JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ
Našimi vládními činiteli je široké veřejnosti soustavně vštěpováno, jako bychom ve střední Evropě ani nežili, neboť od února 1948 jsme se stali nedílnou součástí Východu; dělící časový mezník se dokonce posouvá do let 1943–1945, do období vzniku lidově demokratické orientace Československé republiky.
V důsledku mnichovské zrady, se zřetelem k mezinárodní situaci a vzrůstající autoritě tehdejšího Sovětského svazu uzavírá v prosinci 1943 prezident Edvard Beneš se Sovětským svazem smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci, navazující na spojeneckou smlouvu československo-sovětskou z roku 1935 a podstatně rozšiřující její dosah a význam.
Korekturou – do značné míry jednostrannou, a tedy mylnou – je soudobý, většinou zcela nekritický obrat k západoevropským strukturám, soustavně iniciovaný českou vládou a vládnoucí koalicí s plným vědomím rizika, že dílčím způsobem omezují českou státní suverenitu a hospodářskou nezávislost, především ve prospěch našeho největšího souseda Spolkové republiky Německo.
Ve zmíněném kontextu jeví se – z hlediska oficiální vládnoucí reprezentace jako nejen problémový, ale přímo problematický a nežádoucí jakýkoli hlubší zájem o osudy Slovanstvav minulosti, současnosti a hlavně v budoucnosti. Tento interes bývá spojován zjednodušeně a často neprávem s recidivami nacionalismu, s kříšením tzv. starých struktur a kryptokomunismu.
V současnosti jsme svědky neobjektivních, až nekritických názorů k všemu prozápadnímu, či spíše proamerickému. A tak dnes, kdy má český národ na Hradě českého, prozíravého, a především vlasteneckého prezidenta, stává se jeho osobnost útokem zapřisáhlých, zapšklých nepřátel.
Jedním z nich je i mons. prof. PhDr Tomáš Halík, ThD (1948), přednášející filozofii a sociologii náboženství.
Už 14. 10. 2015 se dovídáme, že Lidové noviny uveřejnily před několika týdny text prof. Tomáše Halíka, který obsahoval faktickou hrubou chybu, a je otázkou, jde-li o neznalost, či záměr? Prof. Halík hájí totiž v textu šíření islámu v Evropě.
Dovoluji si citovat text Lukáše Lhoťana s názvem Rozum a věcnost místo hysterie a panikaření: „Pozor na paušální soudy o islámu – je dostupný i na webu pana prof. Halíka. Vznáší v něm dotaz, zda ‚zavedou přistěhovalci pro Čechy právo šaría, jak jsme denně strašeni na internetu? Vzápětí odpovídá, že Šaría je právo náboženské a platí jen pro muslimy – obdobně jako talmudická halacha platí jen pro Židy. Židé a křesťané ani v muslimských zemích nebyli nikdy šaríou vázáni, řídili se vlastním právem.‘
Toto tvrzení pana profesora Halíka je velký omyl a lež. Islámské právo, tedy hlavně jeho zákony, týkající se společnosti, platí nejen pro muslimy, ale i pro nemuslimy. Nemuslimové, židé a křesťané, mají právní autonomii pouze v určitých omezených oblastech. V samotné oblasti islámského práva věnované právům křesťanů a židů je islámským zákonem židům a křesťanům zakázáno šířit křesťanství či judaismus mezi muslimy, veřejně praktikovat své náboženství mimo jejich ghetta.
Islámskému právu se v češtině věnuje rozsáhlá práce právníka Jana Potměšila, nazvaná Šaría, úvod do islámského práva. I tato publikace usvědčuje Tomáše Halíka z omylu či záměrné lži, …neboť je nepochopitelné, že by vzdělaný člověk, vedoucí dialog s islámem, neznal tak závažnou věc, jako je problém islámského práva.
Tomáš Halík ve zmiňovaném článku obhajuje příliv uprchlíků, běženců či imigrantů – jakkoli jsou označeni – a vystupuje proti předsudkům a lžím o islámu. Nemůžeme se ovšem divit, že je vnímán jako kolaborant s islamizací a obhájce šíření islámu v Čechách a na Moravě, když jeho texty obsahují tak zásadní chyby, přičemž ona chyba o islámských právech je natolik hrubá, že by se jí neměl dopustit student religionistiky či sociologie, natož pak sám profesor.“ Tolik Lukáš Lhoťan.
Aby toho nebylo málo,mohli jsme sledovat 18. 11. 2015 na ČT24 (Události, komentáře) relaci, vedenou moderátorem Danielem Takáčem na téma Jak se dá vést válka s terorismem?, v níž jsme se seznámili i s názory Tomáše Halíka, teologa, filozofa, držitele Templetonovy ceny, t. č. působícího v Americe, který – podle jeho názoru – se sice solidarizuje s oběťmi v Paříži, avšak protestuje proti tomu, aby Charlie Hebdo bylo líčeno jako symbol naší kultury, jak to učinil prezident Hollande.
