LUBOMÍR MAN
Jistě, proč by měl tento vynález, určený zatím jen pro školní vzdělávání a spočívající v myšlence, že kantoři nemají učit jen ve třídách, v nichž je mentální a vědomostní úroveň žáků co možná nejvyrovnanější, jak to až dodneška coby nejzákladnější podmínku vzdělávacího úspěchu vyžadovala pedagogická věda (školní třída je stejně výkonový kolektiv jako třeba fotbalové mužstvo, symfonický orchestr či parta kuchařů), ale teď tedy (nově), mají působit i v čemsi přesně opačném. Totiž ve třídách, složených ze žáků všech úrovní, včetně žáků s lehčím mentálním postižením, rovnajícím se lehké debilitě. Tak se to teď od nich nejnověji vyžaduje a tak to též hlásají experti České odborné společnosti pro inkluzívní vzdělávání (ČOSIV). A dodávají, že toto tzv. inkluzívní vzdělávání je prý v demokratické společnosti nezbytné, je pro ni zásadní a nedá se zastavit.
Dobře, když se to nedá zastavit, tak se to nedá zastavit, to se nedá nic dělat. Ale vlastně proč by se to taky mělo zastavovat? Je-li to dobré pro školu, jistě se to osvědčí i jinde. Např. ve sportu. Tak třeba z našeho druhého mužstva Meteoru, které teď hraje divizi, odebereme celou záložní řadu, a místo ní tam strčíme dva nejslabší hráče z rezervy a ještě někoho ze starých pánů, nejraději takového, co kulhá. Uvidíme, co to s mužstvem udělá. My nejsme žádní páprdové a jsme novým myšlenkám otevření.
Anebo u nás v kolínském orchestru. Řekněte mi, prosím vás, proč by tam roky měli hrát pořád ti stejní. Proč ho nedoplnit třeba pár kluky z druhého ročníku hudebky. Já vím, hrají většinou tak, že to rve uši, ale právě tohle možná dodá orchestru osvěžující zvuk. Věřte tomu, tohle dopředu nikdy nedokážete odhadnout.
Anebo kuchaři u nás v Alcronu. Jistě, říká se, že je to evropská špička. Ale dejte mi pokoj se špičkami, já bych tam dal radši pár holek z hospodářské, co se zrovna učí vařit. Bylo by to nové, nezvyklé, Pražáci by si zvykli, a zahraniční hosté? Čert je vem, ať si zvykají taky. Mají žaludky jako my.
Tyhle řeči svých představených poslouchali trenér Meteoru, šéfdirigent kolínského orchestru a šéfkuchař hotelu Alccron, a přál bych vám vidět, jak během těch hovorů kroutili očima, protahovali obličeje a brunátněli. A najednou vám z nich jako jedním dechem i duchem vyrazilo, že jestli se tyhle strašidelné capiny, co si právě vyslechli, míní vážně, okamžitě a na místě podávají všichni tři výpověď.
No vidíte, ale kantoři ne, ti se zachovají jinak, ti to skousnou, jak skousli až dosud vše, co jim vrchnost přikazovala, a s nimi to skousne i veřejnost, vláda, školský výbor sněmovny atd. A víte proč? Protože co je prosím vás taková prkotina, jako je vzdělanost národa, proti záležitostem, jako jsou sportovní úroveň fotbalového klubu Meteor, umělecká úroveň kolínského orchestru a dobrá chuť jídel v hotelu Alcron?