VÁCLAV PELCMAN

Snad se stalo alespoň jednou každému čtenáři, že nějakou knihu odložil a řekl si „to číst nebudu“. Mně se to nyní stává stále častěji. Někdy dostane člověk nějakou knihu od dárce řídícího se reklamou, jindy jej na první pohled na knize něco zaujme (autor, téma, ilustrace apod.), a teprve když se začte, často se až zhrozí, co to vzal do rukou. Mnohdy je však ošemetné se k tomu veřejně přihlásit. To platí zejména, když se jedná o známé i oceněné autory, kamarády šéfredaktorů a oficiálně vydávaných titulů. Já se nedávno rozhodl odložit hned dva tituly. Protože se velmi zajímám nejen o české dějiny, ale i o dějiny cizí, zejména slovanské, vypůjčil jsem si nějaké novinky z oblasti hodnocení dějin – jednu od českých a druhou od ruských autorů.

V prvém případě jde o dvoudílnou publikaci, kterou úvodem obstaral Miloš Havelka: „Kniha Spor o smysl českých dějin 1895–1938 shrnuje vůbec poprvé všechny nejdůležitější stati rozsáhlé, dnes již legendární diskuse, kterou mezi sebou spolu vedli čeští filosofové, politikové, historikové, spisovatelé a teologové a jejímž jádrem byla Masarykova formulace smyslu českých dějin v kontextu dějin světových.“ Povzbudivá nabídka!

První díl Spor o smysl českých dějin, kolektiv, Torst 1995 (1895–1938) je členěn do kapitol: Prehistorie sporu aneb diskuse o liberalismu, bratrské humanitě a politice. Druhá fáze sporu aneb diskuse o zásluhách, kontinuitě, historismu a filosofii. Filosofické reflexe ve 20. letech aneb pokusy o obnovu formulace otázky. Třetí fáze sporu aneb Max Weber ve sporu o smysl českých dějin a další metodologicko-teoretické otázky (867 str.).

Autoři: Kamil Krofta, Josef Pekař, Jan Herben, F. M. Bartoš, Zdeněk Nejedlý, F. X. Šalda, a další žili a tvořili v době, kdy ještě převažovalo uvažování a hodnocení převážně z hlediska odborného, případně národnostního. Hledisko politické nebylo nijak zřejmé a lze tedy názory hodnotit z pohledu akademické diskuse.

Druhý díl nese nadpis Posuny a akcenty české otázky (1938–1989) a má 723 stran.

Autoři: Jan Patočka, Ivan Sviták, Václav Černý, Miloš Hájek, Erazim Kohák, Luboš Kohout, Mirko Novák, různí kněží, odpůrci režimu, chartisté, kteří své názory sdělovali v samizdatu nebo v cizině v letech asi 1945 až 1989.

Tématům článků: Za novou orientaci filosofie českých dějin, Prolegomena k budoucí filosofii českých dějin, Odpovědnost historika vůči dějinám i budoucnosti národů, Historické proměny češství, atd. nelze nic vytýkat, dokud se namátkově nepřesvědčíme, co je to nová orientace, odpovědnost historika, či proměny češství! Odpověď lze získat snadno, zejména po objevení formulace „publikace nemůže obsahovat postoje marxistů“.To je dostatečně výmluvné pro řadového čtenáře k úvaze, zda je nutné podobné jednobarevné názory na tyto otázky číst.

V druhém případě jde rovněž o dvoudílnou publikaci: Dějiny Ruska, 20. století, kolektiv (ed. A. Zubov), Argo 2014, 2015.

První díl, zahrnující léta 1894–1939, je věnován konci období carského Ruska, revolucím 1905 a 1917, budování sovětského státu za Leninovy a Stalinovy diktatury.

Názvy kapitol: Panování posledního ruského cara, Rusko za revoluce 1918–1922, Rusko v letech utváření komunistického režimu (1923–1939), 949 stran.

Druhý díl, zahrnující léta 1939–2007, je věnován období druhé světové války, pozdnímu stalinismu, rozvoji Sovětského svazu jako světové velmoci až do gorbačovské perestrojky, následného rozpadu SSSR a vzniku nového Ruska.

Názvy kapitol: Rusko v letech druhé světové války a přípravy na třetí světovou válku (1939–1953), Rusko v období degradace komunistického totalitarismu (1953–1991), Od Sovětského svazu k obrození Ruska (1991–2007), 769 stran. Z produkce nakladatelství AST a Astrel přeložili: autoři (kdo to jsou, jsem nenašel).

Po přečtení zadní strany obálky jsem opět podlehl nechuti se s názory autorů, nebo těch, co si to objednali a financují, seznámit. Uvádím její znění a doufám, že citace textu bude chápána jako propagace a ne krádež recenze! Zvýraznění slov obstaral V. P.

„Dvousvazková, moderně pojatá a na oficiální prokremelské propagandě nezávislá práce kolektivu ruských autorů, vedená profesorem Andrejem Borisovičem Zubovem, představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Ruska 20. století. Autoři se v ní pokoušejí odpovědět na otázku, proč se ruské dějiny po pádu carismu ubíraly cestami vedoucími k vytvoření totalitního, nelidského, cynického, navenek však modernizačního režimu, jenž ve svém důsledku vedl téměř ke zničení ruské duše a svébytné ruské civilizace. Jejich pohled je veskrze komplexní. Hlavní důraz nekladou na suché politické dějiny, nýbrž na dějiny společnosti, která specifickým způsobem reagovala na sociálně inženýrské pokusynevzdělaných sovětských vůdců, kteří si nevážili lidského života a vše nazírali prizmatem osobní moci a osobního prospěchu. Na pozadí utrpení ruského národa autoři píší i dějiny ruského intelektuálního života a dějiny ruské pravoslavné církve, v níž spatřují, i přes její tendence kolaborovat s totalitním režimem, jeden z pilířů přetváření ruské existence. Jako vůbec první historická práce Velké dějiny Ruska rovněž propojují dějiny ruské emigrace, dějiny ‚jiného‘ Ruska, Ruska mimo Rusko, s dějinami sovětského impéria, čímž líčení ruské minulosti dávají rozměr konfrontace dvou světů, jež mezi sebou vedly boj na život a na smrt.“

I takto si dokážu představit vlastní recenzi (bez čtení), i když to někteří odborníci budou vnímat jinak. Takováto díla zaplňují, díky instrukcím a dotacím (MK, EU), regály knihoven, jako tomu bylo i v minulosti (různé ty Sebrané spisy, projevy), které zůstávaly a zůstávají tam, kam je uložili knihovníci, až do jejich likvidace a náhrady současných projevů.