JIŘÍ FALTUS

František Uher: 80 let!

František Uher se narodil 1. března 1936 v Havlíčkově Brodě, kde žije dosud. Po studiu na gymnáziu a Pedagogickém institutu učil v rodišti na zvláštní škole při psychiatrické léčebně. Publikovat začal v roce 1976 v nakladatelství Kruh v Hradci Králové ve sborníku Setkání. V roce 1979 mu vyšel první detektivní příběh.

Vydal již na 80 titulů, z toho nejvíce detektivních románů a povídek (dva krimi romány pod pseudonymem Sinnuhet Zaki), několik sbírek poezie pro dospělé, jednu knížku básní pro děti, svazek školních perliček a pět svazků aforismů. V novinách a časopisech publikoval dalších 11 prozaických titulů na pokračování a neuvěřitelné množství povídek, fejetonů, recenzí, básní a aforismů. Autorsky se též podílel na řadě sborníků. Televize Nova využila jeho námětu v realizaci detektivního příběhu v seriálu Modrava.

Za svoji literární tvorbu získal řadu ocenění, např. třikrát Cenu Eduarda Fikera, dvakrát Cenu Havrana, bronzovou sošku Havrana, Cenu Unie spisovatelů, 1. cenu v soutěži O poklad byzantského krále, Cenu Agathy Christie a mnohá další.

Autor je členem Unie českých spisovatelů, Obce spisovatelů, Východočeského střediska spisovatelů a české sekce autorů detektivní a dobrodružné literatury AIEP. V pardubickém středisku je členem výboru, vedoucím literární sekce a oblasti Vysočina, redaktorem bulletinu Kruh.

Uhrova tvorba má přes svůj velký tvůrčí záběr vysokou literární úroveň, je výrazově bohatá a stylisticky dokonalá. Jako citlivý, ale i kritický pozorovatel života stojí vždy na straně spravedlnosti a díky své laskavé a přirozené moudrosti, skromnosti a jemnému, nevtíravému humoru je v literárním i občanském životě silnou osobností, jehož tvorba vešla do širokého obecného povědomí a stala se stálou inspirací ostatním. S porozuměním pomáhá při řešení běžných problémů a osudových těžkostí spoluobčanů.

V roce 2011, u příležitosti svých půlkulatin, odpověděl na dotaz o inspiraci své tvorby:

„Nelze kráčet ulicí života a bez povšimnutí míjet společenské události, chodce a jejich osudy.“

František Uher ve své loňské sbírce sporadicky pěstované experimentální poezie Obeplouvání ostrova (Alfa-Omega, il. Věra Martinková), takto výstižně přeneseně nazývá naši lidskou vlastnost „chození kolem horké kaše“, kdy místo skutečného řešení problémů rozhodnými činy měníme alespoň směr jejích míjení – zleva doprava / zprava doleva: „sami sebou jsme si jisti / horší to být nemůže“.

Zdánlivě jednoduché poetické „hříčky“ hry se slovy, jsou nejen nositeli moudrých myšlenek poukazujících na vzrůstající protiklady doby, navíc zesílené jejím obrazným vyjádřením, zpravidla pomocí netradičního využití tradičního obsahu, stylu a postupu (Konec vorařů, Základ současné morálky, Chudoba apod.). Akutní nebezpečí spojením dvou stejných písmen dostává text zcela protichůdný, ale aktuální náboj zesiluje výrazně sdělované souvislosti skutečnosti.

V podobném nadhledu a zaujetí pro hledání nekonvenční formy výpovědi o naší vážné hře na život, promlouvá autor často pomocí ironie a jazykové vynalézavosti, sdělně a srozumitelně, s vážným a jasným záměrem a dobově aktuálním obsahem, burcujícím proti postupujícímu rozkladu duchovních a mravních hodnot, rovněž v sympaticky vypraveném a úvodním slovem vydavatelky Věry Kopecké uvedeném svazku Absolutní rovnodennost (Broumov, 2015, fotografie V. Kopecká), rovnoměrně rozloženém do času světla a stínů.

Verše se pohybují a čerpají ze světa, jenž v tvorbě Františka Uhra není cizí, ať jde o témata či jejich formu zpracování, což mu plně dovoluje jeho lidská vyhraněnost, literární zralost a pevný názorový profil. Vedle motivů se sociálním, morálním i politickým pozadím jsou mnohá čísla přitažlivá i svým dramatickým dějem, fantazií a hlubším smyslem, přiblíženým leckdy humornější notou. Sbírka vyjadřující autorovu zkušenost a odpovědnost z tvorby nezapře své poslání plnit společenskou funkci v odkazech na realitu a obraz duševního stavu člověka. Dokáže čtenáře zaujmout poukazováním na „Obtíže hor (jež) jsou za námi, (ale i) na obtíže rovin před námi“ (b. Zjištění), a to i přesto, že jako málokterý z autorů nepodlehne planému rozumování a poučování. Verše jsou hutné, úsporné a sevřené, přesně mířené, takže z nich lze čerpat nejenom řadu podnětů, ale i objevovat skryté souvislosti „nejen proti někomu a něčemu, též proti sobě“.