Na dotaz moderátora Takáče, kterak vysvětlí Tomáš Halík fakt, že někdo může takhle zabíjet,
„poučil“ Halík české občany, že je to prostě fanatismus, který ve světě vyrůstá z nejrůznějších psychologických kořenů. V americkém tisku a televizi, jak se prof. Halík přesvědčil, jsou vynikající debaty a články na toto téma, a konstatuje, že „tady na univerzitě mám možnost vlastně požádat o konzultaci, o cokoli se zajímám, ať je to Rusko, ať je to terorismus, ať je to Střední východ, skutečně přední univerzitní odborníky, anebo dokonce vyvolat i určité odborné kolokvium, co se mně například včera podařilo, a poslouchali nás lidi ve 29 zemích na 5 kontinentech, Čili tady v Americe je zvykem, že i za těmi politickými subjekty vlastně jsou mozkové trasty a já jsem dost zděšený, když sleduju tu debatu u nás, kde se zejména na té politické scéně k tomu vyjadřují lidé, kteří to nikdy nestudovali, kteří nikdy se tím nezabývali a pro našeho pana prezidenta vzdělaní lidé a akademická obec jsou ‚pražské štěkny‘ a ‚lumpnkavárna‘ a tak dále. A za ním je potom pan Ovčáček a ne odborníci.“
Na další dotaz moderátora, zda jsou v Americe také i nějaké opoziční názory, protinázory a jak jsou v takových debatách prezentovány, dovídáme se od Tomáše Halíka, že jsou tam rovněž, zejména populisté, kteří zasahují do prezidentské kampaně, kteří jsou proti přijímání uprchlíků. A jmenuje kupř. takového ‚opravdu vulgárního populistu Trumpa‘,avšak k jisté opatrnosti přijímání uprchlíků vyzývají i jiní lidé; z vskutku nejinteligentnějších prezidentských kandidátů je to Ted Cruz,který se domnívá, že je třeba přijímání uprchlíků dobře prověřovat. Halík přiznává i několik guvernérů, kteří odmítají přijmout uprchlíky do jejich států. Naproti tomu zase včera vystoupil jistý politický komentátor „s velmi dobrým názorem“,který prohlásil, že „jsme tady měli v minulém roce 750 000 uprchlíků, z nichž jenom u jednoho se prokázalo, že byla nějaká spojitost s terorismem“.
Prostě Amerika to trošku sleduje, vidí to jinak a také se tady nedají lidé strašit. Američani jsou – podle Halíka – statečný národ.
Ve svém „poučování z Ameriky“ sice Halík přiznává, že jsme skutečně ve válce, ale zcela nového typu, která vyžaduje úplně nový analytický přístup. „Pokud se u nás bude mluvit o islámu jako o nepřátelském zrůdném náboženství, které by se mělo zakázat, potom ti muslimové, kteří jsou dnes na naší straně (?), budou mít úspěch jako islamisté. Čili ta válka se vede na mnoha rovinách. Samozřejmě je důležitá ta vojenská operace, aby byly zničeny základy tzv. islámského státu, ale daleko důslednější je ta psychologická část a propaganda, a k tomu je třeba, aby skutečně se k tomu vyjadřovali vzdělaní a kompetentní lidé, aby to nebyly takové hospodské výkřiky, jaké bohužel někdy slyšíme z některých míst naší politické scény.“ Hodně naši republiku pan Halík v Americe „pochválil“!
Již 13. 3. 2015 se k neslavné epizodě v duchovním životě vrací v následujícím (zredukovaném, pozn. jd) zamyšlení český filozof a šéfredaktor revue pro kritické myšlení Distance Jiří Fuchs,věnovaném „myšlenkovému velikánovi, jakého jsme od dob Járy Cimrmana neměli“:
„Dnes je to právě rok, co nadace založená náboženským relativistou Johnem Marksem Templetonem udělila svoji každoroční cenu Tomáši Halíkovi. Za přínos v oblasti ‚pokroku ve výzkumu a objevech, týkajících se duchovních skutečností‘ obdržel s oceněním i 1 100 000 liber šterlinků. Protože mediální mainstream dodnes bouří potleskem a obdivem nad duchovním obrem, jenž se zrodil v naší nevelké zemi, je dobré podívat se na tuto událost trochu střízlivýma očima. Zažijeme přitom nejedno překvapení.
Zdánlivě nemusí být zřejmé, v čem páně Halíkovy duchovní objevy v hodnotě přes čtyřicet milionů korun spočívají. Při udělení ceny to zčásti vysvětlil, když pronesl mnoho velmi duchovních výroků. Tak třeba: ‚Teď už na mne nedoplivnou.‘ Ve skutečnosti i těm, pro které je objevem, že má Tomáš Halík v duchovní oblasti co nabídnout, je snad jasné, jakému ‚pokroku‘ vlastně napomáhá. Nejde jen o luxusní existenční zabezpečení člena ‚havlistického výsadku‘ v zemích českých. Myšlenkové pozadí Templetonovy ceny je daleko temnější.
