ALENA VOLKOVÁ
Zamyšlení nad publikací Tripolis Praga – Die Prager Moderne um 1900 (volné pokračování z LUKu č. 2 /2015)
MILAN BLAHYNKA
Jestli se, slečno, totiž milý čtenáři, nepletu a není vše jinak, na Nezvalově Třebíči 2015 „oslovil mě náhle sympatický muž“ (řečeno s Jiřím Suchým, který tam prý byl předtím také), totiž Miroslav Koupil,dal mi do ruky své SITUACELY (nákladem vlastním, Třebíč 2014, 30 stran, 100 výtisků)a zmizel.
IVO FENCL
Ještě než byly otevřeny tehdy na světě nejvyšší mrakodrapy Světového obchodního centra, mezi jejich střechami chodil po laně francouzský artista Philippe Petit; letos mu bylo 66 let.
STANISLAVA KUČEROVÁ
Němci, kteří žili jako menšina v Československu (podobně jako v Polsku i jinde), byli z rozhodnutí vítězných mocností po druhé světové válce od nás (i z jiných zemí) odsunuti do své mateřské, německé říše.
VĚRA BERANOVÁ
Hledání odpovědí na otázku: Co po nás zůstane, z čeho si následující generace vytvoří představu o nás? Souvisí s další otázkou: Jak žili naši praprarodiče, a co po nich zůstalo?
FRANTIŠEK UHER
Humpolec je vskutku poněkud zvláštní město. Rozhodně tak připadá občasným návštěvníkům, dlouhodobě sledujícím tamní dění. V posledních letech evidentně roste do krásy a půvabu nejenom zásluhou převážně moderních architektonických prvků. Kontinuita mezi vedením města a obyvateli, jejichž stanoviska a potřeby jsou zřejmě respektovány, vytváří zpětnou vazbu, lidé jsou na svoje město hrdí, pociťují přirozenou sounáležitost, tak postrádanou v některých městech sousedních.
EMIL HRUŠKA
Tento případ je o tom, kterak nacistické špičky v protektorátu Böhmen und Mähren bojovaly za vítězství třetí říše v zápolí sice, zato však prostředkem natolik netradičním, že možná neměl obdoby v jiných válčících zemích bez ohledu strany a fronty. Bylo jím totiž – klepání koberců.
JAKUB STEIN
- Taky v kalupu, volal pan Kohn už od šatny Louvru na pana Roubíčka, který na uříceného pana vrchního (nebo snad spodního?) chrlil, co vše si dají kromě turka; - taky spěchaj jako uprchlíci a celý svět?
Pohádka
X
Za devaterými horami a devaterými lesy byl jednou jeden člověk, který dostal cenu. Byl tak překvapen, i když takových cen je dnes hodně a většinou je udělují týmy kamarádů jiným kamarádům nebo lidem spřízněným hlavně vztahově a ideologicky, což se vhodně doplňuje. To platí i o cenách mezinárodních, i když zde jsou souvislosti jakoby odtažitější. Je to nakonec věc těch výborů a těch lidí a těch odměněných a do toho řadovému občanovi nic není.
Spisovatelům daří se znamenitě kupř. v Anglii, Francii, ale – v Čechách? Spisovatelé, básníci, hudební skladatelé musí se duševní činnosti věnovati jen co vedlejší práci, obyčejně v noci. Jinak by se neuživili. V tom ohledu je na tom každá jiná hmotná práce v lepším postavení. Dělník, řemeslník, věnuje se svému oboru, spisovatel se nesmí – není-li bohat – oddati spisovatelství.