MILAN BLAHYNKA

Bohumír Kolář,iniciátor a spiritus rector Literárního klubu Olomouc, který rozvíjel po řadu let bohatou kulturní činnost včetně ediční a ukončil svou existenci, až už jeho zakladatel ze zdravotních důvodů nemohl v jeho vedení pokračovat a nenašel podobně zapáleného a obětavého následovníka, ani nyní ještě nesložil ruce v klín a žije soustavným ironickým až sarkastickým glosováním událostí a situace v městě, kraji, státě, světě, a tyto své komentáře veršem zpřístupňuje týden co týden díky Internetu. Nyní žeň jediného roku, svých pět set (!), totiž D NETUCTOVÝCH MYŠLENEK Z ROKU MMXIV (výtvarný doprovod Vladimír Halla, 156 s.) vydal nákladem vlastním jako knihu čtvercového formátu s nápaditou grafickou úpravou Ivany Perůtkové.

Hned v první glose tne Kolář do živého – neustálého vybírání peněz tu na charitu, tu na operaci gorilího samečka Míťu: „Peníze se točí a nikdo neví jak, / někdo dostane a o druhého se pokouší šlak. / Kdo má publicitu, o toho se osud poměrně dobře postará, / kdo ji nemá, bývá odvezen na márách.“ A po tomto komentáři k celoročnímu evergreenu poznámka ke dni: „Už pár dní se jenom sleduje, / jak pevně se koalice spojuje… / Jsou jisté pochyby, zda se slevní státní správa…“

Kolář ironizuje média přímo posedlá pomlouváním, všeobecnou korupci a zlodějny kryté imunitou, truchlivý osud dotací, prapodivnou justici a neustálé rozvírání propasti mezi bohatými a chudými. Pro akvizitéry nabízející údajně levnější energii má Kolář pojmenování „apoštolové lepších zítřků“ a věren trpkému poznání z jiného dne, že „máš-li obstát, nesmíš věřit ničemu! / Na každém kroku můžeš potkat ničemu“, zavírá před nimi dveře, což je „jediná svoboda, / jež“ mu „zbyla v této nejsvobodnější éře.“ V některých „netuctových myšlenkách“ (vyvíjejí se v žánr nazvatelný třeba „netuctáty“), je všecko už na začátku („Jak bláhové bylo věřit, / že chudoba cti netratí…/ Kolik už jejích nositelů skončilo na trati?“), jindy je epigramatický koncentrát v pointě: „Proti únavě máme drogy, ne však léčiva.“

Kolářova veršovaná publicistika disponuje uměním rýmu („vědí své“ : „své IQ“; „z takové bryndy“ : „se všemi Indy“), nemusela by je však opakovat („možné“ : „rožne“) a nejlepší bývá tam, kde je málomluvná: „Po volbách / zjistíš, že tě zvolený už dávno splách.“ D(=500) Kolářových netuctátů představuje vlastně důkladnou kroniku pocitů, postřehů, povzdechnutí a soudů o (ne)kvalitě života u nás v politicky zvlášť vyhroceném minulém roce.

Ve stejném, jen nepatrně menším čtvercovém formátu vydal Bohumír Kolář letos i tříarchový sešit OHLÉDNUTÍ PŘED CÍLOVOU PÁSKOU „z bezděčné tvorby“ své a svého přítele básníka a lingvisty Zdeňka Šišky (s ilustracemi Hany Hýžové a Kamily Hýžové); vzájemně dedikované verše uvádí Kolářova stať o dlouho utajeném Šiškovi básníkovi a uzavírá je Šiška odstavci o autorovi dříve vydaných souborů netuctových myšlenek; Koláře právem nazývá laskavým ironikem, který „se staví na stranu slabých a obelhávaných“.

Je smutné, že D netuctových myšlenek a Ohlédnutí před cílovou páskou jsem nezahlédl ani v olomouckých knihkupectvích, natož za hradbami města, až na malé zbytky sice fyzicky zaniklými, ale dnešními poměry na knižním trhu nově zdvíhanými.