JAROSLAV VÁŇA

Není to tak dávno, šel jsem kolem prodejny zeleniny, vykupovala jeden kilogram ořechů za 130 Kč. Je to málo, nebo moc? Z hlediska vynaložené lidské práce, s určitým rizikem při jejich srážení, samozřejmě nic moc.

Na druhé straně, na té duchovní, vysoce umělecká práce, kniha poezie, nad kterou autor strávil stovky hodin, kladně hodnocená kritikou, mající tvrdou, tedy drahou vazbu o 263 stranách, vyžadující vlastnoruční zabalení a odnesení na Českou poštu, se prodává za 100 Kč.

Tentokráte je to trestuhodně nic moc, obzvláště když honorář autora se rozplyne v nákladech za tisk. Již dlouhá léta to nikdo neřeší. Zodpovědní se plácají po zádech a pochlebují si, jak vysoce kulturní klima vytvořili za pouhých 100 tisíc korun svého platu.

Nedávno jsem se dočetl, že jedna kulka do samopalu přijde daňového poplatníka na sedm korun. Je-li to pravda, tak lidský život zase tolik nestojí. Porovnáme-li ho s cenou ořechů či knihy, je jeho hodnota zanedbatelná. Jak by tedy mohl básník, který žije pouhým životem snílka, žádat za pokus o kultivaci ducha národa víc?

Žijeme opravu ve „velké době.“ Ti, co řídí její duchovní obzory literárními prostředky, mají bez nadsázky pravdu. Je to Apokalypsa podle Joba, která nic nestojí. Zatím. Obzvláště když zapomínáme, co je obyčejný lidský stud za osud národa, který byl kdysi vysoce kulturním fenoménem. Možné též je, že se mýlím, že se vše, co píši, dá lehce propojit do kontrapunktu různě znějících společensky sociálních produktů. Takových, jakými se stává, v našich českých podmínkách, spojení funkce ministra obrany se současným divadelním uměním, které má jen na to, aby mohlo pochlebovat NATO.

Zdá se, že kulturní politika je opravdu jen jednostranně ekonomicky zaměřeným divadlem, tak proč se ještě zabývat morálními aspekty tak zvaných „duchovních, pražskokavárenských elit“ a hodnotou toho či onoho.