JAN JELÍNEK
Tak zní titul knihy publicisty, fotografa a badatele Jana Prchala, kterou vydalo jeho rodné město Polná. Je ilustrována poutavými kresbami Marcely Makovské. Zrcadlí se v nich v oživující lince lidová prostota a půvab přírody Českomoravské vysočiny, připomínající malířský rukopis Josefa Lady. Prchal vycházel nejen z vlastního objevování příběhů, ale též ze sbírek dalších písmáků z Polenska, které shromáždil, citlivě převyprávěl, uspořádal a vtělil do díla, jež vyzařuje i jakési pohádkové fluidum a je tou nejvhodnější četbou pro děti a mládež. Může posloužit i jako školní četba, probouzející lásku nejen k literatuře, ale i k dějinám naší země vůbec.
V úvodu se autor zmiňuje o Polensku jako o srdci kamenité Vysočiny, krajině s neopakovatelným kouzlem, kde si člověk na chléb vezdejší musel vydělávat lopotnou prací. Ale přitom se navzdory dřině dokázal bavit, dodržovat obyčeje a tradice, z pokolení na pokolení uchovávat a předávat rozličné pověsti. „V letním období, kdy se našla chvíle volna a počasí to umožnilo, si je lidé vyprávěli a slýchávali pod návesní lípou, jak bývalo zvykem. V zimě, kdy mráz kreslil na okna neobyčejné obrazce a venku sněžilo, scházeli se doma u vytopené pece. Ženy předly na kolovratu nebo draly peří, muži pletli z vrbového proutí košíky a ošatky, děti se tísnily na peci a zpravidla nejstarší z přítomných vypravoval příběhy, které se předávaly z otce na syna. Vždy se našel někdo, kdo tyto mnohdy strašidelné povídačky zaznamenával. Obvykle to byl nějaký písmák – učitel, kronikář nebo jen prostý člověk, který cítil potřebu zanechat budoucím generacím nějaké svědectví.“
A v Polné a okolních vesničkách žilo několik takových nadšenců, kteří příběhy zapisovali a z jejichž námětů autor čerpal. Stvořili tak skvělý literární počin.
K sběratelským nadšencům patří polenští písmáci Václav Hladík, Antonín Pittner, František Prchal, Rudolf Radouš, Karolina Tesařová, Josef Vaněk a Adolf Veselý, dále Marie Rychlá z Nových Dvorů, Anna Šauerová z Přibyslavi, Antonín Altrichter z Jihlavy, Jindřich Coufal ze Zhoře, František Havlíček a Petr Šturz z Dobroutova, Ignác Hošek z Prahy, Zdeněk Jaroš z Poděšína, Jana Mokrá z Nížkova a Josefa Prchalová z Brzkova. Nejčastějšími postavami jsou vodníci a hejkalové a rovněž čerti, lesní víly a babky kořenářky s čarodějnou mocí. Tedy zjevy, bez nichž se klasické české pohádky neobejdou.
Kniha, kterou je možné zakoupit za 200 korun v Informačním středisku Městského úřadu v Polné, líčí i několik příběhů ze starších dob, jež se opravdu udály a nejsou opředeny jen pavučinami pověsti, neboť v nich vystupují skutečné bytosti. Takovým je i tragický konec matky z Polné, která si přišla v tuhé zimě se dvěma malými dětmi pro trochu brambor ke Kasalům do Brzkova, aby jim mohla uvařit nuznou večeři. Na zpáteční cestě domů je přepadla sněhová vánice. Vysílené a zkřehlé děti máma zabalila do plédu a přivinula k sobě, aby je zahřívala. Trojice usnula a na kost zmrzlou a mrtvou ji našel pod Svatoňovým kopcem obchodník Chalupa, který tudy jel se saněmi taženými koňmi. Místu neštěstí se říká U Zmrzlíka a je zde usazen smírčí kámen s jedním velkým a dvěma malými kříži.
Poutavý je příběh Kámen krále Jiříka na vrchu Homole u Polné. Jiřík byl přítelem Hynka Ptáčka z Pirkenštejna, majitele hradu Polná a celého panství, rozprostírajícího se na česko-moravském pomezí. Ještě než byl korunován za českého krále, měl Jiřík podpořit v roce 1447 zemana Jana Sezimu z Rochova při zakládání polenského špitálu pro chudé a přestárlé lidi. Při jednom sezení na kameni na vrchu Homole oslovil Jiříka stařeček jménem Osud a předpověděl mu, že bude králem, neboť je vyvolen řídit českou zemi po smrti panujícího krále Ladislava Pohrobka. Jiřík starce napomenul, aby se nerouhal, že to stejně není možné, neboť není královské krve a Ladislav je mnohem mladší než on. A podotkl, že raději by zemřel on sám než mladičký král Ladislav. Proroctví starce se však vyplnilo. Ladislav Pohrobek roku 1457 zemřel v sedmnácti letech na zhoubnou nemoc a českým králem byl zvolen Jiřík Poděbradský, jak jasnozřivě zvěstoval stařeček!