nás může spasit. Jen tak vytvoříme národ, který bude uvažovat jednotně a tak, jak si přejeme. Takto sjednocený národ, věřící jediné ideji, pak převeďme do Evropy, složené z národů ideově stejně sjednocených a stejně uvažujících, jako je náš, a celý tento velkolepý evropský celek pak zapojme do mohutné aliance euroatlantické. Všichni v této alianci pak – když budou i nadále nerozptylováni cizími vlivy a názory – půjdou jedním směrem, a to směrem, který mu určíme. Bude to aliance poslušná, jednotně uvažující, vykovaná do ocelového kusu, s kterým bude možno konat zázraky.

chý

Vítáme vlny uprchlíků,

mladým perspektivu dáme;

plán už je v šuplíku:

do kasáren je povoláme! 

Kočka Malvína

Když Ježíš ukončil své veřejné působení, netušil chudák, co se stane z mnohých představitelů katolické i jiných církví. Právě fakt, že hlavně představitelé církve za několik generací pozapomněli na Ježíšovy zásady, vyvolal prostřednictvím Martina Luthera, Jana Husa, Marsilia z Padovy, Danta, Jana Ámose Komenského, Moravských bratří atd. pořádné celoevropské rošambó. Taky mnohý hrdina, kterého za pravdu čekala spíš vazba než pomník (toho se dočkal až o mnoho a mnoho let později), skončil většinou v žaláři či ve vyhnanství, pokud si z něj svatá inkvizice či světská spravedlnost neudělala rovnou pochodeň. A protože se historie opakuje nejen jako flaška, na které myslivec drží štamprli, ale i jako fraška, jsme v tom zas až po uši, až na to, že sice máme tupé ovčí stádo ochotné na rozkaz nejvyšší autority jít ukamenovat nejen cizoložnici, ale každého, kdo se jim nehodí do krámu a třeba i skočit na rozkaz téže třeba z okna, ale už nemáme inkvizici, hranice a pranýře.