VĚRA BERANOVÁ

Hledání odpovědí na otázku: Co po nás zůstane, z čeho si následující generace vytvoří představu o nás? Souvisí s další otázkou: Jak žili naši praprarodiče, a co po nich zůstalo?

Každá doba zanechává po sobě mnoho poselství, odkazů a tyto pozůstatky dob minulých jsou podmíněny mnoha faktory. Hraje zde velmi často roli náhoda, ale také někdy záměr, touha promlouvat k dalším generacím. Jak se ale vyznat v množství všeho toho, co nám naši předci zanechali, jak prostřednictvím těchto pozůstatků poznat a pochopit jejich životy, snažení, cíle? Historicky to byli soukromí sběratelé, kteří se o to snažili, v nové době se tohoto úkolu chopily instituce jako muzea, galerie, archivy, knihovny, které nejen sbírají všechny tyto odkazy minulosti, ale především se je snaží interpretovat, vykládat, pochopit a snad někdy dokonce si z nich vzít i poučení. Toto poučení má samozřejmě jak rovinu odbornou se svým odborným jazykem, ale také rovinu popularizační, která má za úkol zpřístupnit tyto „svědky starých časů“ nejširšímu publiku.

Prezentace výsledků práce odborných pracovníků a jejich popularizace může mít různou podobu. V zásadě jsou to instalace, výstavy, dokumentační materiály, knihy, katalogy, ale také rozhlasové, filmové záznamy, nesmíme opomenout ani reklamu, samozřejmě v té její pozitivní podobě.

Jedním z příkladů, kdy došlo k jedinečnému propojení odbornosti s populárním sdělením a to na nejvyšší úrovni je publikace SVĚDKOVÉ STARÝCH ČASŮ, 111 unikátů ze sbírek Olomouckého kraje. Vydal Olomoucký kraj, kdy Rada Olomouckého kraje vydáním této publikace splnila závazek daný v rámci svého volebního období.

Již na první pohled přitažlivá knížka představuje 111 unikátů, uměleckých a historických sbírkových předmětů v rámci olomouckého kraje, které jsou uloženy v různých zařízeních, jako je Archeologické centrum Olomouc, Muzeum a galerie v Prostějově, Muzeum Komenského v Přerově, Muzeum silnic ve Vikýřovicích, Vědecká knihovna v Olomouci, Vlastivědné muzeum Jesenicka, Vlastivědné muzeum v Olomouci, Vlastivědné muzeum v Šumperku. Pracovníci těchto organizací přístupnou formou seznamují čtenáře se sbírkovými předměty, s jejich příběhy, širším zařazením v rámci historického kontextu. O významu tohoto počinu, a to především v dnešní době, svědčí i velkorysost, s kterou byla určena cena knihy. Symbolicky činí 111 Kč, tedy tolik, kolik je zde prezentováno sbírkových předmětů. Kniha i při střízlivém odhadu představuje minimální hodnotu 900 až 1000 Kč. Její podstatně snížená cena umožňuje zakoupit si publikaci opravdovým zájemcům, pro něž by byla jinak finančně nedostupná.

Kdybychom chtěli čtenáři přiblížit některé ze „svědků starých časů“, tedy těch 111 vybraných sbírkových předmětů, budeme jistě na pochybách, které zvolit. Ještě komplikovanější výběr měli sami odborní pracovníci, členové redakční rady, před nimiž stál problém, jak vybrat z 2 613 355 sbírkových předmětů a z 2 188 930 knih právě těch 111, kterým se dostalo cti reprezentovat Olomoucký kraj.

S vědomím neúplnosti, nahodilosti se aspoň informativně podíváme na některé z nich. Pod názvem „Jak daleko vlastně došli římští legionáři“ představuje Archeologické centrum Olomouc pozůstatek boty, tedy historický dokument o existenci římského tábora na dnešním území Olomouce. A tak s mírou jisté nadsázky můžeme uvažovat. Založil Olomouc sám velký Caesar? Muzeum a galerie v Prostějově ze svého bohatého sbírkového fondu předvádí něco z relativně nové minulosti. Jedná se o kalamář Jiřího Wolkera z konce 19. století. K novodobým památkám, uměleckým dílům v prostějovské galerii patří i reliéfy jedné z nejvýznamnějších sochařek, prostějovské rodačky Hany Wichterlové. Muzeum Komenského v Přerově není jen specializováno na tuto jedinečnou osobnost, přesto je to právě Komenského mapa Evropy, která v publikaci, mimo jiné, reprezentuje muzeum v Přerově. K nejmladším zařízením v Olomouckém kraji patří Muzeum silnic ve Vikýřovicích u Šumperka. Návštěvníka, mimo technických exponátů, jistě bude zajímat kolekce dobových pohlednic. Vědecká knihovna v Olomouci je v pořadí třetí největší knihovna u nás. Její kořeny spadají až do poloviny 16. století. Je těžké vybrat ze vzácných rukopisů, kterými se tato knihovna chlubí. Je to například kodex z dílny Karla IV., Bible olomoucká z roku 1417 jako její nejstarší český překlad, ale také naprosto světská záležitost, a tou jsou nejstarší hrací karty na Moravě. Vlastivědné muzeum Jesenicka svými exponáty dokumentuje čarodějnické procesy v regionu, ale například i cechovní pohár a jiné. Vlastivědné muzeum v Olomouci funguje již od roku 1848 a jeho sbírky sahají od pravěkých předmětů až po současnost. Památky doby bronzové, železné, také památky vázané na dobu přemyslovskou. Zvlášť významné jsou fragmenty figurální výzdoby původního olomouckého orloje. K dalším jedinečnostem olomouckého muzea patří soubor střeleckých terčů. Pak to jsou také kuriozity, například tabatěrka maršála Radeckého, běhací stroj - předchůdce jízdního kola a další. Vlastivědné muzeum v Šumperku se chlubí půvabnou pozdně gotickou madonou a evropsky známými loštickými poháry z 15. století, z úsovského zámku pak souborem pytláckých zbraní.

Tak bychom mohli pokračovat dál a každý z čtenářů knížky si z představovaných 111 předmětů může vybrat právě ty, které považuje za nejzajímavější. Nesmíme však zapomenout na to, že knížka představuje v podstatě jen jakousi nabídku, ochutnávku všech těch pokladů, které nabízejí kulturní zařízení Olomouckého kraje a je tedy výsostně kultivovanou pozvánkou k bližšímu seznámení se „svědky starých časů“.