Svědčí o tom nejen postoje řady předchozích laureátů, ale i myšlení jejího zakladatele sira Johna Markse Templetona. Ti, kdo se domnívají, že Halík obdržel nějaké významné mezinárodní křesťanské ocenění, se bohužel mýlí.
Pro ilustraci si dovoluji poznamenat, že John Marks Templetonvychází z filozofie nacistického filozofa Martina Heideggera,který několik měsíců po Hitlerově ustanovení říšským kancléřem v r. 1933 vstupuje do NSDAP, stává se rektorem univerzity ve Freiburgu a řídí její nacifikaci. Přestává se stýkat se svým učitelem Husserlem, židovského původu. Ani na pohřeb mu Heidegger nepřijde.
Filozofii od nacistického filozofa Heideggera převzal Václav Havel,i když se o tom (v zájmu „pravdy“, pozn. jd) nemluví. Ostatně dopisy Olze jsou někdy označovány jako ‚heideggerovské meditace‘. Havel tu Heideggera označuje za ‚největšího filozofa našeho věku‘ (Dopisy Olze, str. 301, dopis ze dne 8. 5. 1982, text 127).
Tomáš Halík je aktivním vyznavačem ‚mezináboženského dialogu‘, spočívajícího v hledání společné cesty, ‚zastřešující‘ různá vyznání. Právě zde je klíč k jeho meditačním dýchánkům s dalajlámou, či k ‚společným modlitbám s muftímy‘. Na této praxi určitě nic objevného není, podobné snahy o ‚všeobecné sblížení‘ jsou velice starého data. Tomáš Halík však nechce být zadobře jen s vyznavači nekřesťanských kultů. Z jeho občansko-politických aktivit je více než zřejmé, že velice touží i po společnosti se salonními liberály a s tzv. humanisty.
Stojí o to do té míry, že neváhá zapřít i některé důležité pravdy, jež by mu coby křesťanovi měly být vlastní. To Halík vyjádřil u příležitosti únorového slovenského referenda na ochranu manželství a rodiny, kdy se formálně stále ještě katolický kněz postavil na stranu jeho liberálních a ateistických odpůrců. Pro slovenské katolíky, včetně jejich biskupů, měl ve svých mediálních vystoupeních jen slova pohrdání.“
Právě k této neslavné epizodě v Halíkově duchovním životopisu se vrací v následujícím zamyšlení Jiří Fuchs, jenž dospívá k znepokojivému závěru: „Tomáš Halík trpí zřejmě pozoruhodnou formou schizofrenie. Současně totiž souhlasí s tím, proti čemu s blazeovaným výrazem kavárenského milce ‚pravdolásky‘ burcuje. Chtěl být marxistou, ale také křesťanem (a nejspíš také buddhistou a muslimem) – podle toho, s kým právě hovoří.
Filozofický konformista Halík pravidelně pomlouvá (na víc se nikdy nezmohl) abstraktní metafyziku. Je prý ahistorická, a proto jí prý uniká konkrétní realita. Trapného mýtu dějinnosti se už Halík asi nezbaví. Ke všemu s tím přijal ideologické šablony neomaxistického ražení, které ho činí slepým k soudobé společensko-politické realitě. V lesku salónních iluzí o postmoderní kulminaci lidství nevidí pouliční řádění politických korektorů a zpovykovaných aktivistů ‚jedině pravého‘ lidství.“
A jak se vyjadřuje k postojům Tomáše Halíka, pokud jde o migraci a islám, Břetislav Olšer,spisovatel a novinář?
„Nejmizernější je na tomto rychlokvašňáckém knězi a zvláštním katolíkovi fakt, že místo srdce na dlani má duši plnou zloby a kariérních vášní. Když uslyší jméno Miloš Zeman, vyplaví z něho přímo ďábelský adrenalin.
V roce 1978 byl prelát Halík tajně vysvěcen biskupem Auderbeckem v Erfurtu na katolického kněze. V letech l980 až 1982 absolvoval dvouleté studium vzdělávání k otázkám světonázorové výchovy a v roce 1981 absolvoval v NDR nástavbový kurs pro instruktory sociálně-psychologického výcviku. Odmítl též podepsat Chartu 77. Státní bezpečnost jej vedla jako kandidáta tajné spolupráce pod krycím jménem Kazatel. Dne 17. června 1982 odmítl prý nabídku StB ke spolupráci. Halíkův svazek byl 6. prosince 1989 zásluhou Václava Havla zničen a zbylo z něj jen torzo.“
Tolik Břetislav Olšer (16. 10. 2015 v článku nazvaném Nejde o uprchlíky, ale o vetřelce. Agent CIA bin Ládin. USA vyvážejí jen války a přitom lžou. Halík má duši plnou zloby).
Co dodat závěrem?
V jednoduchosti je síla, síla utajená, ale Tomáš Halík to neví a nikdy nepochopí. Je to zbytečně vzdělaný vznešený mluvka.