ZDENA BROŽOVÁ
Z připravované sbírky Něha v bodláčí
Převážně rozvážně
Víc tělem žena zmůže muže
v ringu lidského soužití
Slovo je levná lichá třpytka
na tu se chytrák nechytí
A co by taky stejným zbožím
měl doplňovat vlastní krám
Já žena moudrosti se kořím
On na blůzce mým patentkám
Miláčku
Miláčku smím už
že už smím
vystihnout rytmus tvého dechu
našla jsem neotřelý rým
v chaosu večerního spěchu
Miláčku smím už
že už smím
splynout jak leknín na hladině
kořeny pevně zapustím
já ve tvém ty v mém
vlhkém klíně
Pojízdná sběrna
Snad duše muže za to nemůže
že brzy zapomíná na růže
snad duši muže ani nevadí
když ji do sběru vyřadí
Má duše je stejně černá
to bude pojízdná sběrna
Slušně
To křehké slovo miláčku
létalo kolem s útočností sršně
ať dělám co dělám
ze mne zní leda slušně
Tak říkám: Lásko
kvetou ve mně bezy
Proč by měl čmelák držet půst
Tak říkám: Lásko
postůj na mé zemi
Za záclonou
Povysaď mne
stáhnu ten bílý mrak
hustou mlhavou záclonu
co výhled mravokárcům kazí
Je konec pantomimy
můžem zůstat nazí
Že už ne? Škoda
Co lidská hloupost nezastaví
odnese časem voda
Marnost
Vanitas vanitatum
ty nedáš na rozum
ztřeštěný blázne
kam táhneš tu káru
plničkou citů
Kdo raduje se
z nechtěného daru
jakoby‘s píšťalu
chtěl školit na fanfáru
A ty to zkoušíš zas a zas
et omnia vanitas
Rozcestí
Už nejsme včerejší
a ještě nejsme příští
to naše stíny
se o sebe tříští
a spolykaná slova dusí
ze šlápot u dveří čtu si
odchody kdoví kam
Nikdy se nezeptám
Náš čas už nemá stejnou míru
mne cosi vodí po papíru
a cosi v dětství navrací
Marné je varovat
že nad námi se
už Damoklův meč kymácí
Splín
Možná jen splín
jak je to slovo cizí
Rozmarýn možná
upředl mi vizi
tvých dlaní
A nechci se jí vzdát
Jenom ten noční chlad
přestaňme balit do cukrové vaty
Už vím
Už vím že vášeň
to koření lásky
v podpaží vláčí
mrzutost a vrásky
Už vím že věrnosti
té pralinky ctnosti
nikdy se nesmíš
najíst do sytosti
Když se jí přecpeš
tak žaludek bolí
vyléčíš ho pak
jenom solí
Šidítko
Prevíte živote Povídám mu
Už zase zkoušíš jak to ve mně chrčí
Vždyť já vím že tě neoklamu
šidítkem do náruči
Srdce si hledá něžnou práci
Já na dluhy žít nemohu
Nemohu splácet Proto vracím
nevyrovnanou zálohu
Na blumách
Po laně něhy někam do podkroví
šli jsme si lámat srdce perníkový
Kus za kus Nebylo to z hladu
Kradli jsme svorně Nevidím v tom zradu
Poptávka Zájem Neformální sumy
přes plot nás dráždí sousedovy blumy
Kousneš a vida Taky nedozrálá
I z cizího je sladká jedna z mála
Po čase
Dneska už vím
opily mne tvé ruce
vůní gumových rukavic
Dneska už vím
bylo to málo
spíše nic
Jenže když vklouzne
pod víčka mých víček
ta droga tajnou skulinou
Ztahaní tažní koně smyslů
známým pachem se pominou
Podestýlka
Prý jak si lehnem když si nastelem
starosti jiných do své vlastní hlavy
Nemůžu být tvý duši přítelem
Ty dnešní žena podceňuješ mravy
Mám nohy v teple Jen tvý slova studí
kladeš je před vstup jako rohožku
Já jsem si chtěla sáhnout na osrdí
a zatím jenom dráždím pokožku
Kocovina
Já tě mám znát?
Kde jsem tě poznala?
Snad se to s tebou
potkal někdo jiný
Nejspíše jsem se probrala
z páteční kocoviny
Ta moje paměť
jenže celkem vzato
bylo-li cosi
nestálo to za to
Šanson o domě
Měla jsem domek s vykládaným stropem
Byla tam zima tak teď jedu stopem
za teplem jako tažní ptáci
hledat si hnízdo s místem pro legraci
Měla jsem děti mám jich bídně půlku
mý srdce na ně tajně čeká v důlku
chtěla jsem vždycky dětí velkou kupu
teď místo na mne myslí na chalupu
Věřte mi lidi stavte malý domy
do těch se vejde člověk třeba chromý
tam aspoň každý v tomhle dnešním chvatu
na vlastní patě cítí druhou patu
Věřte mi lidi stavte malý domy
do těch se vejde člověk třeba chromý
musíš tam sice nosit hlavu níž
zato tam lidi mají k sobě blíž
Zbytnělá hořkost
Mlč říkávala babička
a tak se mi pod jazykem
hromadilo svinstvo
Rostlo a bubřelo
a já ho ne a ne vyplivnout
Možná jsou lepší poplivané chodníky
než zbytnělá hořkost
Milosrdná lež
Už větřím pach zdechliny lži
schované pod milosrdnou zástěru
to lépe snáším nevěru
to lépe snáším ponížení
iluze naděje si cení
snad ti co nevědí už kam či kudy
to já chci ještě prolézt moje Brdy
z Třemošné hledat kostel Hluboše
dostavět kulturák a tisíc básní
dát do knihy anebo do koše
Návštěvní hodina
Když stonal synek
tak jsem vyseděla
v posteli dolík
Jak by ne
Osika se mnou rozechvěla
To žádnou mámu nemine
Teď stůňu sama
a má touha
v pozoru stojí u dveří
Zkouším si staré zaklínadlo
Sezame tak už otevři!
Síto
Nosím si s sebou inkognito
docela obyčejné síto
z úrody zrnka
beze spěchu
prosívám sítem
neúspěchu
Nechám co zbyde
na zbytek dám slevy
iluze přátele a plevy
Nic není zadarmo
Nic není zdarma
to jenom podávané ruce
soukají mucholapky pavučin
Sáhneš a už jsi jako kukla
ze které motýl nevyletí
Škoda těch křídel
které mohly unést
z lektvaru múzy
vína víc než pro dva
Dvojí pohled
Já ty a jeden rajský dům
a schody k němu jako do nebe
stařenka křížala tam stoupá k andělům
Má křídla Vidíš? Vidíš hůř
jinak je pro mne jinak pro tebe
Zvedá ji jako pápěří
jak jen je krásný tou svou zátěží
Vidíš to jinak
Nebude to věkem
Chlap žasne nad dílem
já žena nad člověkem
Přání
Přávala jsem si vidět pyramidy
proud Niagary Notre Dame
ulice přepychu i bídy
všechno mi zkazil jeden klaun
Řekl mi „Přej si co tu nebylo!“
přefoukl balón štěstí
To moje by se ukrylo
v jediné lidské pěsti
Bezesná noc
Spát na myšlence je spát na hrášku
za tebe nikdy nikdo nevysloví
nechceš si přiznat porážku
a tak bdíš dokud věta neovdoví
Když se ti osud pozastaví
žiješ v ní cizí životy
leckterá sloka jimi spraví
vtíravý pocit nicoty