ZDENĚK HRABICA

Jedním ze symptomů národní hrdosti je pro mne literární existence Josefa Švejka. Jedním ze symptomů mé politické odevzdanosti je Strana mírného pokroku v mezích zákona, která mne ani jednou, na rozdíl od jiné strany, nikdy a ničím nepotrestala za mé skutky a za mé nezřízené švejkovské vylomeniny.

Žijeme pospolu a věrni bok po boku jeden druhému, už celý vcelku dlouhý společný život. Knihy, videokazety a CD o něm zaplňují několik poliček mé domácí knihovny, sblížily mne s lidmi, kteří mají Josefa Švejka i nadevšecko Jaroslava Haška ve svém těle a v krvi.

S Haškovým vnukem Richardem a s vnučkou Barbarou, rozenou Haškovou, s Josefem Kobrou Kučerou, Jiřím Hájkem, Fedorem Soldánem, Zdeňkem Hořením, Josefem Ladou jr., Antonínem Kachlíkem, se švejkology a haškology Leszkem Mazanem a Radko Pytlíkem, Zdenou Ančíkem, Stanislavem Antonovem, Sergejem Nikolskim, Františkem Cingrem, Františkem Drašnerem, Vladimírem Stejskalem, s lipnickými pamětníky, se sochařem Radkem Dvořákem, autorem Hlavy XXII a ztvárnění v haškovském pojetí lipnických lomů mne pojí něco stejně pevného jako lipnická žula. Jsou jich už malé batalióny, kamarádů, kteří se stali mou spřízněnou duší.

Od Przemyslu, přes Sanok, Krakov až po pražskou Školskou ulici i Lipnici nad Sázavou. Ta místa se pro mne stala už dávno posvátnými vábničkami. Jinak být ani nemůže.

S oběma blahoslavenými muži – Haškem a Švejkem jsem překročil hranice Slovenska, Ruska i Polska. Pokaždé mne potěší všechno, co se kolem těchto velkých postav Haška a Švejka jenom šustne. S tolika lidmi mě Švejk i Hašek spojují, bez nich by můj život nemohl být nikdy naplněn obrovitou hloubkou a rozsahem.

Teď zrovna mám velkou radost, že díky čilému Radioservisu máme na stříbrném podnosu další úžasnou novinku. Je jím skoro dvacetihodinová CD nahrávka Haškových Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války s hlasem herce Oldřicha Kaisera. Důstojně se připojuje ke gramofonovým deskám s hlasy klasiků – Karla Högra, Jana Pivce, Jana Wericha. Josefa Somra, Pavla Landovského. A to mi nestačí údiv nad filmovými rolemi v Osudech dobrého vojáka Švejka Rudolfa Hrušínského, Miloše Kopeckého a Františka Filipovského.

Řekl bych, že Jaroslav Hašek stál i u mého dlouholetého přátelství a činorodého dopisování si s velkým ruským spisovatelem Valentinem Rasputinem, který sdílel střechu nad hlavou ve stejné irkutské ulici 5. armády, kde působil jednu dobu v politickém oddělení Rudé armády i Jaroslav Hašek. Bylo to v domě, kde je dneska irkutské Divadlo malého diváka. Hašek v té době bydlel v ulici Dektěvské, číslo 4.

Tvůrci nového rozsáhlého CD Osudů dobrého vojáka Švejka v interpretaci Oldřicha Kaisera, v režii Markety Jahodové, zvolili na rozdíl od předcházejících ztvárnění Haškova díla do rozčlenění v samostatných dvaceti a dvaadvaceti zastaveních. V dramaturgii Miloše Doležala, v hudbě Johna Gollwella Jde se do toho, ve fragmentech vojenských a lidových písní, v doprovodu heligonky pražského hospodského harmonikáře Josefa Čečila a za zpěvu Josefa Čečila a Oldřicha Kaisera odvedli během dvou let skvostnou práci. Uznání si zaslouží i produkce a redakce přebalu Bohdany Pfannové a designu Aleny Nievaldové.

Radost pro bystré oči a vytříbený sluch. Myslím, že nemáme konkurenci v moderním přiblížení Haškova díla čtenáři a posluchači v jazyce matky, který darovala Jaroslavu Haškovi jeho maminka Kateřina Jarešová-Hašková z Krče u Protivína.

Sláva mu, sláva mu, on je pašák!