MILAN BLAHYNKA
Jestli se, slečno, totiž milý čtenáři, nepletu a není vše jinak, na Nezvalově Třebíči 2015 „oslovil mě náhle sympatický muž“ (řečeno s Jiřím Suchým, který tam prý byl předtím také), totiž Miroslav Koupil,dal mi do ruky své SITUACELY (nákladem vlastním, Třebíč 2014, 30 stran, 100 výtisků)a zmizel.
Na rubu titulního listu jsem se dočetl vysvětlení názvu: „Situace v celách nonsensu? / Ano, situace v celách nonsensu / (pocta Bohumilu Hrabalovi).“ A z třetí stránky tohoto útloučkého sešitku do kapsy jsem se dověděl (co bych jako kritik a historik moderní české literatury měl vědět a žel nevím, ač jsem dávno pradávno psal mezi prvními u nás o konkrétní poezii), že básník, výtvarník a performer MK se narodil 1956 v Třebíči, kde také zas už žije, že vynalezl nový typ obrazové básně, morseogram, a že vydal již devatenáct sbírek kaligrafů, morseogramů, experimentální a nonsensové poezie“. Vynikající olomoucká Vědecká knihovna nemá z nich ani jedinou; jak taky, když patrně vyšly v podobně mizivém nákladu jako Situacely. Tak jsem odkázán jen na ně a netuším, zda jsou lepší než Slůvkosnění (1996), Karneval nahých slov (1997), Mozeček made (1998) Kdesi cosi (1999), Prosím, dvě deci kaligramů (2007), Módní jako želva vodní (2009), Snídám sníh dam nebo Morseogramy (oboje 2012), Postřehyjé (2013) a zatím předposlední Půlnocity (2014).
Už tento neúplný výčet názvů Kouřilova dosavadního díla navnaďuje a naznačuje, jak Koupil umně těží ze hry se slovy a významy. Sveden jimi čtu název Situacely bez ohledu na předložený návod jako „Si tu a celý“, což může být autorova ležérní samomluva nebo oslovení mne co čtenáře anebo a nejspíš je to obojí. Ohmatávám se a opravdu, jsem tu a celý, celý rozveselený autorovým slovním uličnictvím, jeho převracením významů, pohledů, slovotryskem třeba v situacele Návštěva: „Ne, prosím, ne / Boty jako lodě si nezouvejte / Tady jsme všichni / na stejné lodi / a známe se jako své boty / Ale než prásknete do bot / řekněte nám, prosím / kde vás bota tlačí.“ Že by jen bezvýznamná hříčka s vžitými obraty? Hříčka jistě, ale s významem velkorysosti, empatie, zájmu o bližní. Řekněme si s klasikem: komu je to málem?
Koupilova Díra v rezavém okapu si z nás utahuje: „Když prší, crčí z ní voda / Do romantiky to má daleko // Když prší, crčí z ní slunce / Do romantiky to nemá daleko.“ Veršující nebásník by jako variantu napsal: „když neprší…“ Koupil je naštěstí básník.
Pro většinu svých kouzelnických kousků prostým převrácením naruby si našel báseň o dvou slokách podobného znění a protiběžného smyslu, ekvilibristicky si pohrávající s jindy neexponovanými významy ustálených sousloví hovorové češtiny. Co vše říká třeba jeho Politika u vody? „Tak co? Berou? / Nic moc. Nestojí to za řeč. // Co berou? Řeč berou! / Moc za nic nestojí. To tak.“
Kde Koupil nakoupil techniku takového slovního čarování? Nijak se s tím netají. Jeho Šatník je ze salonu Morgensternova, jeho Je prostřeno (na stole o třech nohách, pro tři a s parohy) je průhledná variace na poslání villonské Písně panice z centrálního obrazu Nezvalovy Manon Lescaut.
Skuteční básníci nejsou na prodej, ale jejich majstrštyky by měly být k mání za nějakou tu korunu nebo drachmu. Nekupte takový mámivý krasohled! Ale kde? Jak ještě dlouho budeš, honbou za rychlými zisky, jakých se nedosahuje vydáváním poezie, zneužívat naší trpělivosti, pitomý, pitomý, pitomý trhu?