ZDENA BROŽOVÁ

Z připravované sbírky Něha v bodláčí

 

Převážně rozvážně

Víc tělem žena zmůže muže

v ringu lidského soužití

Slovo je levná lichá třpytka

na tu se chytrák nechytí

 

A co by taky stejným zbožím

měl doplňovat vlastní krám

Já žena moudrosti se kořím

On na blůzce mým patentkám

 

Miláčku

Miláčku smím už

že už smím

vystihnout rytmus tvého dechu

našla jsem neotřelý rým

v chaosu večerního spěchu

 

Miláčku smím už

že už smím

splynout jak leknín na hladině

kořeny pevně zapustím

já ve tvém ty v mém

vlhkém klíně

 

Pojízdná sběrna

Snad duše muže za to nemůže

že brzy zapomíná na růže

snad duši muže ani nevadí

když ji do sběru vyřadí

 

Má duše je stejně černá

to bude pojízdná sběrna

 

Slušně

To křehké slovo miláčku

létalo kolem s útočností sršně

ať dělám co dělám

ze mne zní leda slušně

 

Tak říkám: Lásko

kvetou ve mně bezy

Proč by měl čmelák držet půst

Tak říkám: Lásko

postůj na mé zemi

 

Za záclonou

Povysaď mne

stáhnu ten bílý mrak

hustou mlhavou záclonu

co výhled mravokárcům kazí

Je konec pantomimy

můžem zůstat nazí

 

Že už ne? Škoda

Co lidská hloupost nezastaví

odnese časem voda

 

Marnost

Vanitas vanitatum

ty nedáš na rozum

ztřeštěný blázne

kam táhneš tu káru

plničkou citů

 

Kdo raduje se

z nechtěného daru

jakoby‘s píšťalu

chtěl školit na fanfáru

 

A ty to zkoušíš zas a zas

et omnia vanitas

 

Rozcestí

Už nejsme včerejší

a ještě nejsme příští

to naše stíny

se o sebe tříští

a spolykaná slova dusí

ze šlápot u dveří čtu si

odchody kdoví kam

 

Nikdy se nezeptám

 

Náš čas už nemá stejnou míru

mne cosi vodí po papíru

a cosi v dětství navrací

 

Marné je varovat

že nad námi se

už Damoklův meč kymácí

 

Splín

Možná jen splín

jak je to slovo cizí

 

Rozmarýn možná

upředl mi vizi

tvých dlaní

A nechci se jí vzdát

 

Jenom ten noční chlad

přestaňme balit do cukrové vaty

 

Už vím

Už vím že vášeň

to koření lásky

v podpaží vláčí

mrzutost a vrásky

 

Už vím že věrnosti

té pralinky ctnosti

nikdy se nesmíš

najíst do sytosti

 

Když se jí přecpeš

tak žaludek bolí

vyléčíš ho pak

jenom solí

 

Šidítko

Prevíte živote Povídám mu

Už zase zkoušíš jak to ve mně chrčí

Vždyť já vím že tě neoklamu

šidítkem do náruči

 

Srdce si hledá něžnou práci

Já na dluhy žít nemohu

Nemohu splácet Proto vracím

nevyrovnanou zálohu

 

Na blumách

Po laně něhy někam do podkroví

šli jsme si lámat srdce perníkový

Kus za kus Nebylo to z hladu

Kradli jsme svorně Nevidím v tom zradu

 

Poptávka Zájem Neformální sumy

přes plot nás dráždí sousedovy blumy

Kousneš a vida Taky nedozrálá

I z cizího je sladká jedna z mála

 

Po čase

Dneska už vím

opily mne tvé ruce

vůní gumových rukavic

 

Dneska už vím

bylo to málo

spíše nic

 

Jenže když vklouzne

pod víčka mých víček

ta droga tajnou skulinou

Ztahaní tažní koně smyslů

známým pachem se pominou

 

Podestýlka

Prý jak si lehnem když si nastelem

starosti jiných do své vlastní hlavy

Nemůžu být tvý duši přítelem

Ty dnešní žena podceňuješ mravy

 

Mám nohy v teple Jen tvý slova studí

kladeš je před vstup jako rohožku

Já jsem si chtěla sáhnout na osrdí

a zatím jenom dráždím pokožku

 

Kocovina

Já tě mám znát?