Sbírka, tak jako vždy se v díle Františka Uhra děje, vychází z běžného života lidí, ze zážitků a pozorování, zkušeností a stálého hledání, žánrovou a námětovou pestrost nevyjímaje, při důrazu na srozumitelnost sdělovaného a schopnost vnímat blízké problémy bez používání velkých slov (b. Pozor hodný pes, Prozření, Vítání pohrom, Boření pevností aj.). Tak, ať již jde o jeho básnické experimentování, nebo odvážná a vážná vyjádření, obojí jen dokazuje účast na všem, co lidé době a doba lidem přinášejí, čím se poznamenávají. Lidský osud a stav světa je vším. Sluší se poznamenat, že formát ani rozsah sbírky jejímu básnickému poselství nemůže ubrat nic ze silné angažovanosti, natož na významu:

/... rodná země / křehne / to každý vidí /

prahne / po podobě slušných lidí /

(b. Nářek rodné země).

Slova Věry Kopecké z úvodu Absolutní rovnodennosti jsou v Uhrových cestách člověka potvrzením jejich platnosti.

Koncem minulého roku se po čtyřech sbírkách aforismů vydaných mezi léty 2006-2012 v nakladatelství Alfa-Omega, objevil jejich další, pátý svazek Poslední bitva (ilustrovala opět Věra Martinková). Znovu zde autorovi jde o hledání pravdy o životě ve snaze dobrat se srozumitelných odpovědí jak na otázky srdce, tak rozumu a dobře mířenými moralitami sahat do našeho svědomí v době výkyvů neklidného času, osobní angažovanosti a prožitků života:

„Kdykoli padne režim, mluví se o revoluci, svobodě a demokracii,

ale vždycky jde především o majetek.“

Podnětů k zamyšlení se s odvahou mířit vždy k podstatě a být aktuální i nadčasový je zde celá řada, převážně ale vždy se zaměřením na naše slabosti, kdy autor nechce být pouhým pozorovatelem, ale snaží se vyvolat reakci tím, že mluví otevřeně a jasně:

„Dneska musí vynášet i humanita.“

Řečeno stručně a výstižně. Již takovýto výrok je sám o sobě činem, protože mnoho věcí se dnes jeví jinak, než jsou ve skutečnosti. Takže nejen k zamyšlení! Škoda, že se podobných absurdností jako tento výrok nedočteme běžně nejen v denním tisku (s výjimkou Obrysu-Kmene a LUKu), aby oživila nudnou žurnalistiku, ale ani v literárně zaměřených periodikách (jako bývalý Host do domu, Plamen apod.):

„Slušní lidé nikoho nezajímají. O darebácích se natáčejí seriály.“

František Uher, což je obdivuhodné u úspěšného prozaika, se zde opětovně představuje jako mistr srozumitelné a prosté aktuální zkratky, ostrého myšlenkového náboje a s pečetí podtrhující vážnost obsahu mezi mnoha existujícími pahodnotami:

„Úřad práce: Lidský antikvariát.“

Neotřelý a výstižný postřeh s více významy ze života kolem nás, vypovídající jasně a zhuštěně o situaci daleko více než rozsáhlé komentáře. Je to obraz reality nepostrádající ani satirický tón a potřebnou věcnost v konfrontaci s falešnými utopickými proklamacemi, sloužícími k odpoutání pozornosti od dobou poznamenaných osudů na jedné straně, rozpory a životem politicky a ekonomicky svázaných elit, povětšinou s vyloučením mravních hodnot z veřejného prostoru:

„Šťastný národ, který má hodně vzdělaných a málo politiků!“

Vědomí ohroženého lidství je trvalým zdrojem a výchozím bodem Uhrovy tvorby (připomeňme alespoň významnou básnickou skladbu Unavené údolí) a s tím související úporné hledání pevných bodů k obraně života a obnově řádu jistoty, za něž cítí osobní odpovědnost:

„Válka je nejběžnější způsob oživování ekonomiky.“

I tato bibliofilie nejen že prohlubuje a dotváří autorův profil, ale potvrzuje především oprávněnost jeho usilování o výraznou účast ve hře na lež a pravdu, jíž chce být plnoprávným a aktivním účastníkem. Jeho aforismy mluví proto otevřenou, jasnou řečí kladoucí otázky, dokud je čas na ně odpovědět činy.