VĚRA BERANOVÁ
Přednedávnem zemřel významný intelektuál Umberto Eco. Intelektuál v tom pravém slova smyslu. Estetik, filozof, semiolog, spisovatel, kterému se podařilo splnit si odvěkou touhu opravdových intelektuálů. Tím, a to již od dob antických filozofů, byla schopnost uplatnit své myšlenky v co nejširším okruhu svých současníků, nejen v uzavřeném akademickém prostředí. To se mu bezezbytku podařilo, o čemž svědčí respekt, který si vysloužily jak jeho texty odborné z oblasti estetiky, kulturní antropologie, teorie a dějin literatury a dalších příbuzných oborů, ale především jeho činnost literární.
IRENA ŽANTOVSKÁ a PETR ŽANTOVSKÝ
Při pohledu na truchlivou mapu českých médií se neustále vrací tatáž otázka: hrozí nám médiokracie? Je to už skutečně tak, že realitu reálnou nahrazuje nebo z velké části už nahradila realita virtuální, mediální? Je to tak, že média a lidé v nich určují, co se stane, proč se to stane, s jakými důsledky, kdo bude vítěz a kdo poražený?
V posledních několika letech zapnul Karel Sýs svůj básnický turbomotor na vysoké obrátky – po 260tistránkové Apokalypse podle Joba (2013) a 60tistránkových Třech vzkazech spáčům (2015) vypravil ke čtenářům poezie 220tistránkový svazek Básně všeho druhu. Po dvou knihách plných skepse ze stavu současného světa, až starozákonně rozhněvaných, dostáváme do rukou knihu chlapecky něžnou, nostalgickou, inspirovanou vzpomínáním na dětství a mládí, na básníkovy nejbližší, na jeho lásky a nelásky. Místo hněvu je tu základní emocí smutek, smutek z příliš prchavého času, který nám bere vše, co jsme milovali. Není to však poezie lítostivá, ani ufňukaná – už proto, že Karel Sýs je i v této knize mistrem překvapivých metafor. A pokud je pravda, že autor je pouhým zapisovatelem veršů, které mu diktuje Hospodin, je třeba konstatovat, že Nejvyšší capo di tutti capi je v dobré básnické kondici.
JIŘÍ ŽÁČEK
x
Nemíním rozšiřovat počet obsáhlých nekrologů, které zaplavují a zaplavily různá periodika, včetně českých. Jistě by bylo možné znovu analyzovat jeho díla vědecká a hlavně prozaická, románová, počínaje slavným Jménem růže, Foucaultovým kyvadlem, možná ještě zdařilejším, k dalším textům, které takový ohlas neměly, počítaje v to asi i Pražský hřitov. Snad by jen stálo za připomenutí, že Eco je autorem Estetiky Tomáše Akvinského, která v anglickém překladu obletěla svět na sklonku 80. let 20. století, předtím na Yale vydaná knížka o umění a kráse ve středověku, Otevřené dílo, sémiotická kniha o čtenářství, která vyšla také v Bloomingtonu roku 1979, jeho zásah do teorie románu, ač lze mít k jeho úvahám výhrady, slavné jsou jeho dějiny ošklivosti i jeho text Jak napsat diplomovou práci, jeho sémiotické studie. Skoro to svádí ke kacířskému názoru, že možná v hodnocení potomků z jeho díla přežijí právě tyto odborné texty – psané svěžím jazykem – než jeho beletrie.
RADOVAN RYBÁK
Je těžké si připustit fakt, že žijeme ve státě, kde je možné, aby studenti bili, zamykali ve třídě, a nakonec i utýrali kantorku učiliště, aniž by si někdo kompetentní třeba jen všiml toho, co se děje a včas zakročil. V drtivé většině případů si lhostejné okolí všimne až smrti uštvaného člověka. A pak se obvykle o mrtvé oběti říká něco v tom smyslu, že byl příliš velký dobrák, který až moc důvěřoval lidem. Zmíněná kantorka byla tedy dobračisko.
FRANTIŠEK DOSTÁL
Jsem toho mínění, že se určitě dostaví půvabné jarní dny plné dívčích úsměvů a lidí posedávajících za slunečního svitu, dokonce s rozečtenou knihou, na lavičkách na stráních Petřína, ale i jinde. Ne, jaro nedokáže zrušit usnesení žádné politické strany!
ZDENĚK HRABICA
Jedním ze symptomů národní hrdosti je pro mne literární existence Josefa Švejka. Jedním ze symptomů mé politické odevzdanosti je Strana mírného pokroku v mezích zákona, která mne ani jednou, na rozdíl od jiné strany, nikdy a ničím nepotrestala za mé skutky a za mé nezřízené švejkovské vylomeniny.
PAVOL JANÍK
Aktuálne politické dianie, založené na formálnej demokracii a reálnej moci politických strán (najmä ich sponzorov), má čoraz výraznejšie črty podceňovania verejnosti, ktorej účasť či neúčasť na voľbách naozaj nemá nijaký vplyv na správu štátu.
FRANTIŠEK UHER
Ztráta identity
Znal portugalštinu. Četl portugalské noviny a časopisy. Přeložil do češtiny řadu odborných textů, dvě sbírky básní a tři romány. Stal se uznávaným znalcem portugalské literatury. Když přiletěl do Lisabonu, nedomluvil se ani s celníky na letišti. Jeden jej oslovil česky, jeho předkové opustili vlast před sto lety, ale ještě uměl Utíkej Káčo a Hej Slované. Doprovodil muže znalého portugalštiny až na stanoviště taxi a posmutněle pravil: „Milý pane, tady už je to stejné jako všude jinde, domluvíte se pouze anglicky!“
JIŘÍ FALTUS
František Uher: 80 let!
František Uher se narodil 1. března 1936 v Havlíčkově Brodě, kde žije dosud. Po studiu na gymnáziu a Pedagogickém institutu učil v rodišti na zvláštní škole při psychiatrické léčebně. Publikovat začal v roce 1976 v nakladatelství Kruh v Hradci Králové ve sborníku Setkání. V roce 1979 mu vyšel první detektivní příběh.