Kde jsem tě poznala?

Snad se to s tebou

potkal někdo jiný

Nejspíše jsem se probrala

z páteční kocoviny

 

Ta moje paměť

jenže celkem vzato

bylo-li cosi

nestálo to za to

 

Šanson o domě

Měla jsem domek s vykládaným stropem

Byla tam zima tak teď jedu stopem

za teplem jako tažní ptáci

hledat si hnízdo s místem pro legraci

 

Měla jsem děti mám jich bídně půlku

mý srdce na ně tajně čeká v důlku

chtěla jsem vždycky dětí velkou kupu

teď místo na mne myslí na chalupu

 

Věřte mi lidi stavte malý domy

do těch se vejde člověk třeba chromý

tam aspoň každý v tomhle dnešním chvatu

na vlastní patě cítí druhou patu

 

Věřte mi lidi stavte malý domy

do těch se vejde člověk třeba chromý

musíš tam sice nosit hlavu níž

zato tam lidi mají k sobě blíž

 

Zbytnělá hořkost

Mlč říkávala babička

a tak se mi pod jazykem

hromadilo svinstvo

 

Rostlo a bubřelo

a já ho ne a ne vyplivnout

 

Možná jsou lepší poplivané chodníky

než zbytnělá hořkost

 

Milosrdná lež

Už větřím pach zdechliny lži

schované pod milosrdnou zástěru

to lépe snáším nevěru

to lépe snáším ponížení

iluze naděje si cení

snad ti co nevědí už kam či kudy

to já chci ještě prolézt moje Brdy

z Třemošné hledat kostel Hluboše

dostavět kulturák a tisíc básní

dát do knihy anebo do koše

 

Návštěvní hodina

Když stonal synek

tak jsem vyseděla

v posteli dolík

Jak by ne

Osika se mnou rozechvěla

To žádnou mámu nemine

 

Teď stůňu sama

a má touha

v pozoru stojí u dveří

Zkouším si staré zaklínadlo

Sezame tak už otevři!

 

Síto

Nosím si s sebou inkognito

docela obyčejné síto

z úrody zrnka

beze spěchu

prosívám sítem

neúspěchu

Nechám co zbyde

na zbytek dám slevy

iluze přátele a plevy

 

Nic není zadarmo

Nic není zdarma

to jenom podávané ruce

soukají mucholapky pavučin

 

Sáhneš a už jsi jako kukla

ze které motýl nevyletí

 

Škoda těch křídel

které mohly unést

z lektvaru múzy

vína víc než pro dva

 

Dvojí pohled

Já ty a jeden rajský dům

a schody k němu jako do nebe

stařenka křížala tam stoupá k andělům

 

Má křídla Vidíš? Vidíš hůř

jinak je pro mne jinak pro tebe

Zvedá ji jako pápěří

jak jen je krásný tou svou zátěží

 

Vidíš to jinak

Nebude to věkem

Chlap žasne nad dílem

já žena nad člověkem

 

Přání

Přávala jsem si vidět pyramidy

proud Niagary Notre Dame

ulice přepychu i bídy

všechno mi zkazil jeden klaun

 

Řekl mi „Přej si co tu nebylo!“

přefoukl balón štěstí

To moje by se ukrylo

v jediné lidské pěsti

 

Bezesná noc

Spát na myšlence je spát na hrášku

za tebe nikdy nikdo nevysloví

nechceš si přiznat porážku

a tak bdíš dokud věta neovdoví

 

Když se ti osud pozastaví

žiješ v ní cizí životy

leckterá sloka jimi spraví

vtíravý pocit nicoty